Náš denní chléb
Unser täglich Brot
Unser täglich Brot
Chlieb náš každodenný
Obsahy(2)
Jaký je náš „denní chléb"? Režisér Nikolaus Geyrhalter ve svém dokumentu přináší téměř lyrickou, zároveň však děsivě chladnou impresi obrazů a informací ze současného zemědělského průmyslu. Bezchybné kompozice souvisejí s dokonale mechanizovaným a hygienickým způsobem práce, kde člověk zastává už jen minimální úkoly. Na rozdíl od stroje nedokáže lidská síla pracovat bez zastavení. Stroj pracuje nepřetržitě, jeho úkony jsou neměnné a synchronizované s ostatními činnostmi, takže i produkty jsou potom zcela symetrické a na první pohled identické. Přes výkonnost strojů jako by dokument pátral po posledních představitelích jedinečného, byť omylného lidského faktoru. Režisér střídá sekvence záběrů práce strojů s obrazy přestávek dělníků, odehrávajících se téměř výlučně o samotě a beze slov, která by stejně zanikla v nepřestávajícím šumění strojů. Výmluvné záběry na vozíky bez řidičů ošetřující v obřích sklenících zeleninu, na oplodnění krav připravované v laboratoři nebo na porážku dobytka „humánními" stroji se totiž obejdou zcela bez komentáře. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (60)
No nevím. Jako studentovi zemědělské univerzity mi nepřijdou symetrické záběry na traktoristy, ustájené belgické modrobílé plemeno a lyrické jízdy sklízecích mlátiček tolik fascinující. K hypnotičnosti Qatsi trilogie to má daleko. Chybí Philip Glass. Ehm... vlastně dost rušivě chybí jakákoliv hudba a obraz sám neudržel moji pozornost. 50 % Btw: Nechápu jak může být někdo překvapen záběry na zemědělskou prvovýrobu, to si lidé myslí že to prasátko běhá ve výběhu, dává maso samo od sebe a s kuřaty je zacházeno jako v bavlnce? Úsměvné. ()
Je pravda, že takhle to tam prostě nejspíš chodí. Tím, že je to bez komentáře, kde slyšíte jenom industriální zvuky všemožných strojů a do toho sledujete lidi jako roboty, se to všechno umocní. Ale přece jenom nemám zapotřebí sledovat, jak jdou zvířata na jatka a jak se dál kuchají a zpracovávají. Chvílema jsem to fakt musel přepnout, protože jinak bych asi zešílel. ()
Moc hezky natoceny dokument o praci v zivocisnem a rostlinnem prumyslu (ti tezari uz tam byli zbytecni). Nektere zabery jsou dechberouci, osobne me nejvice zaujala drubezarna, ale vegetariana to ze me neudelalo ani po zhlednuti tohoto filmu, ve kterem neni jedine slovo. A myslim, ze vegetariany neni ani vetsina tamnich zamestnancu, kteri byli kamerou pri svacine nataceni, jako by snad meli nest nejakou vinu. Ale k zamysleni tento film vede i pres minimalni prisun informaci. ()
Jakožto správne otrlý študent chemickej a potravinárskej technológie som si tento dokument pustila k obedu...Chyba:). V podstate ma nemal čím ohúriť, pretože už v treťom ročníku po absolvovaní predmetu o základoch potravinárskej technológie, som isté typy výrobkov prestala konzumovať, nehovoriac o tom, že pri učení na zápočtovku sa mi dvíhal žalúdok. Čiernobiele nekvalitné obrázky zo starých skrípt, teoretická príprava, ale ani farbisté rozprávanie spolužiaka brigádujúceho na slepačej farme v Škótsku ma však nepripravili na niečo tekéto...Niet nad holú realitu! Áno, TOTO je DOKUMENT, bez hudby, bez slov. Žiadne kvázi ohurujúce "mýtobúračské" pseudobláboly typu Zeitgeist...Nič, len čistá, stroho podaná skutočnosť. ()
Drsná realita z velkochovů a pěstíren, mučivá a mrazivá jako němá výčitka... Ony ty věcné, výtvarně dokonalé záběry bez komentáře možná poví víc, než výkřiky bojovníků za práva zvířat. Ani nejde neklást si otázky typu: "Co se to s námi lidmi vlastně stalo??" Jsme opravdu tak civilizovaní, jak si o sobě myslíme? Že by všechna ta technická vyspělost byla jenom skořápka zakrývající scvrklá a nemocná srdce? Kam až jsme ochotni v honbě za plnými bříšky a peněženkami vlastně jít? ()
Galerie (12)
Photo © Alamode Film
Reklama