Blokáda

Tak tohle bylo fantastické, nikdy bych nečekal tak syrový obraz války. Celý film jsem seděl s otevřenými ústy a trnul hrůzou. Válka je degradací lidské důstojnosti, je mi jedno, kdo vyhraje. Mír prohrává vždycky, všichni vojáci jsou pouzí vrazi a ti, co válku rozpoutají nejsou ani lidi. A co se týká politiků nemám ani slov. Pro mě platí inteligentní heslo: Food not bombs! (09.07.2007)

Nejspíš je lepší, když o tomhle filmu něco víte předem. Také neuškodí, když něco víte o blokádě Leningradu. Režisér Loznica se totiž probral archivním materiálem a sestavil z něj pozoruhodný obraz zkoušeného města, přičemž automaticky počítal s inteligentním publikem. Žádný komentář, žádná hudba, obrazy hovoří za vše. Ještě bych se pochvalně vyjádřil k rozumné stopáži. (09.01.2008)

Jsem asi už ta zdegenerovaná generace vychovaná na všudypřítomném explicitnu, protože jsem neustále čekal, kdy začne to opravdové maso. I tak ale se mi obrovská řada výjevů vryla do paměti. Hemžení lidí se postupně otupuje, sáňky s majetkem sebraným z rozbombardovaných domovů postupně nahradí sáňky s rakvemi, ulice zdobí umrzlí. Faktograficky se nedozvíte zhola nic, tak si přečtěte alespoň distributorovu noticku, ať víte, na čem jste. A sledujte odpočatí. Ta imprese za to stojí, jen to chce trochu více pozornosti. (20.01.2017)

Montáž záznamov filmov z archívov (nakrútených 42. kameramanmi priamo počas 872 dní trvajúcej blokády Leningradu), ukazuje postupný rozklad okupovaného mesta a strádanie jeho obyvateľov. Zvuková stopa zložená z pôvodných aj novo pridaných zvukov pôsobivo dopĺňa bezútešné obrazy strnulosti, postupné opúšťanie pohybu a ruchu v uliciach a jeho nahrádzanie zánikom a zmarom v súlade s plynutím ročných období. Film neobsahuje sprievodné slovo, či vysvetľujúce medzititulky, prehovára silou premysleného strihu a rytmu, prostredníctvom ktorých ukazuje rôzne stránky života za okupácie. Chodci sa stále mátožnejšie pohybujú ulicami, vozidlá mestskej dopravy, či autá vidieť čoraz zriedkavejšie, horiace budovy zasiahnuté bombami nemá veľmi kto hasiť a nad obrazmi skazy a zmaru poletujú špionážne balóny. Žiadne patetické hrdinstvo, skôr tichý, odhodlaný boj o prežitie (časť ruskej kritiky odsúdila opomenutie udatnosti Leningradčanov). Mnoho z použitých záberov je na plátne po prvý raz, pre svoju drsnosť neboli dosiaľ zverejnené (voľne pohodené mŕtvoly v uliciach, okolo ktorých bez povšimnutia prechádzajú ďalší obyvatelia, hádzanie tiel do masového hrobu, popravy protivníkov, zúfalé naberanie vody zo zamrznutého kanála). (19.12.2006)

Tento film samozřejmě dokument není, byť je sestříhán z dokumentárních záběrů z obleženého Leningradu. Můžete jej vidět i když toho o tomto obležení víte pramálo, a stejně bude působivý, ba nepochybuji, že i kdyby našinec o něm nevěděl nic, byl by to film stále působivý a především depresivní. Je to sestup do pekla, kde každé zatmění obrazu zvěstuje další etapu na této cestě až do bodu, kde se lidské bytosti mění v mátohy ploužící se rozbitým městem kol mrtvol ležících na ulici. A po záběrech s oslavami prolomení blokády, které jsou plné radostných obličejů, přichází další zatmění a další hrůza. (29.03.2016)