Yella

Yella a jej storka. Strata pamäte? Strata dieťaťa? Čo jej muž, a prečo sa správa tak ako sa správa? A prečo je na úteku? Veľmi zaujimavá historka ako sledujeme hrdinku ktorá pôsobí tak že sa jej nedá vôbec dôverovať. Do polovice filmu ma vcelku strhlo ako sa dej a chovanie hrdinky vyvýja, ale potom sa začne celý dej točiť dokola. A konečný twist pôsobí veľmi banálne. Film ako celok bieda ale veľmi som sa bavil na atmosfére, ktorá ma držala počas filmu. Prinútilo ma to aby som hladal tajomstvo za všetkým čo sa vo filme i šuchlo. (25.02.2010)

Tomu, co se tam dělo za obchody, jsem teda rozuměl jen o něco málo víc než vůbec, ale Nina Hoss... Nina to vytáhla tak, že jsem dal za čtyři, protože jí tyhle náročné role životem zkoušených postav, které toho moc nenamluví, sednou jak prdel na hrnec. I když to celé odbyla v jedněch hadrech. Možná mě to mělo varovat, protože ten konec... ten konec mi přišel teda hodně blbej. Duchařina? V takovém filmu? Nebo co to mělo znamenat? Takže snižuju na tři. (14.08.2022)

Začiatok bol za päť hviezd. Osobne som poznala človeka, na ktorého mala jedna žena vybavený súdny zákaz priblíženia. No a je to vskutku jedna z najnepríjemnejších vecí z celého spektra medziľudských vzťahov. Sľubná prvá polovica filmu je mierne pochovaná materializmom a obchodnými rokovaniami druhej polovice, no a k bezbrehému materializmu a biznisu som ja veru nekompromisná. Záver celkom nechápem, ale o to tu ani tak nešlo. Veľmi silné 3*/slabé 4*. (14.12.2021)

Petzoldovi se očividně líbí ženy s těžkou minulostí – dva roky po Přízracích natočil Yellu, film, v němž znovu postavil do hlavní role ženu: nejen krásnou, ale také zoufale utrápenou. Petzold je jedním z těch německých tvůrců, kteří využívají klasického střihu a rádi si potrpí na detailní záběry. Především díky tomuto způsobu záběrování je Yella mnohem přístupnějším filmem pro běžného diváka než filmy, které točí například Schanelecová. Yella - ve skvělém, umírněném podání Niny Hoss (za roli získala Stříbrného medvěda) - se neustále snaží dosáhnout lepšího života, dělá chyby i triumfuje, pláče i usmívá se, a to všechno je divák schopen bez problémů prožívat s ní. Film celkem přesvědčivě střídá „své“ nálady: nenápadně anebo silněji vyvolává pocity naděje, poté se znovu pokouší zneklidnit (zejména opakujícím se motivem krákajících havranů). Zajímavé je taktéž výrazné přisuzování významu vodě a jejím zvukům, což je symbolika vzhledem k příběhu logická. Hudba je pravděpodobně nediegezní, zazní jen párkrát, a to vždy ve scénách situovaných do hotelu. Jedná se o Beethovenovu klavírní sonátu No. 14 známou také jako „Měsíční“. Výběr hudby sedí a pomalé piano potvrzuje, že přes všechny záchvěvy naděje je film převážně smutný a přesně takový jsem jej chtěl. Možná moje vysoce kladné hodnocení částečně způsobuje i fakt, že jsem film zhlédl ve vlaku, v kupé plném užvaněných Poláků, a báječně mi zkrátil dlouhou chvíli. Ponořil jsem se do obdivu, jak Yella neúnavně zkouší znovu a znovu uniknout ze spárů těžké minulosti a jak se jí obdivuhodně daří předstírat, že je z kamene. Ani zvláštní (a bohužel předvídatelný) konec mi nezabránil se do Yelly zamilovat. 85% (04.06.2010)

Petzold je mistr nenápadných, ale skvěle propracovaných filmů o ženách. Jeho největší síla spočívá v navozování kompaktní atmosféry, která inklinuje k monotónnosti (tedy velmi pozvolným obměnám tónů), a tím i určité bezbřehosti. Zápletky filmů, nálady postav, hudba... všechno se jakoby neměnně přelévá ze strany na stranu, až přichází šokující závěr. A právě ty Petzoldovi nedokážu tak úplně odpustit - působí rušivě a lacině. Jinak ale velmi oceňuju režisérovu nechuť divákovi vnucovat svoje narážky a máčet mu nos ve své precizní práci. Najít si k jeho dílu cestu není tak jednoduché, ale myslím, že se to vyplatí. (23.08.2012)