Historie jednoho útěku
Crónica de una fuga
Buenos Aires 1977
Buenos Airres 1977. Kronika jedného úteku.
Režie:
Adrián CaetanoKamera:
Julián ApezteguiaHudba:
Iván WyszogrodHrají:
Rodrigo de la Serna, Pablo Echarri, Nazareno Casero, Daniel Valenzuela, Alfonso Tort, Matías Marmorato, Lautaro DelgadoObsahy(1)
Buenos Aires, 1977. Vojenská diktatura. Spořádaný občan Claudio Tamburrini je unesen vojenskou tajnou policií do dnes již proslulého bývalého aristokratického sídla Mansión Seré. Tam byli krutě a rafinovaně mučeni odpůrci režimu. Někteří tam byli zavlečeni omylem. Nicméně odchod odtamtud byl téměř nemožný. Primitivní i inteligentní věznitelé se střídají ve vymýšlení různých druhů psychického i fyzického utrpení. Film je téměř detailním popisem skutečné události, kterou režisérům zprostředkovali dosud žijící účastníci útěku. V argentinské kinematografii existuje jen málo snímků snažících se reflektovat neradostnou minulost. Adrián Caetano se podobným tématům věnuje ve všech svých filmech, v posledním se však poprvé pokouší o dokumentární rekonstrukci. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (57)
Velmi zajímavý počin, který chytne a nepustí zejména svým syrovým, dokumentaristickým stylem, až mi to trochu připomělo Let číslo 93. Kamera jen nervózně přihlíží hrůznostem dějícím se před objektivem a nechává na nás jak se s tím poperem. Sympatický je přístup k tématu, kdy nám autoři všechno podávají jakoby nezaujatě, a nenuceně nás tak "vzdělávají". Na tyhle události je vždycky třeba upozorňovat. ()
Stroze vylíčený příběh jednoho únosu a života za zdmi neblaze proslulé vily Mansión Seré i následného útěku čtyř věznů. Jeden z nejzajímavějších současných argentinských filmů, které jsem v posledních letech viděla, na čemž má asi podíl snaha o dokumentární výpověď. Vztahová dramata mi přijdou často zavalená různými klišé, předvídatelným vývojem, kriminálky občas zajímavé, ale domácích filmů věnovaných vojenské diktatuře 7O-tých let moc k vidění není, většinou se tématu dotýkají spíše zahraniční produkce, než argentinští filmaři, tady cením také fakt, že jako divák jsem zúčastněná, ale necítím se emocionálně manipulovaná nebo vydíraná ()
Argentínska vojenská chunta sa s tým nemaznala a tak nahliadnutie do ich domu hrôzy nie je nijak príjemným zážitkom. Aj som sa filmu obával, nevyžívam sa v hororových scénach, no našťastie to krátko po začiatku prejde skôr do psychologického boja. Medzi väzniteľmi a väzňami a tiež medzi samotnými väzňami. Do samej podstaty odboja film nejde, ani by sa to za ten čas nestihlo. Nakoniec je to aj napínavé a dojímavé, na lepšie tri hviezdy. –––– Ja som ten, kto rozhoduje, či ťa zabijeme alebo pustíme. ()
Filmová výzva 2018 - Argentina. Film o období, na něž Argentinci zcela jistě hrdí nejsou. Nesedl mi úplně způsob, jakým je příběh vyprávěn. Bude to znít asi cynicky, ale ve mně na pár výjimek nevyvolal příliš emocí, přestože by s ohledem na téma tak činit měl. Možná jsem se měl dívat v původním znění, možná v jinou denní dobu. Každopádně jsem se opět trochu poučil a něco nového dozvěděl. ()
Precizně zpracovaná historie jednoho nepatrného útěku, který by měl být zajímavý, protože ho tamní režiséři, scénáristi a herci převedli do filmové podoby. Tahle filmová podoba není vůbec špatná, ale kvalitně také nijak dokonalá není. Líbilo se mi ale, že o nikom vlastně nevím, co je zač a tak jsem nemohl nikomu fandit. Lidem do mozku člověk nevidí, natož pak divák. Takže se během toho dění mohlo stát prakticky cokoliv, a ono se také dělo. Mělo to grády, neztrácelo to akci, ale nevěděl jsem co si o těch lidech mám myslet. Až do samotného konce, který to parádně rozlomil a já z toho vlastně neměl vůbec špatnej pocit. Těm pár lidem jsem to přes jejich minulost stejně hrozně přál. ()
Reklama