Kiraware Macuko no iššó

Od Tecuji Nakašimy jsem zatím viděla dva filmy, tak jsem se s radostí podívala na Kiraware Macuko no Iššó, protože nevšední a poutavý styl režiséra mě hodně zaujal. Tentokrát se však nejednalo o komedii ani o rodinný film, ale především o drama. O drama o nešťastné ženě, která se kvůli jedné události, do níž se dostala jen náhodou, děsí samoty, a tak raději žije s nejrůznějšími muži a bohužel nemá štěstí na nikoho jiného než na egoistické násilníky, až nakonec zůstane sama. Optimistické ztvárnění plné barev a kytiček a veselé písně jsou jakoby v kontrastu s osudy Macuko. Určitě se jedná o zajímavý a i originální film, ale myslím, že by neuškodilo mírné zkrácení stopáže. Nenudila jsem se ani chvíli, ale film může působit poměrně zmateně kvůli množství postav a nechronologickém řazení epizod ze života Macuko a zkrácení o několik minut by to mohlo napravit. V každém případě je to zajímavý film, kterému bych přála více pozornosti. (07.02.2010)

Na základe úspešného knižného bestselleru prináša tvorca "zábavne ujetých" Kamikaze Girls životný príbeh Matsuko - ženy, ktorá sa až po svojej smrti dočkala človeka ochotného spoznať jej celý ("nevšedne" bohatý) životný príbeh prostredníctvom parciálnych spomienok ľudí z jednotlivých etáp jej života. To, čo by inde pravdepodobne skončilo žánrovo rovnako ako samotná kniha (silná dráma) sa však v rukách veterána reklamných klipov mení na farebne hýrivé vizuálne tornádo (ešte viac ako Kamikaze Girls), kombinujúc muzikál s prvkami komédie a drámy. Svojou formálnou a naratívnou eklektickosťou ide príťažlivý mix imaginácie Moulin Rouge, Amélie a Forresta Gumpa. Vážnosť témy, predkladaná s odzbrojujúcou ľahkosťou je najsilnešou zbraňou snímky, ktorá vo mne takmer neustále prebúdzala smiech i plač zároveň. (11.02.2007)

Jak jsem se tak dívala na místní určení žánru "Drama/Komedie/Muzikál", usoudila jsem, že to bude něco, čemu se snad i trochu zasměju, a protože jsem na takový druh filmu měla chuť, s radostí jsem si to pustila... Ale za celých 130 minut jsem se nezasmála ani jednou. Abych to upřesnila: Ač je film Kiraware Matsuko no isshô jakkoliv plný kytičkové barevnosti a poměrně optimisticky laděných písniček, je to především drama - Sice muzikálové drama, ale stále drama. Jedná se o poměrně nešťasný životní osud jedné Japonky, která i když má vůli, jistou dávku optimismu a zajímavou představivost ve stylu Amélie z Montmartru, její přílišná obětavost a důvěřivost jí život spíše zkomplikuje a nedopadne to s ní dobře. I když jsem čekala něco úplně jiného, musím uznat, že to byl silný film a udělal na mě obrovský dojem. Při sledování, jak osudy Matsuko odkrývá její synovec, se totiž každý musí s hlavní postavou aspoň do jisté míry sžít a možná mu pro ni i ukápne slza. Takže, přestože jsem se vůbec nezasmála, jak jsem čekala (naopak mi v některých scénách ukáplo těch pár slz), a přestože uznávám, že celému filmu by určitě neuškodilo, kdyby byl o takové čtvrt hodiny kratší, hodnotím sice ne zcela úplnými, ale přesto pěti hvězdami. Kiraware Matsuko no isshô je rozhodně zajímavá a výjimečná záležitost. ~(4,9★)~ (12.01.2010)

Vzít tenhle snímek do rukou někdo soudný se střihačskými nůžkami, mohla z toho být pecka. Bohužel, takhle je do filmu nacpáno obrovské množství historek, které mají ukázat pestrost Matsukina života, bohužel ale příběh tříští, jednotlivé segmenty jsou někdy naprosto zbytečné a film natahují do téměř neúnosné stopáže. Vůbec by nevadilo, kdyby se z vyprávění vynechal nějaký ten její šamstr (nejlépe spisovatel - naprosto zbytečná epizoda, navíc velmi podobná té s Ryuem - ta je ale zajímavější a táhne se už od začátku příběhu, což jí dodává na síle). Přehnaně sentimentální finále pak naprosto shazuje celý film, a zbavuje se odlehčeného tónu (V kterém je ale vždy trocha hořkosti), kterým byly podány víceméně tragické střípky ze života obětavé a milující Matsuko. (19.11.2008)

Vesele a odlehčeně podaný příběh jednoho nešťastného a zbytečného(?) života, který retrospektivně rozplétá útrapy a slasti životní pouti slečny Matsuko, zcela oddané zoufalému hledání lásky a štěstí. Bohužel si při tom často počíná značně nevybíravě, excentricky a hloupě, takže hlavně zpočátku nepůsobí zrovna sympaticky a ty facky a kopance si snad i zaslouží; postupně ale získává na zajímavosti, účasti a dojímavosti. Snímek je natočen nesmírně nápaditě, svižně, pestrobarevně a stylově, s muzikálovými čísly a zpěvy, trochu takový japonsky ujetý mix Amélie a Moulin Rouge. (31.01.2013)