Keurosing

Kdyby se tento příběh odehrál někde jinde, v jinou dobu, v jiné politické konstalaci, bylo by to slzavé melodrama. Něco pro starostlivé maminky. Jelikož je to z komunistické Koreje, je to dost silný kafe. (Filip ten kokot by se na to mohl podívat, možná by přestal škrábat dopisy...) Navíc se to opravdu stát mohlo, mám 2 dokumenty, které o útěcích přes řeku vypovídají velice realisticky. Až to budete sledovat, kupte si dostatek chlastu a na noc stilnox. Zejména přikládání potkaní kůže na vředy umírající holčičky mě moc dobře neudělalo... (26.12.2011)

Neskutečně smutný film. Po jeho skončení plakala nejen moje žena, ale i já. Jistě to nebylo jen pro to, že máme malého chlapečka. Bylo to za všechny dospělé a děti, kteří měli tu smůlu, že se narodili v chudých oblastech Severní Korei. A Severní Korea je vlastně celá jedna chudá oblast - pominu-li velká města a sídla prominentů komunistického režimu. Smutek a lítost brzy vystřídal vztek a bezmocnost. Bohužel u tohoto filmu neplatí ta klasická utěšovací věta: Neplač, to byl jen film. Rodičům dětí se slabší povahou tento film vůbec nedoporučuji vidět.... Naopak ho doporučuji všem, kteří nadávají na poměry a své zhoršující se životní podmínky. Máme se jak prasata v žitě a vůbec si to neuvědomujeme! (23.01.2011)

Vynikající a ojedinělá jihokorejská sonda do života severokorejských uprchlíků. Velmi smutný, ale pravdivý film. Koho toto téma zajímá víc, doporučuju knihu Pchjongjangská akvária, která právě vyšla v dotisku. Nějaké info k filmu: Ze strachu ze zásahu Severní Koreje se natáčelo na utajených místech v Jižní Koreji, Číně a Mongolsku a herci nesměli o filmu mluvit, dokud nebyl dotočen. Do kin se dostal až čtyři po dokončení. Příběh je založen na skutečném příběhu severokorejského uprchlíka Yoo Sang-juna, který se pokusil v roce 2002 dostat v Pekingu na španělskou ambasádu a v Severní Koreji po sobě zanechal hladovějící ženu a syna. Crossing je první jihokorejský film, který je o životech Severokorejských uprchlíků. Před samotným natáčením proběhli asi roční přípravy, během kterých štáb zpovídal kolem sta severokorejských uprchlíků (v Jižní Koreji jich je celkem asi deset tisíc), aby byl příběh co nejautentičtější. Uprchlíci filmu pomáhali mnoha způsoby, poskytli spoustu cenných informací o životě v Severní Koreji i řadu fotografií a byli přítomni celému natáčení. Představitel hlavní role Cha In-pyo nejdříve odmítl ve filmu hrát, protože očekával propadák. Když ale uviděl fotografie hladovějících severokorejských dětí, tak se podle vlastních slov rozplakal. Cha, který je v Číně dobře známý díky svým seriálovým rolím, je nyní bezplatným velvyslancem kampaně proti zneužívání dětí a sponzoruje na dálku třicet dětí z celého světa. Některé výrazné scény se štáb rozhodl z filmu vystřihnout, protože je považovali za natolik šokující, že by jim v Jižní Koreji nikdo nevěřil. Před dvěmi měsíci byl film jako součást Severokorejského týdne svobody promítán v Kongresové knihovně ve Washingtonu. Na projekci bylo kolem sto lidí, včetně několika kongresmanů. Přítomen byl například Peter Beck, výkonný ředitel Americké komise pro lidská práva v Severní Koreji, Kim Sung-min, bývalý uprchlík a nyní vedoucí radia Svobodná Severní Korea nebo zástupci japonského velvyslanectví. Z jihokorejského velvyslanectví nebyl přítomen nikdo. Všichni přítomní několikrát během filmu propadli v pláč a po skončení filmu zůstala řada z nich zaraženě sedět v křeslech. Peter Beck o filmu řekl, že je to nejlepší natočený film na toto téma a doufá, že ho uvidí co nejvíce lidí, aby pochopili situaci v komunistické zemi. An In-ok, severokorejský uprchlík, jehož životní příběh je téměř totožný s tím filmovým, proplakal téměř celý film. Uvedení doprovázel benefiční koncert a bude nahráno album „Cry with us“ (Plač s námi), jehož výtěžek půjde na pomoc dětem v Severní Koreji. Čtyři dny po premiéře filmu byl film zpracován do formátu dětské knížky. S ohledem na závažnost tématu a konkurenci letních blockbusterů se dá říct, že zaznamenal i divácký úspěch. Navíc byl zakoupen i do japonské distribuce. (01.05.2009)

Nevím proč, ale čekala jsem, že film půjde víc do hloubky a bude se snažit co nejvíc odhalit krutou tvář Severní Koree. Ne, že by ji neodhalil, ale například nahlédnutí do pracovního tábora mohlo být delší. Protože přesně tahle část filmu je pro diváka nejvíc šokující a vyvolává v něm bezmoc. Možná to budou právě ty vystřižené scény, co mi tam chybí. In Pyo Cha působil skromně a opravdově a šlo z něj cítit, že do toho dává něco víc. Jen si nedovedu vysvětlit, proč mi neukápla ani slza. 4* (06.12.2013)

Prežívate nekontrolovateľné stavy depresie a z nejakej sado-maso pohnútky si ich potrebujete ešte prehĺbiť? Zdá sa vám, že hospodárska kríza vás dostala na kolená a že horšie sa vám už vodiť nemôže? Alebo sa zaujímate o politiku a ste zvedaví, až kam nás môžu doviesť sociálni demokrati? Pozrite si Crossing. (29.06.2009)