Armáda démonů: Matka slz

Odosť odlišný film od predošlých dvoch dielou trilogie. Ale chvalabohu film je to dobrý i ked ako som napísal iný. Už tu nie je tá skvelá snová atmosféra zo Suspirie, vlastne tu už Argento na amtosféru moc nevsadil a chcel diváka upútať tým čo mu dnešné horory ponukajú najviac tj. násilie. Film o tretej matke je brutálny a plný gore scén, ktoré sa vydarili a bol som rád, že som videll neokukané vraždy. A ked nie neokukané, tak aspoň dobre natočené. Na smrť novorodenca či farára len tak nezabudnem. Hlavný tahák film, spomínané násilie sa vydarilo a tak má film jedno plus k dobru. Hubda bola tiež fajn a po neskutočne otasnej hudbe z Inferna sme zase počuli nervy drásajúce tony(v dobrom slova zmysle). Čo sa mi na filme nepáčilo je, že Argento nezvládol(znovu) dotiahnúť film do dobrého konca. Film sa uberal ako tak v dobrom duchu, no posledná 20 minutoka filmu je slabá a všetko sa udialo tak rýcho, chaoticky.. no proste ani v jednom filme z celej trilogie Dario nezvládol koniec. Suma sumárum trilogia sa zakončila seriozne a celé sa to obalilo do akého priemerného obalu. Hodnetenie filmu: 75% Celej trilogie: 60% (11.06.2008)

Stejně jako mě u svých předchozí hororů Argento nedokázal přesvědčit o svém umění nedokázal to ani tentokrát. Vzal si na pomoc svojí, pro někoho velmi krásnou, pro mě nezajímavou dcerku Asii Argento. Vedle promyšlené historie celé trilogie o Matce slz nemá tento snímek z čeho těžit. Kvality Daria Argenty, pokud existovaly, zůstaly v minulosti. Většinu času tohoto hororu (????) jsem se opravdu dost nudil a nijak se ve mě neprojevovaly žádné obavy nebo úzkost až mě to zklamalo. Chvílemi však atmosféra a nápady Argenta dostávají zajímavý rozměr, který pokud je udržen v rozumných mezích, vytváří zajímavou podívanou. To by však nemohlo být několika nechutností a nesmyslností, které jako by režisér filmu vnutil aniž by ho zajímala konstrukce a pevnost příběhu. (05.07.2008)

Relativně vysoké hodnocení jen kvůli mému oblíbenci Dariovi. Naprosto nedůstojné završení trilogie. Tři nádherné momenty nemohou v žádném případě spasit zbývající bezradnost a je mi doslova líto, že to musím říct, trapnost. To zklamání je natolik obrovské, že se mi nechce rozepisovat a srovnávat tento film se Suspiria a Inferno. To by bylo příliš bolestné. V kterési recenzi bylo napsáno "Mother of Tears’ Makes You Want to Cry". Bohužel musím s tímto názorem víceméně souhlasit. P.S. Nezbývá mi než věřit v Giallo. (18.02.2008)

Objav historickej truhlice na jednom z cintorínov vyvolá v Ríme množstvo nevysvetliteľných, tragických udalostí. Na zemský povrch, z ríše zla prichádza skaza zlej čarodejnice, cirkvou pomenovanej ako "Matka sĺz". Kým pri všetkými ospevovanej "Suspirii" chýbali klasické hororové atribúty, v "Mother of Tears" absentuje všetko ostatné. Keď neberiem do úvahy Paula Villagga či Monicu Bellucci, Taliani sú neskutočne príšerní, na mňa až umelo pôsobiaci herci (všimol si niekto rovnako ako ja, že keď sa nevedia zhostiť svojich úloh, nacpú do kamery "cecky" a "kundy"?). Chvála za gore, ktoré bolo miestami - no proste na parádu! Bohužiaľ, ani to nie je všetko a opäť sa jedná o polovične odvedenú prácu. Záver odfláknutý. Do denníčka si môžem poznačiť, ďalší z mnoha hororov na priemernej úrovni z apenínskeho poloostrova. S "Argentom" by sme nenašli spoločnú cestu ani keby stojíme na nej - 5o%. (25.09.2014)

DARIO ARGENTO, ARMÁDA DÉMONŮ: MATKA SLZ (2007) ________ Očekával jsem surrealistické hrátky, expresivně stylizovanou barevnost, orgii ničím nespoutaných šílených a osobitých nápadů, v jejímž víru budu jako divák zneuctěn, sežvýkán a zase vyplivnut - ale nějak si teď, asi deset minut po zhlédnutí, nemohu vybavit cokoli, co by mohlo být onou často zmiňovanou lekačkou, která snad jednoho z Vás dokonce skopla ze sesličky... vlastně mi v mysli utkvěla jediná scéna, která měla navíc mizernou stopáž, rozuměj příliš krátkou pro dokonalé vychutnání: Šlo o lepé tělo mladé (no není to relativní..?) čarodějky s nádherně vyvinutými ňadry, přes něž si úhlavní nepřítelka všeho DOBRA oblékala rozevlátou, dlouhými-věky-potrhanou košilku barvy krve se zlatým nápisem ve stylu "to, co spatříš není, co nespatříš je ", ovšem zřejmě pozpátku a v nějaké cizí řeči. Těžko totiž budu moci kdy opomenout, že ta rozkošná košilka místo kdesi u kolenou skončila asi tak (SPOJLER:) v půli nahého zadečku. Tento poněkud "vilný" okamžik byl pro mne jediný opravdový šok, jenž mi neškodný Mistr Argento uchystal... (10.12.2009)