Mraky nad L.A.

"Na verandě žena sténá... zaprášená, odvržená." Toxický popílek v toxickém filmu, od sklepa až po půdu plném otravných keců dvou nesympatických komparzistů (zřejmě záskok za herce, uvízlé s autem v koloně panikařících obyvatel L.A.). Zvláštní varianta manželského slibu: "V dobrém i ve zlém, dokud nás spad na verandě nerozdělí."  Já bloud se těšil na katastrofu jako řemen, davy po sobě šlapajících lidí a heroické zachraňování, příp. na thriller nebo aspoň drama. Místo toho mě jakýsi voják v plynové masce a protichemickém obleku, se zaprášenou jmenovkou Chris Gorak, jebnul pažbou pušky do hlavy, hodil na mě igelitovou plachtu a začal mě týrat půlhodinovým nonstop hysterickým křikem zprávařky z rádia, jalovými dialogy a  dějovými zvrat(k)y. Kašlal na má očekávání, kašlal na logiku, kašlal mi dokonce i na verandě a průběžně mi lomcoval klikou od diváckých dveří a dožadoval se vstupu. Jen zůstaň venku, pacholku Goraku! Tady máš petku vody a jednu hvězdu, s tím do příjezdu vykuřovačů vystačíš. Desinfekci, desinsekci a debilizaci zdar! (15.07.2022)

No na to, že je to z roku 2006, bych čekal, že to bude vypadat mnohem lépe. Ani jsem nevěděl, že tento film existuje (a vůbec se nedivím), ale čirou náhodou jsem si pustil televizi a zrovna běžel tento film. Dokoukal jsem až do konce a jen za dějově dobrý závěr dávám 2* jinak bych nedal snad ani jednu. (08.12.2011)

Myšlenka byla určitě fajn (v LA vybuchnout "špinavé" bomby šířící neznámé toxiny), zpracování též, dobrá kamera, zbytečně moc se tu nemluvilo. Sledujeme pár, kt. ze začátku není spolu - ona je zasažena, on byl v době výbuchů doma. Po neúspěšném hledání (samozřejmě jako na potvoru ona měla to ráno vybitý mobil. Stejně, čím to, že v USA tak málo telefonují mobilem, teda aspoň ve filmu) se on zabarikáduje doma, ona tam po čase dorazí - a on ji nepustí domů (a divák může přemýšlet, jak by to asi udělal on sám...). Konec docela překvapivý, ale zbytečně a těžko se mu věří. Určitě z toho šlo vytřískat víc, ale i tak to nebylo marné. (24.09.2009)

"HALF OF SOMEBODY'S FUCKING ARM FLEW IN MY GODDAMN CAR!" ------------- Len tak si ležím, popíjam sladkastý horúci nápoj, na hlave mám zle nasadenú umelú čelenku, že sa cítim ako princezná (alebo kráľovná, či kto to nosí korunku), sledujem Mraky nad Mestom anjelov a zrazu začne hrať nejaká hudba, čo ma prebudí svojim zvláštnym zvukom, ktorý sa mi zdal povedomý, až tak, že mi skoro zabehlo a prestal som sa hýbať. Začnem rozmýšľať, či tu fakt hrá sampel použitý v 'Gotta Lotta' (po neskoršom hlbšom pátraní zisťujem, že je to pôvodná práca tomandandyho) a potom sa to začne nabaľovať a nabaľovať rôznymi ďalšími zvukmi do podoby, ktorá ma dostávala do vytrženia, a keď skončila, prišlo sklamanie. Tak neskutočne veľké. A prečo? Uvedomil som si jej potenciál v nejakej silne dramatickej scéne bez dialógov, pravdepodobne s kopou strihov na zarmútené tváre sklonené v dlaniach, či zábery na tváre s polootvorenými ústami po tom, čo sa niečo fakt prísne doebe. No ale to som si zas uletel trochu od veci, takže späť k filmu! Komorná katastrofická dráma na pôde jedného domu. Panika a beznádej mesta a postáv je veľmi dobre a zručne udržiavaná vďaka sivému filtru, trhanej kamere, kontinuálnej reportáži situácie z rádia a hlavne kvalitnej neutíchajúcej hudby od Toma a Andyho. Človek by si myslel, že takýto film bude prekyprovať jedným klišé za druhým, opak bol však pravdou, nielenže tu doslova ŽIADNE NIE JE, režisér si dokonca dovolil zboriť jedno nekonečné klišé, ktoré je takmer v každom veľkom filme, pretože inak by sa zápletka rozpadla, zatiaľčo tu sa práve na tom zbúraní ďalej stavia. Neuveriteľné. Záveru nechýba poriadny zvrat a celému snímku patričná dávka napätia a taktiež z filmu cítim aj kritiku spoločnosti a strach Američanov z chaosu na ich vlastnej pôde a následného stanného práva. Alebo mi možno iba hrabe a o nič také sa rejža nepokúšal. (10.12.2019)

Parádní minimalistická záležitost. Chris Gorak dostal dva milióny dolarů na katastrofický snímek, a naštěstí mu došlo že pokud mu rozpočet nestačí na scény hroutících se mrakodrapů, rabujících davů, a kataklyzmatických explozí, tak se jeho film bude muset obejít bez nich. Poradil si nápaditě, celý teroristický útok natočil z pohledu hlavního hrdiny, který informace čerpá z rádia, z několika telefonátů s přáteli a hlavně ze svých vystrašených představ. Jeho žena totiž zůstala venku v tom pekle, a on vězí s náhodným kolemjdoucím ve svépomocí utěsněném domově, aby unikl před jedovatým popílkem z všudypřítomných požárů. I když se jeho manželka vrátí, nemíní kvůli ní porušit karanténu, jež ho v tom všem udrží při životě. Za námět tleskám, za zpracování taky. Úvodních dvacet minut během útoků a těsně po nich je perfektně natočená, dynamická a napínavá akce. Postupně tempo opadne a nastoupí jiné emoce, strach z neznáma, paranoia, bezmoc, vztek. S touto částí si režisér poradil trochu hůře - dialogy by mohly být propracovanější, ale pokud má být film realistický, tak postavy nemůžou recitovat Shakespeara. V závěru se děj trochu zadřel, zdál se bez konce, a i když chápu že by měl ukazovat nesnesitelně dlouhé čekání na pomoc, tak pochybuji že hlavním záměrem bylo diváka znudit. Pointa byla ovšem skvělá a mrazivá. Right at Your Door vůbec není tak špatný jak by se mohlo podle hodnocení zdát. Ti kteří čekající klasický katastrofický velkofilm s neohroženým hrdinou který nesčetněkrát přežije vlastní smrt aby zachránil skupinku vyvolených, ho sice nejspíš pošlou do pekel, ale ti kteří doufají v psychologickou sondu do člověka snažícího se vyrovnat se situací o níž má minimum zpráv z doslechu, ale která přesto přímo ohrožuje jeho život budou spokojeni. (25.12.2011)