Ostrov

Zvláštní, filozofické, skvěle zahrané umělecké drama, které by v této podobě rozhodně nemohlo vzniknout v továrně na sny zvané Hollywood. Důvod je prostý: nejedná se o film určený pro široké masy, ale spíše pro intelektuálně zaměřené publikum, kterému nevadí teologické podtexty či jiné myšlenkové kontexty, kterými je tento příběh doslova přeplněný. I proto chápu řadu negativních komentářů, nicméně já se mezi tyto lidi řadit nebudu. Příběh o kontroverzním léčiteli mě až moc zasáhl natolik, abych mu udělil méně jak čtyři hvězdy. 80% (12.08.2012)

Tento film mi priniesol veľké sklamanie. Úvodná scéna ponúkala omnoho zaujímavejšie pokračovania, než bolo to, ktoré som sledoval. Možno mal režisér ambíciu prihlásiť sa k Dostojevskému, Solženicynovi alebo bigotnému ruskému pravosláviu. Urobil to však nudným, odpudujúcim spôsobom a pokazil mi dojem z celého filmu. Jediné, čo som oceňoval bolo to, že to bol ruský film v pravom slova zmysle. Sklon Rusov k mystike je neprehliadnuteľný. Ale to je tak všetko. Tie náboženské bláboly ma iritovali už od prvých minút a nemal som sa prakticky o čo oprieť, aby ma nezdolávala nuda. (04.04.2015)

Ako človek, čo podporuje slovanskú kultúru som čakal, že toto bude extra zážitok, potom, čo som videl tieto hodnotenia a komentáre ešte predtým, než som ten film videl. Prvá polovica bola extra nudná, v podstate hlavná postava vozila uhlie a v tej druhej bolo zopár dialógov a činov. Som veriaci a videl som filmy o napríklad Jánovi Pavlovi II., či Pátrovi Piovi a tu som čakal film o významnej postave pravoslávnej cirkvi, namiesto toho som sa dočkal príbehu o mníchovi, ktorí bol za mlada naivný divoký hlupák a po tom ako si myslel, že zavraždil priateľa sa mal scvoknúť, avšak on v podstate len po väčšine nabral divný humor a stal sa mníchom, čo chce pokáním odčiniť svoje hriechy. Robil rôzne vtípky, podivné veci, z filmu vyplýva, že mal dar na vniknutia, vcítenia a liečenia, ale on sa považoval za hriešneho hlupáka. Na konci filmu zistí, že nikoho nezabil, ale cíti koniec svojho života, ten cítili viacerí veľkí ľudia, ale že až takto presne to mi je divné a naozaj filmové, lebo podľa Biblie človek, čo predpovedal svoju smrť sa narodil ešte za tých biblických čias, takže mi to nejde do kontextu s náboženským filmom. Ten záver s dvojkrížom, vlastne pravoslávnym trojkrížom mi prišiel taký slovanský a pekná drsná krajina ma tiež zaujala, ale film sa vliekol ako sopeľ z nosa a tie scény ma až tak nedojali a silný duchovný zážitok som z toho tiež nemal, narozdiel od iných náboženských filmov. Obyčajný priemerný film. (06.04.2012)

Tak tohle mě dostalo. Filmařsky, herecky, kamerou, výpravou, hudbou, a v neposlední řadě scénářem a poselstvím... Nejen tím, které je viditelné jako hlavní, ale i těmi v pozadí, těmi náznaky některými... --- Mimochodem, jak tu někteří v komentářích píší, že tohle se dá natočit jen ve spirituálním Rusku, tak možná bych upozornil na Zábranského Dům pro dva, nebo polský film Czisza. a to nemluvím o oněch dvou "klášterních" francouzských. Problém je, že u nás na západě na duchovní filmy nejsou diváci. (06.04.2011)

Po shlédnutí se cítím, jakoby mi bratr Anatolij spálil boty a matraci vyhodil do moře. Všem nastavil zrcadlo vlastních nedostatků a to dost svérázným způsobem. Jedni by mohli mít Anatolije za blázna. Druzí za světce. Je v tom však nějaký rozdíl? Jen blázen pro Boha se může stát svatým. Výborný film plný poetiky klášterního života a kopanců pro zamyšlení nad svou vlastní cestou k Bohu. To ticho. Odřízlý ostrov. Každodenní rutinní práce (uhlí). Modlitba. Pokání. Děkování. Život s Bohem. Mnišství není útěk ze světa, ale poodstoupení (a to je rozdíl). Když jsme s věcí těsně na dotek, vidíme ji rozmazaně. Když poodstoupíme, vidím ji takovou, jaká je opravdu. Anatolij pro mě v tomto filmu viděl život takový, jaký je. Ačkoli sám byl nedokonalý. (28.07.2013)