Lovec draků

Krásne podobenstvo, ktorému v druhej polovici uberá "body" prílišná angažovanosť a scenáristické oslie mostíky (scéna z brlohu talibanského bossa a Amirov hladký útek z neho si ozaj vyžaduje veľkú mieru divákovej "tolerancie"). Lavírovanie medzi civilnosťou a angažovanosťou, vrstvenou metaforou a priamočiarym ťahom na bránku a v neposlednom rade aj kontrolovaným citovým vydieraním a gýčom však Foster ustál so cťou profíka, zostávajúceho nad vecou. Stále však čakám na okamih, keď raz tomuto talentovanému režisérovi budem môcť šľahnúť za jeho film plný počet... (05.09.2008)

Forster nám v Majstrovi šarkanov ukazuje, čo je to internacionálny štýl. Exotická téma je natočená tak klasicky a zrozumiteľne, ako to len ide. Forster si vyberá zaujímavé (nekomerčné) témy, vie ich pútavo natočiť, ale jeho vlastný štýl v nich nenájdeme. Nie je to kritika, skôr konštatovanie faktu a asi je lepšie, keď sú Šarkani natočení takto a dostali sa tak k viacerým ľuďom. Keď sa ocitneme v záverečnej časti v Pakistane a Afganistane, tak je samozrejme všetko videné doslovne okomentované a hádajte, aká sekvencia nás čaká na miestnom štadióne. Som ale rád, že sa Forster vyhol prvoplánového rasizmu a xenofóbii v USA, dej by to iba zdržovalo. Lenže, pokiaľ sme pri konvenciách, tak mohol emocionálne kľudne pritlačiť na pílu a na konci nás rozplakať. Príbeh tento potenciál má v sebe priam obrovský. A áno, neopozerané tváre tu majú svoj význam. (31.12.2013)

Důstojné zpracování Hosseiniho románu. Filmařsky vytříbené, výtečně zahrané a navíc doprovázené skvělou hudbou. Snad mi to jen přišlo ve srovnání s knižní předlohou poněkud chladné a jsem toho názoru, že filmař má větší arsenál k dojmutí diváka, než spisovatel. Ale i tak se tu našlo pár věcí, které dokázaly vzít alespoň trochu za srdce. 80% (22.01.2010)

Milostná báseň adresovaná detstvu, snom, ľuďom a tradíciám blízkeho východu, konfrontovaná s tvrdou a neprikrášlenou realitou. S Marcom Forsterom mám problém, pretože jeho filmy sa pohybujú v rozličných sférach, druhoch príbehu a pre mňa aj kvalitatívnej úrovni. Prosto dokáže točiť solídne blockbustery, gýčový Hollywood, podivné zlátaniny i očarujúce príbehy, z ktorých dostane maximum emócií a hereckých výkonov. Majster šarkanov je niekde medzi otravne agitujúcim Plesom príšer a exceletným Hľadaním Krajiny-Nekrajiny. A našťastie má k druhému spomínanému bližšie, než sa zdá. Rozloženie do niekoľkých období, resp. pomyselných kapitol Amirovho života pravdepodobne vychádza zo štruktúry knihy, no i tak oceňujem lemovanie historickými udalosťami, nepríliš skratkovité pojatie a zaujímavé zobrazenie meniacej sa spoločnosti v stále pokročilejšom štádiu rozkladu, vinou vonkajších aj vnútorných vplyvov. Je zvláštne, že mi film vôbec neprišiel natoľko sentimentálny, akoby sa mohlo zdať už zo samotného obsahu (že to dojalo milióny čitateľov ešte o kvalite nesvedčí, viz. prípad Twilight) a načrtnutého príbehu; skôr mi prišiel pomerne triezvy a realistický s jedinou výnimkou. Medzi riadkami sa totiž dozvedáme, že Amerika je útočiskom, miestom, kde nás čaká lepší život a kde sa nám splnia naše sny, čo ostro kontrastuje s o "zlými Afgáncami, komunistami a Talibanom". Nech už je to akokoľvek pravdivý príbeh, tieto veci filmárom nezožeriem. Inak nemám problém a nebyť toho, možno by som šiel vyššie, už len preto, ako skvele je ten film natočený. 80% (04.05.2014)

Scénář: David Benioff .. Když jsem poprvé uviděl český název Lovec Draků, pomyslel jsem si, že půjde nejspíš o nějakého konkurenta pro Eragona. Při bližším ohledání jsem objevil žánr drama, režiséra Marc Forster a fakt, že drak je zde pouze ten létající papírový. A to mi k rozhodnutí o zamíření do kina vlastně stačilo. Forster si zřejmě ještě před bondovkou (které po Casino Royale, navíc s debilním konceptem i názvem Quantum of Solace, vůbec nevěřím) chtěl natočit něco smysluplnějšího, nekomerčního, důležitějšího. A povedlo se! Scenárista David Benioff dodal silný materiál inspirovaný (dnes už vím, že) neméně silnou knihou. Afganistan ’78 je vyobrazen jako skvétající země, byť s interními, politicko-rasovými problémy. Všechno vzala nejprve Sovětská invaze, kterou vytlačil až nástup hnutí Taliban, čemuž se říká z bláta do louže. Divák sleduje příběh dvou dětských kamarádů, které tyto události rozdělí, aby k sobě tokem času opět museli najít cestu. Návrat po letech ukazuje jen zničenou zemi ve spárech fundamentalistické tyranie - pověstná trestní exekuce ukamenováním během přestávky fotbalového zápasu bude jistě patřičným důkazem. V jádru mi Kite Runner připomíná jistou paralelu k Persepolis (tj. kam může rozvíjející se asijský stát dohnat okupace následovaná zpackanou revolucí), jen v jiných reáliích a rozhodně bez odlehčujícího humoru. Tento příběh je nasáknutý emocemi, které díky režii a hudbě (výtečný Alberto Iglesias) fungují. 85%. Black Box projekce. (27.01.2008)