Dračí války

Nechtěně zábavné brakové fantasy "Dračí války" je principielně korejskou vysokorozpočtovou obdobou indonéských a filipínských béček točených v 80. a 90. letech, které se snažily na mezinárodním trhu prosadit za podpory angličtiny a třetiřadých západních herců. Jediný rozdíl spočívá v tom, že korejští tvůrci měli o něco víc peněz a počítačové efekty, takže mohli vytvořit alespoň (při nárocích předpubertálního chlapeckého publika) spektakulární desetiminutovou řežbu armádní techniky s fantaskními potvorami a pětiminutovou peckovačku obřích monster. Jinak je film typická braková produkce, kde se slibovaná atrakce oddaluje absurdními zvraty, idiotskými dialogy a třeskutými klišé. Stejně jako v jiných podřadných fantasy nechybí samoúčelné omílání směšné mytologie, které pouze odhaluje, že zdejší svět není nikterak kauzálně uchopený ani promyšlený. O to víc potom vyrazí dech, že tato slátanina se stala svého času nejúspěšnějším korejským filmem roku a doteď setrvává v Top 10 domácí návštěvnosti všech dob. Korejci evidentně jsou velcí vlastenci a tak zatímco v jiných zemích by se za podobný film styděli, v Koreji se zhlédnutí filmu v kině a zaplacení plného vstupného stalo věcí národní hrdosti. (04.10.2009)

...alebo "Ako sa Mordor spojil s Gunganmi a vedno zaútočili na L. A.". Prekvapivo obstojné efekty (na kórejský monstr-bulšit určite, záverečný súboj drakov znesie aj hollywoodske kritériá), zábavné deštrukčné scény a sem-tam GP moment (babka versus plot z pletiva) bohužiaľ neprebijú nehoráznu celkovú stupiditu. (07.09.2009)

Film se snaží naservírovat nám úžasný příběh o zrození draka, který je však podán s nulovým nadšením. Další hřebík do rakve přidává nesmyslný scénář, kdy např. vojákům z dob starého Japonska stačí na ochranu před kulkami malé štíty; vždy, když dojde k situaci (což bylo asi tak 2x za celý film), že zlý drak má příležitost hlavní hrdinku sežrat, tak akorát řve na celé kolo a překvapivě (sarkasmus) v té chvíli zasáhne cizí síla a hadovi pokazí příležitost; o nějakých pocitech mezi hlavními hrdiny nemůže být řeč, tak se alespoň film snaží pochlubit spoustou výbuchů. Jednu hvězdičku dávám za babičku, která se snažila projít plotem, kterážto mě totálně rozesmála. (25.12.2007)

Extrémně špatná záležitost, která má jedinou světlou stránku a to fakt, že jsem konečně pochopil, proč je čínský drak natolik podobný svým tělem "hadovi". Korejská legenda je natočena s americkými herci a několika malými cameo roličkami "někoho" z Asie. Dost smutný důkaz kolik digitálních efektů lze strčit do jednoho filmu a přitom ani jeden nijak neoslní. Je pravda, že jejich kvalita je průměrná a nikdo na ně asi nebude nadávat (možná až na konec...), ale většinou jde o pouze efektivní ukázky digitálních kvalit nějaké malé firmy. Příběh se motá okolo "vyvoleného ochránce vyvolené", která se má stát dárkem pro hodného Imoogi(velký, opravdu velký had.). Do toho všeho se připlete zlý Imoogi se svou armádou stoupenců. To je vše a nechme ať se kulky odráží do rytířů, kteří s klidem všechno zvládnou pomocí svých "ohnivých/plastových" mečů. Příště trochu snahy, ať se divák nenudí při sledování digitálního večerníčku. (21.11.2007)

Tak už vím, jak to vypadá, když si Korea hraje na Hollywood a rovnou říkám, že to není žádný zázrak. D-War se snaží být za každou cenu cool a tak vykrádá, co může. Brnění dračích vojáků a místo závěrečného souboje, jakoby z kamery vypadlo Pánovi prstenů a příběh filmu se zase možná inspiroval v galaktických dálavách Hvězdných válek, kdy jsem při všech těch proslovech o temných a světlých/nebeských hadech a faktu, že hlavní hrdina ve svém prvním životě zradil světlou stranu kvůli lásce, čekal, že ty obří ještěrky vytáhnou každou chvílí světelný meč a uzavřou kruh po jediovském způsobu. K tomu zde pobíhá korejská verze Lorda Raydena, jehož druhou reinkarnaci si střihl čínskou polévkou srkající Robert Forster.To, že je to podle korejské legendy, je mi docela fuk, protože film má neskutečně nudnou první hodinu, kdy jsem zvažoval, že ho vypnu. Pak sice přichází akční půlhodina, která má ale zase špatné triky a střih. Kameře chybí větší chuť experimentovat a nabídnout nějaký průlet bojištěm. D-War není tak špatný, aby se u něj člověk smál, ale není ani tak dobrý, aby se člověk u něj bavil. Prostě jen další hloupý pokus o pořádný blockbuster za celkem malý rozpočet. (02.01.2008)