Mraky nad L.A.

Parádní minimalistická záležitost. Chris Gorak dostal dva milióny dolarů na katastrofický snímek, a naštěstí mu došlo že pokud mu rozpočet nestačí na scény hroutících se mrakodrapů, rabujících davů, a kataklyzmatických explozí, tak se jeho film bude muset obejít bez nich. Poradil si nápaditě, celý teroristický útok natočil z pohledu hlavního hrdiny, který informace čerpá z rádia, z několika telefonátů s přáteli a hlavně ze svých vystrašených představ. Jeho žena totiž zůstala venku v tom pekle, a on vězí s náhodným kolemjdoucím ve svépomocí utěsněném domově, aby unikl před jedovatým popílkem z všudypřítomných požárů. I když se jeho manželka vrátí, nemíní kvůli ní porušit karanténu, jež ho v tom všem udrží při životě. Za námět tleskám, za zpracování taky. Úvodních dvacet minut během útoků a těsně po nich je perfektně natočená, dynamická a napínavá akce. Postupně tempo opadne a nastoupí jiné emoce, strach z neznáma, paranoia, bezmoc, vztek. S touto částí si režisér poradil trochu hůře - dialogy by mohly být propracovanější, ale pokud má být film realistický, tak postavy nemůžou recitovat Shakespeara. V závěru se děj trochu zadřel, zdál se bez konce, a i když chápu že by měl ukazovat nesnesitelně dlouhé čekání na pomoc, tak pochybuji že hlavním záměrem bylo diváka znudit. Pointa byla ovšem skvělá a mrazivá. Right at Your Door vůbec není tak špatný jak by se mohlo podle hodnocení zdát. Ti kteří čekající klasický katastrofický velkofilm s neohroženým hrdinou který nesčetněkrát přežije vlastní smrt aby zachránil skupinku vyvolených, ho sice nejspíš pošlou do pekel, ale ti kteří doufají v psychologickou sondu do člověka snažícího se vyrovnat se situací o níž má minimum zpráv z doslechu, ale která přesto přímo ohrožuje jeho život budou spokojeni. (25.12.2011)

A půl. Pan režisér se zřejmě rozhodl pojmout téma jaderné havárie zcela opačným stylem, než jak jsme zvyklí. Usoudil, že postačí, když se děj bude odehrávat víceméně pouze mezi zdmi městského příbytku a samotné důsledky havárie se divákům donesou pouze z doslechu z rádia. Takže neuvidíme žádné záběry či scény z postiženého místa, osudy okolních obyvatel, ani se nedozvíme nic o tom, jak se vše vlastně událo, nebo jak se rozhodla situaci řešit vláda. Celý film se odehrává mimo centrum katastrofy, se zaměřením na osudy jedné rodiny. Mám však dojem, že tímto odchýlením od zavedených parametrů katastrofických filmů šlápl hodně vedle. Také se rozhodl, že ke zvyšujícímu se napětí a neklidu, divákovi postačí občasné pobíhání hlavního hrdiny z baráku do auta, pocházení po místnosti sem a tam, a NEUSTÁLÉ telefonování (ono je třeba to zkoušet každých pár minut, když jsou linky nedostupné, že. GRR!), které mě už asi po dvaceti minutách začalo nehorázně vytáčet, že jsem měla chuť do telky vlítnout a ten mobil mu někam šlahnout, protože už se to opravdu nedalo snést:) Naštěstí se potom do příběhu přiřítila jeho zbídačená žena a on konečně dostal rozum. Díky němu, a s těžkým srdcem nechal manželku napospas venkovním toxickým spadům a společně rozmýšleli, jak zapeklitou situaci vyřešit. A pokud si myslíte, že se z toho nakonec oba šťastně dostali, nenechte se mýlit, protože při takové havárii, ač si myslíte, že doma jste v klidu, tak karty se můžou lehce obrátit a váš domov se může stát vaší klecí. A ještě ke všemu se k nim připlete malý kluk, který se po výbuchu neutíkal schovat domů, protože se bál. Herci nevýrazní, i když uznávám, že Mary McCormack odehrála dost dobrý part. Možná by tento formát i fungoval, ale tady k tomu jaksi nedošlo. Rozhodně však oceňuji zhruba poslední půlhodinku, kde se věci konečně daly hodně do pohybu. Film se trošku probral a poměrně vydařeně to dotáhl až k vítěznému, docela nečekanému a drsnému konci, v němž zůstanou otevřené dveře jen někomu, poměrně doslova řečeno. (11.01.2011)

Očakával som stereotypný katastrofický film, ale nakoniec to bolo úplne inak. Kvalitný a napínavý príbeh, zaujímavé podanie katastrofy s nečakaným záverom. Presvedčivé herecké výkony slušných hercov. Rory Cochrane bol skvelý a som rád že mu pripadla hlavná postava. Film je netypický svojím poňatím jadrovej havárie a zameraním pozornosti mimo centrum katastrofy. Tvárou v tvár krízovej situácii sa zameriava výhradne na osud jedinej rodiny. Príbeh má trošku politický podtón, nikdy nevieme dňa ani hodiny a hrozba teroristických útokov je stále reálna. Strach a pochybnosti sú emócie, ktoré tento film ukazuje naplno a bez obalu. Divák je zaskočený silou zážitku reálneho až hmatateľného strachu z neznámej situácie, kedy nefungujú telefóny, chýbajú základné informácie, nikto nevie čo má robiť a čo je v tej chvíli najlepšie. O trochu lepší film je Udalosť (2008). (04.01.2015)

Nechápu proč tu tento film všichni tolik kritizují. Ano, není to velkorozpočtové akční áčko, ale to jsem od toho také neočekával. Již od začátku je jasné, že zde neuvidíme podívanou jako kdyby to točil Bay, na druhou stranu se ale dočkáme filmu postavaného na dialozích (samozřejmě někdy lepších, někdy horších) s poměrně hodně dobře vypracovanou depresivní atmosférou a naprosto zdrcujícím závěrem. Na příběh je také potřeba pohlížet s tím, že se jedná o smyšlenou katastrofu, nikoli skutečnou událost. Moje hodnocení je tak 3,5 hvězdy, ale když se mám rozhodnout mezi 3 a 4 a vidím tu to hodnocení, dávám ty 4! (22.11.2008)

Brilantné prevedenie toho, ako sa dá unudiť divák pozeraním na jedného (až dvoch) ľudí, uzavretých v jednom malom dome. Minimálne 95% filmu sa ťahalo, nekonečne pomaly a niekam ďaleko. Mal som chuť to zastaviť, aj keď som v kútiku duše čakal, malinký zvrat v deji. Ten sa mi naskytol 5 minút pred koncom. Veľmi nedoporučujem pozerať tento film, aj keď jeho poster naozaj divácke oko zláka. (Jedna hviezdička za poster, a druhá za tú červeno-bielu plachtu na konci) (03.06.2009)