Kiraware Macuko no iššó

Od Tecuji Nakašimy jsem zatím viděla dva filmy, tak jsem se s radostí podívala na Kiraware Macuko no Iššó, protože nevšední a poutavý styl režiséra mě hodně zaujal. Tentokrát se však nejednalo o komedii ani o rodinný film, ale především o drama. O drama o nešťastné ženě, která se kvůli jedné události, do níž se dostala jen náhodou, děsí samoty, a tak raději žije s nejrůznějšími muži a bohužel nemá štěstí na nikoho jiného než na egoistické násilníky, až nakonec zůstane sama. Optimistické ztvárnění plné barev a kytiček a veselé písně jsou jakoby v kontrastu s osudy Macuko. Určitě se jedná o zajímavý a i originální film, ale myslím, že by neuškodilo mírné zkrácení stopáže. Nenudila jsem se ani chvíli, ale film může působit poměrně zmateně kvůli množství postav a nechronologickém řazení epizod ze života Macuko a zkrácení o několik minut by to mohlo napravit. V každém případě je to zajímavý film, kterému bych přála více pozornosti. (07.02.2010)

Vesele a odlehčeně podaný příběh jednoho nešťastného a zbytečného(?) života, který retrospektivně rozplétá útrapy a slasti životní pouti slečny Matsuko, zcela oddané zoufalému hledání lásky a štěstí. Bohužel si při tom často počíná značně nevybíravě, excentricky a hloupě, takže hlavně zpočátku nepůsobí zrovna sympaticky a ty facky a kopance si snad i zaslouží; postupně ale získává na zajímavosti, účasti a dojímavosti. Snímek je natočen nesmírně nápaditě, svižně, pestrobarevně a stylově, s muzikálovými čísly a zpěvy, trochu takový japonsky ujetý mix Amélie a Moulin Rouge. (31.01.2013)

Expresionistické, ale i realistické. Kýčovité, ale přitom i vizuálně zajímavé a krásné. Drsné až brutální, ale k tomu i něžné a lidské. A do toho všeho se smývají hranice mezi skutečností a snem, fantastikou a realitou. V komorním dramatu se používají počítačové triky a celé dohromady to překvapivě jedinečně funguje. (13.05.2017)

Nechte Japonce filmovou kameru vyrobit, miniaturizovat , ale nenechte je točit filmy podobně jako Dány... Mentalita jejich národa je totiž z jiného vesmíru...Zcela nesourodého... Kýčovitá, nekoukatelná barevnost a home video jsou tu vydávány za umění a svět fantazie za kabaretní hudební výjevy, které jsou zlem již samy sobě...Mluvit tu o odkazu Amélie z Montmartru nebo poetice Moulin Rouge je rouhání...Na místě by bylo snad jen přirovnání k Takešiho hradu, což je trapnost a magořina stejného kalibru :) (11.05.2011)

Jak jsem se tak dívala na místní určení žánru "Drama/Komedie/Muzikál", usoudila jsem, že to bude něco, čemu se snad i trochu zasměju, a protože jsem na takový druh filmu měla chuť, s radostí jsem si to pustila... Ale za celých 130 minut jsem se nezasmála ani jednou. Abych to upřesnila: Ač je film Kiraware Matsuko no isshô jakkoliv plný kytičkové barevnosti a poměrně optimisticky laděných písniček, je to především drama - Sice muzikálové drama, ale stále drama. Jedná se o poměrně nešťasný životní osud jedné Japonky, která i když má vůli, jistou dávku optimismu a zajímavou představivost ve stylu Amélie z Montmartru, její přílišná obětavost a důvěřivost jí život spíše zkomplikuje a nedopadne to s ní dobře. I když jsem čekala něco úplně jiného, musím uznat, že to byl silný film a udělal na mě obrovský dojem. Při sledování, jak osudy Matsuko odkrývá její synovec, se totiž každý musí s hlavní postavou aspoň do jisté míry sžít a možná mu pro ni i ukápne slza. Takže, přestože jsem se vůbec nezasmála, jak jsem čekala (naopak mi v některých scénách ukáplo těch pár slz), a přestože uznávám, že celému filmu by určitě neuškodilo, kdyby byl o takové čtvrt hodiny kratší, hodnotím sice ne zcela úplnými, ale přesto pěti hvězdami. Kiraware Matsuko no isshô je rozhodně zajímavá a výjimečná záležitost. ~(4,9★)~ (12.01.2010)