Náš denní chléb
Unser täglich Brot
Unser täglich Brot
Chlieb náš každodenný
Obsahy(2)
Jaký je náš „denní chléb"? Režisér Nikolaus Geyrhalter ve svém dokumentu přináší téměř lyrickou, zároveň však děsivě chladnou impresi obrazů a informací ze současného zemědělského průmyslu. Bezchybné kompozice souvisejí s dokonale mechanizovaným a hygienickým způsobem práce, kde člověk zastává už jen minimální úkoly. Na rozdíl od stroje nedokáže lidská síla pracovat bez zastavení. Stroj pracuje nepřetržitě, jeho úkony jsou neměnné a synchronizované s ostatními činnostmi, takže i produkty jsou potom zcela symetrické a na první pohled identické. Přes výkonnost strojů jako by dokument pátral po posledních představitelích jedinečného, byť omylného lidského faktoru. Režisér střídá sekvence záběrů práce strojů s obrazy přestávek dělníků, odehrávajících se téměř výlučně o samotě a beze slov, která by stejně zanikla v nepřestávajícím šumění strojů. Výmluvné záběry na vozíky bez řidičů ošetřující v obřích sklenících zeleninu, na oplodnění krav připravované v laboratoři nebo na porážku dobytka „humánními" stroji se totiž obejdou zcela bez komentáře. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (60)
Že je to dokument celkem zajímavý je samozřejmé. Ale naprosto souhlasím s tím, že natočit by se to dalo mnohem lépe. Střihy a obrovské a časté skoky mi moc nevyhovovaly a spíše rušily. Vynechat pár scén, kdy se pracovníci stravují a přidat scény, kde se maso porcuje a balí .. byla bych spokojenější. Nicméně i tak si to hezké tři hvězdy zaslouží. ()
LFŠ 2009 NÁŠ DENNÍ CHLÉB (na "filmovce" pod názvem CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ) je další z řady dokumentů-esejů, které odstartoval Michael Glawogger, bývalý spolupracovník Ulricha Seidla, svými obrazy přelidněnosti metropolí a chudoby MEGACITIES a které v pečlivě komponovaných záběrech-scénách beze slov poukazují na předem daný problém, většinou odlidštěnost institucí (nemocnic - NA SVĚT, NÁŠ DENNÍ CHLÉB - potravinářský průmysl). Problém s tímto "módním trendem", kdy dokumenty takto natočené jsou kritikou dobře hodnoceny a na festivalech oceňovány je v tom, že je ve výsledku jedno, jaká je výsledná délka filmu & že pozitivní odezva přichází od liberálně smýšlejících jedinců, které není nutné přesvědčovat ani je na danou problematiku upozorňovat. 6/10 ()
Náš denní chleba ukazuje realitu současnosti bez komentáře a většina uživatelů dělá, jako by o tom nikdy neslyšela a ani to netušila... Stačilo se zamyslet, ale dobrá tady to máte a teďka co s tím? Týden si dáte pauzu od kuřat, ryb, krav? A pak zase pěkně zpět do toho kolotoče, z kterého stejně v současnosti není východisek ... Současnost je drsná, ale máme, co jsme chtěli ... ()
Zhlédnout dokument beze slov a bez hudby je hodně velká výzva pro povrchního člověka mého typu. A já jsem ji zvládl, i když nevím, zda-li na to mám být hrdý. Většinou jsem se totiž dle očekávání nudil. Občas jsem však byl přinucen k myšlence. Třeba o tom, že lidé jsou hodní, protože cestou na jatka pořádají pro prasátka vyhlídkové jízdy po městě, protože nechávají krávy točit na kolotoči či uspořádají pro kuřátka zábavnou jízdu na pásovém dopravníku. Po takovém zážitku si zvířata jistě nepřejí nic jiného než zemřít hnusnou smrtí a posloužit lidem jako potrava. A do toho ta chemie, chytré stroje, svačící pracovníci a několik skutečně nechutných záběrů na "lidské" zacházení se zvířaty. Co chtít víc? Asi nic. Jenže já raději vyhledávám pozitivnější zážitky a v tomhle humusu jsem žádný nenašel. ()
Drsná realita z velkochovů a pěstíren, mučivá a mrazivá jako němá výčitka... Ony ty věcné, výtvarně dokonalé záběry bez komentáře možná poví víc, než výkřiky bojovníků za práva zvířat. Ani nejde neklást si otázky typu: "Co se to s námi lidmi vlastně stalo??" Jsme opravdu tak civilizovaní, jak si o sobě myslíme? Že by všechna ta technická vyspělost byla jenom skořápka zakrývající scvrklá a nemocná srdce? Kam až jsme ochotni v honbě za plnými bříšky a peněženkami vlastně jít? ()
Galerie (12)
Photo © Alamode Film
Reklama