Útok na poštovní letadlo (S03E02)

Airbus A300 společnosti DHL byl nad bagdádským letištěm zasažen střelou SAM 14. Řízení přestalo fungovat, protože hydraulický systém letadla byl zničen. Pilotům nezbývalo, než se pokusit o nemožné… 22. listopadu 2003 krátce před 9.00 ráno místního času žádal na bagdádském letišti o povolení k vzletu Airbus A300 DHL. Společnost přepravovala v Iráku poštu koaličním vojákům. Tuto službu zde zajišťovala již půl roku. Na bagdádském letišti se jinak nacházela především vojenská letadla, dopravující do míst zásoby a materiál. Jejich bezpečnost před teroristickými útoky, které v zemi neustále hrozily, na letišti střežily vrtulníky typu Apache. V devět hodin letoun DHL vzlétl. Na palubě se nacházela tříčlenná posádka, které velel kapitán Eric Genotte. Jejich první zastávkou měl být ostrovní stát Bahrain. Teroristické skupiny, které na území operovaly, disponovaly množstvím zbraní, včetně protiletadlových střel. Jedna z takových skupin se právě toho rána chystala zbraně použít. A tak se krátce po startu stal Airbus A300 společnosti DHL terčem útoku teroristů, kteří na něj vypálili raketu SAM 14. Jednalo se o samonaváděcí střelu sledující tepelné záření vydávané motory. Letouny jsou vystaveny hrozbě pozemního útoku až do výšky 3000 m nad zemí. Byl to zde první případ zasaženého letounu střelou země–vzduch. Raketa zasáhla křídlo a palivovou nádrž. Stroj se začal naklánět. Byla poškozena hydraulika, bez které nebylo možné letoun řídit. Airbus A300 má tři hydraulické systémy, na kterých je zcela závislý. Všechny tři teď byly zničeny zásahem; hydraulická kapalina mizela zasaženým křídlem. To navíc začalo hořet. Posádka si uvědomila, že její jedinou nadějí je okamžitě přistát. Vyřazená hydraulika ale znemožnila jakékoli manipulování strojem. Řídící páky se staly zbytečnými, nedaly se ovládat pohyblivé plochy. Veškeré naučené postupy tak byly posádce k ničemu. Stroj stále stoupal až do výšky 3800 m a pak začal náhle prudce klesat. Naštěstí nedošlo k poškození motorů. Zvyšováním a snižováním jejich výkonu se dařilo propady vyrovnat. Bylo ale nemyslitelné pomocí motorů přistát. Podobný problém se ztrátou hydrauliky se přihodil Boeingu 747 SR japonských aerolinek na trase Tokio–Osaka v roce 1985 a tehdy se přes veškerou snahu pilotů přistát stroj zřítil. Piloti to měli v paměti, bylo třeba především vyrovnat výkyvy a pohyby stroje, a to pomocí výkonu motorů. Dalším problémem začalo být zasažené křídlo, které táhlo stroj doleva. I tento problém bylo třeba řešit pomocí motoru, a to udržováním vyššího tahu toho levého. Zanedlouho se pilotům podařilo let srovnat. Směřovali k letišti, které již měli na dohled. Začali se připravovat na přistání. Bez hydrauliky ale museli otevřít kryt podvozku ručně a nechat kola klesnout vlastní vahou. Spuštění podvozku ale opět narušilo rovnováhu stroje. Příď se zvedla a rychlost začala klesat. Bylo třeba opět zvýšit tah motorů. Navzdory potížím se jim opět podařilo letoun vyrovnat a přiblížit se k letišti, nacházeli se ale příliš vysoko, než aby mohli jít na přistání. Prudký sestup by mohl stroj roztříštit. Nezbylo než letadlo obrátit, letět pár desítek kilometrů a začít přistávání z větší vzdálenosti pomalejším tempem. Křídlo hořelo už víc jak deset minut, z proražených nádrží unikalo palivo, zřícení stále hrozilo… (Česká televize)