Kolo života

Koukat na tento film je sysifovská práce, abych použil podobných metafor jakých je ve filmu nepočítaně. Ve chvíli, kdy se objeví světlá chvilka v podobě zajímavého dějového vývoje, je o pár minut později shozena naprosto nepochopitelným chováním postav. Vše je sice velmi slušně natočeno a jednotlivé "slogany" filmu jsou okatě prezentovány (Norma jako oběť), ale vše je příliš rozvláčné a prostinké, že to nezachrání ani jinak slušné herecké výkony a výborná práce kamery (především vlakové scény). (18.11.2009)

19. storočie bolo storočím pary, 20. bolo storočím filmu. To mohol Gance v jeho štvrtine zatiaľ iba tušiť, ale lokomotívam, symbolom pary, prostredníctvom nového média vzdal nádherný hold. Takže "kruh" sa uzavrel. Život je kolesom, či bludným kruhom osudu, lásky, trápenia, ale či aj šťastia, na to si budete musieť počkať až do konca tohoto nádherného filmu a na scény, ktoré podľa mňa definujú pojem "historické momenty kinematografie". Nepripomína život skôr dlhú jazdu vlakom, ktorá je občas pomalá, občas sa ňou rútime ako do priepasti, občas havarujeme a občas sa zastavíme a nevieme, ako ďalej? Nakoniec ale skončíme možno tam, kde začneme, čiže z línie sa stane kruh. Stačí si predstaviť tvar našej Zeme. The wheel je jedným z najkrajších a emocionálne najsilnejších filmov nemej éry, je to podobný prípad ako Greed a Intolerance, kde bol film z pôvodnej 9 hodinovej dĺžky zostrihaný na necelú polovicu a ktorý pri svojej dĺžke absolútne nenudí. Technicky je film na úrovni svojej doby: prelínačky, dvojexpozície, rozostrený obraz, evokujúci postupné slepnutie hlavnej postavy, ale už aj rapid montáž. Ja som za mladi miloval vláčiky rozložené v celej mojej izbe, v rovnakom čase som začal s rovnakým zápalom sledovať aj filmy a postupne som si obľúbil aj horskú turistiku a lyžovanie, takže okrem filmárskych kvalít má na mňa Koleso aj akýsi osobný dopad. (19.03.2013)

Kolo je tvořeno body, které jsou začátkem, a také koncem cyklu. Věčný návrat.... Nějakým řáděním osud jsem pozbyl první díl, přesto jsem se pustil odvážně do druhého s tím, že děj snadno zrekonstruuji. To se mi sice povedlo, nechyběl však příběh, ale Ganceho filmové zpracování. Zmatek mám ale i v hudbě; co z ní patří Arthuru Honeggerovi (jeho poslední hudba k filmu) a co Robertu Israelovi nedovedu říct, připadalo mi to jako od jednoho autora, každopádně k povaze Ganceho způsobu vyprávění pasovala skvěle. Takže: k filmu je třeba se ještě vrátit! (08.04.2021)

Opravdu CELOVEČERNÍ film a zároveň učebnice francouzského filmového impresionismu (podle které se budou filmovou řeč učit nejen další francouzští tvůrci, ale také filmaři sovětští nebo japonští). Pět let připravovaný monstrprojekt stál 30 milionů franků, jeho původní délka byla více než 8 hodin a svou rozmáchlostí připomíná klasický román. Gance, milovník romantické literatury (označující se za Victora Huga filmového plátna), se sám projevuje jako velký romantik. Důraz klade na intenzitu dynamického vyprávění v kombinaci s poetickým vyzněním scén. Využívá k tomu změkčování obrazu, významotvorných detailů, vizuální symboliky (kruhy, růže), kaleidoskopického zachycení impresí (subjektivní záběry, rapidmontáž, juxtapozice, opakování záběrů), výrazných kontrastů (nesnesitelná rychlost x zpomalení, město x příroda, tmavá vlaková x světlá horská část), pohyblivé kamery, exteriérového natáčení (mj. ve švýcarských Alpách, čímž mohl inspirovat německé horské filmy jako Svatá hora nebo Bílé peklo). Díky množství stylistických prostředků, prokládání sentimentálního vyprávění strhujícími akčními scénami (jaké si Griffith obvykle šetřil až na závěr) a pečlivému vedení naší pozornosti, například pomocí různého barevného tónování scén (ale také díky banalitě hlavní zápletky a omezenému množství postav), není složitě strukturované vyprávění s řadou flashbacků nikdy nepřehledné nebo zdlouhavé. Kratší by nicméně mohly být některé scény natahované agónie, svědčící o Ganceho až sadistické potěše z bolesti postav (jako buddhista byl přesvědčen, že život je utrpení). Podobná excesivnost na druhou stranu neodmyslitelně patří k melodramatu, kterým Kolo života přes uplatněné avantgardní postupy bezesporu je (vyprávěcí postupy jsou pro svou psychologickou motivaci a důraz kladený na emoce v zásadě konvenční). 80% (27.07.2020)

Gigantický projekt, vyšperkovaný impresionistickými detailami, vzťahovými peripetiami života a symbolom vlaku a kolies, ktoré prichádzajú a odchádzajú ako osud sám. Raz prinesie šťastie a radosť, inokedy smútok a chlad. Gance rozumie postavám, vyjadruje skrz ne pocity a ich motiváciu a po hrozných časoch aj ich upustenie od dovtedy najdôležitejších a najpotrebnejších cieľov. Ak by som mal zostaviť rebríček najtragickejších postáv nemého filmu, tak Séverin-Mars obstojí minimálne v TOP trojke. Skutočne, občas je to ďaleko za hranou (nechápem preto výčitky v tejto oblasti na adresu sovietskej montážnej školy), avšak dielo je umelecky ozdobené vari všetkými mizanscénami v dĺžke necelých piatich hodín. A to pripomína dĺžku životného cyklu (Sisif) a jej pokračovací kruh pod Mont Blancom, kedy nastupuje do novorozbehnutého vlaku života nežná Norma a pokračuje tak v rodinnom posolstve nových šancí a zabudnutých útrap (viac o filme tu - http://www.9em.sk/tyzden-nemeho-filmu-koleso-zivota/). Každé miesto má vo filme priestor a dostatok času, prelínačky striedajú dvojzábery a odfarbené negatívy spĺňajú účel a bezprostrednú náladovosť jednotlivých scénok. Skvostne vystavané a emocionálne pompézne. (22.02.2016)