Interview

Interview je dokonalý konverzačný film bez zaváhania, bez nudných scén a z fantastickou ústrednou dvojkou. Steve Buscemi natočil svoj osobný vrchol, čo sa týka filmovej tvorby a keď na to príde tak aj za vrchol tej scénaristickej. Film sa nikam nenáhli a dáva nám skvelý priestor nazrieť do skúkromia dvoch hlavných protagonistov, snažiť sa pochopiť a uvidieť, čo nie je len ich povrchná a hlúpa hra a potom naplno prejaviť sympatie či už k jednému, alebo k druhej. V tomto smere sa nemôže jednať o dokonalejšie dielko, alebo aspoň o veľký, malý film, pretože práve tá hra, ktorá ma rôzne zvraty, pôsobí čudnejšie, a zároveň prirodzenejšie než čokoľvek čo som mal možnosť vidieť. Koniec je síce veľmi predvidateľný, ale ako celku nejako výrazne neubližuje. Pre mňa skvelý film ku ktorému sa z radosťou určite raz vrátim. (03.07.2010)

Americký remake filmu Interview podle van Gogha, to nezní jak úplné terno. Mám ale rád Stevea Buscemiho a tak jsem se na jeho film těšil. Divadelní půdorys, jednota místa, času a děje, klasické konverzační drama, spíše divadelní než filmový zážitek... Jenže některé scénaristické finesy jsou tak předvídatelné, odchody Pierra z bytu Katjy nedůvěryhodné, erotické dusno až neuvěřitelné... Pierre je prototyp životem unaveného intelektuála a jeho přetahovaná s Katjou docela zajímavá, v závěru nečekaná, ale není skoro až zbytečná? Je to takové deja vu... Hra kočky s myší, přičemž dlouho se zdá, že myš je kočka a kočka zas myš. Mám konverzační dramata rád, ale na klasiku (Kočka na rozpálené plechové střeše třeba, když jsme u těch koček...) to ani zdaleka nemá... Steve Buscemi tentokrát s divákem uhrál jen plichtu... Ale to je podivný výsledek, vždyť už přímo ve filmu zazní: ,,Vždy je jen vítěz a poražený..." (16.12.2007)

Neskutečně poutavé konverzační drama, kde se sice pořád "jen" mluví a mluví (co jiného taky čekat od konverzačního dramatu, že?), ale všechny dialogy měli takovou formu a podání, že jsem se neměl šanci, byť jen chvíli, nudit. Můj oblíbenec, herec a pan režisér v jedné osobě Steve Buscemi si konečně pořádně zahrál (už to nebyly jen menší role jako úchyl v Con Air, vyšinutý astronaut z Armageddonu nebo dobrák z Ostrova) a rozhodně to bylo ku prospěchu věci. Interview má i zajímavý a možná nečekaný konec, který mě dal trochu zabrat, ale radši nic dál prozrazovat nebudu, abych nespoileroval. "Rovnocennost neexistuje. Je jen vítěz a poražený." (05.10.2007)

Že je to remake ma zaskočilo, celý čas som v duchu skladal Buscemimu hlboké poklony. Stretnutie s originálom bude preto extrémne zaujímavé, ale nebudem sa ponáhľať, má tu čo doznievať. Veď takýto duel je vo filme každým dňom vzácnejší, plus kvitujem aké je to (aj v samotnom závere) divácky vďačné, čo do sympatií nestále, uspokojujúce, zábavné a hlavne skutočné. Sme malí, sme malicherní, sme slabí, sme povrchní, sme paraziti, sme ľudia a všetko čo máme nám právom patrí, tak to chceme, inak nevieme a nikdy nebudeme. Ale pri troške zhovievavosti sa s tým dá žiť, vlastne je tých nedostatkov a chýb toľko, že to tak asi musí byť. V pohode! (02.01.2010)

Uživ.Renton to napsal zcela výstižně. Nezbývá než dodat...AMEN. Povrchní pasáže se tu jak na běžícím páse střídají s velmi intimními, ústřední duo podává civilní nenucené výkony, „konverzačky“ mám hodně v oblibě, stejně jako S. Buscemiho a S. Miller. Tak proč to 3,5* ohodnocení? Protože SCÉNÁŘ. Steve, velká škoda, zde to chtělo zapracovat, zvlášť když se jedná o remake. 70% s dovětkem, že jde o těžce nevyvážené dílko. Jsou zde působivé pasáže (za 90%), v kontrastu s tím (dvojnásob zamrzí) „vata“ (za 40%). Přičemž, na vině nejsou samotní herci, ale ten zpropadený scénář....velká škoda. (22.06.2011)