Pokání

POKÁNÍ je nesporně mimořádný film, jehož poselství není možné v žádném případě zužovat na pojmy jako superego nebo komunismus. Vznešené ideály, velké myšlenky, vypjatý patos, vznosná gesta, to všechno jsou rovněž "jednom" lidské pojmy a nezachází-li se s nimi s náležitou úctou, velmi rychle retardují - i na zločin. Poznávací funkce filmu, o nějž se vydatně spoluzasloužil tehdejší generální tajemník gruzínských komunistů a pozdější ministr zahraničí gorbačevovské pěrestrojky i gruzínský prezident Eduard Ševarnadze, byla nesmírná (mj. upozornění na závažnost gruzínského kulturního národního dědictví, potvrzení existence zapíraných tzv. psychušek, čili zneužívání psychiatrie pro politické účely). Film přerůstá pro toho, kdo chce a umí naslouchat, do nadčasového podobenství o základních prvcích všelidských ideálů: lásce, nenávisti, šlechetnosti i zločinu. A velkolepá filmová řeč, která je jeho základním vyjadřovacím prostředkem, nesporně spoludovytváří nadčasový rozměr nejen díla, ale i odkazu svého pozoruhodného tvůrce. (14.12.2007)

První film viděný snad pouze na základě plakátu (od autora Zdeňka Vlacha). Film sice není zas tak strhující, jak by se u tohoto tématu možná předpokládalo, ve svém pomalém tempu je zaměřen, více než na děj, na metaforu a podobenství, rozhodně však nepostrádá atmosféru a zdařilé vykreslení ducha doby. Zkrátka - "K čemu je ta cesta, když nevede ke chrámu..." (27.12.2009)

Keby existovala ČSFD ešte za socíku, keď som ten film videl, neváhal by som aj so šiestimi :-) hviezdičkami Pretože aj na "perestrojkové" časy to bol mimoriadne odvážny film. Keď som ho videl pred časom, bez dobových konotácií, stále zostalo veľa presvedčivého, aj filmársky pôsobivého, ale k absolutóriu mu už čosi chýbalo. To je to riziko "politických" filmov... (27.09.2006)

Genialne, zacina to ako umrie starosta, no ktosi mu stále nedá pokoj a chodí na cintorín vykopávat jeho mrtvolu. potom zacne sud s dotycnym ..... a divak sa dozvie, ze pocas zivota bol dotycny starosta despota, ktory .. ale sak nebudem prezradaz t dej filmu dalej. Samozrejme som dlho vedel o tomto filme, aj som ho videl, len potreboval som ho vidiet este raz. Aby som sa rozpamatal, voiem o reakciach ludi na tento film - film predznamenal zlom a pad komunistickej totality v byvalom Sovietskom Bloku. Ono ta domnela jednota sovietskeho bloku bola zalozena na jednotnej ideologii, ktora spajala rozne kultury a roznu mentalitu stredo - a juhovychodoeuropskych narodov. Jaxa ideologia skoncila, do popredia hned vystupila rozna mentalita narodov a hlavne kulturno - spolocensko -ekonomicke rozdiely. Preto nevaham a dam maximalne hodnotenie : 100 % (18.08.2020)

Každému co jeho jest. Když se na tento snímek před necelým čtvrtstoletím stály před kiny fronty, jednalo se nesporně o konjukturální záležitost. Vysvětlení spočívá v příchuti zakázaného ovoce, kterou "Pokání" v časech skomírající totality mělo a částečně i v intelektuálním pokrytectví části diváctva, pro kterou se shlédnutí Abuladzeho filmu stalo snobskou povinností. Někdo se proto dnes na "Pokání" dívá skrz prsty a odbývá ho jako rádobyuměleckou, málo údernou a dnes už vyčpělou záležitost. To je věc názoru. Mně symbolika snímku plně vyhovuje, stejně jako jeho "klubová intelektuálnost", která dle mého nic neubírá na sdělnosti a nadčasovosti jeho poselství. (11.07.2007)