Maradona režie Kusturica

Kusturicova pocta argentínskej hviezde na sláve ktorej sa zviezol aj on sám. Nepokladám to však ako vo väčšine recenzií za úplne zatracujúci nápad. Zábery na zabávajúcich sa Argentínčanov a Talianov sú príťažlivé pre neznalcov juhoamerického prostredia. Dokumentu bolo vyčítané prílišné populizátorstvo... pre koho je však film určený? Kusturicov zámer, ktorý je vo filme jasne prezentovaný, bol natočiť najlepší film o Maradonovi. To sa mu zatiaľ podarilo. Hudobné scény sú perfektne zvládnuté a príjemne sentimentálne. Vadili mi však neustále odkazy na Kusturicove predošlé filmy, ktoré prepájal s jednotlivými epizódami Maradonovho života. V tomto filme nie je spopularizovaný Maradona ale Kusturica. A robí to veľmi okato a prvoplánovo, akoby mu bolo jedno, čo si diváci budú myslieť. A to sa počíta. Kritiky film veľmi odsúdili. Ja spomeniem recenziu Mirky Spáčilovej, ktorú si môžete prečítať v externých recenziách na csfd. Jej reakcia mi totiť príde ešte viac zinscenovaná a hraná, ako tento film. Samozrejme že musela film odsúdiť a neustále sa narážať do jeho politického posolstva, keď robí pre noviny prozápadne orientované a tento film je naklonený protikapitalistickým ideológiam. Jej poznámka o jeho charizme bola už totálne scestná... No a čo? Niekedy je v názoroch film príliš extrémny, no je na divákovi, aby si urobil vlastný názor, či už je Maradona len hlúpym futbalistom, ktorého pomiatla sláva, alebo naozajstným nasledovníkom revolúcie... Mínus filmu: prílišná angažovanosť Kusturicu byť v čo najviac záberoch. Niekedy sa však celkom hodil. Napríklad scéna na štadióne v Sarajeve, ktorá síce dej neposúva, no celkom príjemne sa snaží diváka presvedčiť o prieteľskom vzťahu medzi dvoma hercami vo filme:) Maradona je herec, človek, manipulátor a legenda...Boh? pre niektorých tiež. O takýchto ľuďoch sa ťažko točia filmy, ešte ťažšia musela byť ich spolupráca. Maradona totiž týmto filmom musel uspokojiť predstavy miliónov fanúšikov, aby jeho hviezda nikdy neprestala svietiť. Bol to dobrý krok? (25.01.2010)

Názory na tenhle dokument se liší hlavně podle toho jak je kdo velkej fanoušek Maradony. Já někdy v polovině 80. let sledoval fotbal jen díky Maradonovi. Po jeho drogovejch eskapádech jsem přestal fotbal sledovat úplně, a tenhle dokument mi už zapomenutého Maradonu připomněl, proto trochu neobjektivně dám nadnesené hodnocení. (14.06.2010)

Maradona bol nesporne veľkým futbalistom, komu ušiel jeho "gól storočia", tak si ho v tomto dokumente môže pozrieť asi 15 krát. Do toho uvidí aj jeho podarených kamarátov- Fidela Castra, Huga Chavesa a Eva Moralesa...a Emira Kusturicu (s celou rodinou), ktorý celý tento "home-made" kvázi dokument zbúchal...Mix ľavičiarskych žvástov, nejakých tých futbalových záberov, pár kreslených brutálne nepodarených akože vtipných vsuviek, pričom všetko lemujú Maradonove kecy o všetkom a ničom... Trochu zaujímavé, z väčšej časti nudné a otravné...Ale zase keby som bol argentínčan alebo člen Maradonovej Cirkvi (áno, aj také existuje!), tak sa mi ten dokument zdá nesporne lepší! :))) (24.02.2010)

Tohle je učebnicová ukázka dílka, ve kterém si režisér plní dětský sen a všechno ostatní jde do pozadí. Emir ( a jeho rodina ) se setk(áv)al se svým idolem a kamera byla u toho. Někdo tu kritizuje ten levičáckej intelektualismus, mě třeba přišla hodně trapná ona "církev", animace taky prvoplánový , ale na druhou stranu to k Maradonovu světu patří a osvětluje i některé momenty jeho kariéry ( "vyšší poslání" v Neapoli nebo Arg vs. Ang. například ). Pochopíte třeba proč se za tu ruku těžko kdy omluví. Když jsem viděl ten humbuk v Neapoli, nedivim se že fetoval. A o silný momenty taky neni nouze ( některý goaly, rodina ...). Je to prostě rozporuplnej chlapík. A čekal bych, že Kusturica se mu dostane pod kůži víc. Místo toho se spíš opájel svou přítomností a možná i přátelstvím se samotným Diegem. Ač tedy mám k Argentině silný pouto, MS 86 bylo první, který jsem vnímal a Emirovu tvorbu mám taky rád, tohle je čistej průměr. (24.12.2009)

Rozklad božské aury Diega Armanda Maradony. Kluk z chudé čtvrti se stal fotbalovým bohem a sám v sobě vidí ještě víc, než jeho fanoušci (ovečky) v něm. Většina dokumentu je Emirova oslava jednoho génia, na kterého kouká až s nepřájemně nekritickým obdivem. Především téma drog a politiky představuje Armanda ve světle, které bych raději neviděl. Omlouvat sjíždění bílé lajny koksu tím, že to dělalo víc lidí, jen je nechytli, je možná otázkou pro fotbalovou federaci, ale nic jiného. Jediné, co mě opravdu zarazilo byl závěr s (připravenou) hudbou na téma "být Maradonou a prožít jeho život". Příště, až někdo bude točit o svém idolu a mesiášovi, ať si to nechá do vlastní domácí filmotéky... PS: hodnocení se nevztahuje na ukázky maradonovy fotbalové geniality (22.03.2011)