Režie:
Linda Kallistová JablonskáScénář:
Linda Kallistová JablonskáKamera:
David CysařVOD (1)
Obsahy(1)
Jsou mladí, zapálení pro ideály, politiku... a jednou nám možná budou vládnout. Oceňovaný dokument režisérky Lindy Jablonské o členech levicového Komunistického svazu mládeže a pravicových Mladých konzervativců.
Kdo jsou mladí lidé, kteří nám mohou za pár let vládnout? Režisérka Linda Jablonská sleduje činnost mladých konzervativců a komunistů v období před parlamentními volbami v roce 2006. Co najdete v knihovničce mladé levice a co u mladé pravice? Dovedli by si jedni představit, že by chodili s člověkem, který kope za druhou stranu? Jaké mají rodinné zázemí, co je k politice přivedlo? A hlavně – co se stane, když se sejdou všichni dohromady, třeba na 1. máje?
David z Komunistického svazu mládeže by po vyhraných volbách nejradši odjel s traktorem budovat kolchoz, s Veronikou se seznámili na zájezdu po stopách Slovenského národního povstání. Jirka by bral post ministra vnitra, Honza se klaní památce sestřeleného sovětského letce, Marek obětuje veškerý volný čas kandidatuře na předsedu Mladých konzervativců a druhý Honza dal mamince k Vánocům plakát Václava Klause. Ve filmu se tak obrazně potkávají Stalin, Che Guevara a Miroslav Grebeníček s Georgem Bushem a Václavem Klausem, panelákové 1+1 stojí proti luxusnímu darovanému bytu a revolta proti rodičům kontrastuje s pokračováním v otcovské tradici. Ať už se šestice hrdinů dokumentu Kupředu levá, kupředu pravá dívá nalevo nebo napravo, všichni si k problémům, které věk kolem dvacítky obnáší, přibrali navíc starost o věci veřejné.
Mohla by to celé být jen zábavná hra na politiku, kdyby někteří z hrdinů filmu už teď skutečně nefigurovali na kandidátkách parlamentních stran. Pokud chcete vědět, jakým způsobem hodlají ovlivňovat věci, které se týkají nás všech, Kupředu levá, kupředu pravá vás s nimi seznámí. Za deset let by totiž mohlo být pozdě.
(oficiální text distributora)
Recenze (132)
Připadal jsem si jako v ZOO. Jen s tím rozdílem, že v kleci jsem byl zavřený já skrz mříže pozorujíc stádo stupidních zvířat, kterak si beztrestně pobíhá po svobodě a tupě reprodukuje něco, co kdysi slyšelo od babiček a čemu ani nemůže plně rozumět. Pánové Enšpígle a Limo, přidávám se k vám do party, pojeďme poznávat tučňáky. Ale varuju vás - uvidím jednoho jediného tučňáka s červeným nebo modrým bříškem a jste mrtví! :-D ()
Dokumenty o mrzáctví jsou smutné tehdy, víme-li, že se to může stát i nám. Tento dokument o mentálním a duševním mrzáctví je smutný tak napůl. Vím, že ani ze mě, ani z mých blízkých taková hovada nikdy nebudou, máme totiž v hlavách mozky a v nich inteligentní myšlení, ale co když se tyto kreatury dostanou k moci? Rath, Paroubek, Kalousek, Topolánek a jiní se taky nevylíhli přes noc, ale pěkně poctivě leštili svejma tlustejma prdelelma stranický sesle a leštili kličky. O nutné anální speleologii ani nemluvím. A co zloděj Gross a Němec a Pospíšil a Dalík a další a další. Dokument je mrazivě humorný a otevřeně dává najevo, že je úplně jedno, který kretén právě vládne...možná není ani Grónsko dost daleko ()
S úsměvem na tváři vstříc nové pětiletce aneb mládí vpřed! A sakra... Velmi zajímavý pohled do "partajního" života mladých konzervativců a Komunistického svazu mládeže. Nutno pochválit autorku za zachování neutrality. Opravdu se nikomu nenadržuje, ovšem na druhou stranu tomu chybí nějaký konflikt. Třeba posezení "nad kávičkou" se zástupci obou stran a pokus o konfrontaci jejich názorů takříkajíc přímo. Tvůrcům párkrát ulítl nějaký detail typu pozapomenutého mikrofonu v záběru či kameramana vrhajícího stín do obrazu, ale jinak to i po technické stránce vypadá zdařile. Povedený dokument, který zaujme, ale popravdě řečeno námětem sliboval přeci jen poněkud více. ()
Dám krk na to, že většina Mladých konzervativců by za minulýho režimu dělala kariéru v SSM. Na druhou stranu z toho kudrnatýho revolucionáře jsem opravdu neměl dobrej pocit. Pohled opravdu dobře vyvážený. Ale zejména mě hlodá otázka, proč se u nás politicky angažujou především takovéhle typy povah. ()
Svazáctví je jen jedno a jedno je-li barvy rudé, nebo barvy modré. Ani nevím, z jaké strany spektra mě mrazilo víc, zda z infantilních (post)pubertálních komunistů, nebo vymydlených a cílevědomých (ovšem podobně dutých) konzervativistů. Jablonská dokázala udržet sympatický střed, a tak nemusí nikomu nic podsouvat. Ta mládež se prostě ztrapňuje sama, jedni naprosto pomýlenými a nepodloženými názory na historii, druzí zase odpozorovanou rétorikou od těch "velkých". Tudíž rudí směřují k utopické vizi bezstřídní spravedlnosti, modří zase k vidině teplých plňoučkých korýtek. Tak jako tak proti sobě stojí fanatismus politický, fanatismus bez korigujících znalostí historie a osobní vyzrálosti. Ideologicky zformátované mozky. Jablonské dokument tuhle myšlenku dokresluje zábavným kaleidoskopem zrcadlících se situací z obou táborů. Ať už bude vývoj stát na straně kteréhokoli z nich, bůh s námi a zlé pryč. ()
Galerie (3)
Photo © Aerofilms
Reklama