Ostrov

Film je o člověku, který zabil svého kamaráda a po zbytek života si nese vinu a tak žije život v jakési sebetrýzni a hledá Boha. Nemůže žít ani umřít - vina jej stíhá kudy jde. Přesto jej mají lidé za světce a chodí za ním pro pomoc. Film, který se tváří jako Boží, přesto se onen člověk s Bohem evidentně nepotkal - nepřijal jeho odpuštění. Umírající člověk, jehož poslední slova jsou "hříchy mě tíží, Bože, přijmi moji hříšnou duši" žil svůj život nadarmo, nic nepochopil. Právě proto totiž přišel Ježíš, aby nás očistil (vzal na sebe naše hříchy) a posvětil, abychom mohli do Boží přítomnosti! Protože hřích k Bohu nemůže! Co z toho, že jiným pomáhal, když si své hříchy nese sám a tudíž jde do věčného zatracení? Tento film podle mého dosavadního poznání nenese žádné poselství a spíše lituji času, který jsem mu věnoval. (31.05.2012)

Ako jedna stratená duša na konci života k pokoju prišla. Mňa viac ako deklarovaná spirituálna hĺbka, ktorej prítomnosť sa vo filmoch podobného razenia dokazuje veľmi ťažko, upútala nádhera okolitej krajiny. V nej určite spirituálna hĺbka je. Je mi ťažko sa ztotožňovať s postavou, ktorá blížnemu svojmu spáli deku a topánky, pretože v nich sídli diabol. Navyše je jeho čin odmenený uznaním, pretože ich majiteľ si tak uvedomí vlastnú slabú vieru. Ja by som sa do týchto končín sveta rád vybral na dovolenku, avšak nechcel by som tam stretnúť podobné šialené typy pripomínajúce prestarnutých death metalových fanúšikov. Ostrov je film istým spôsobom nadprirodzený, čo ale automaticky neznamená umeleckejší. Možno ale znalec pravoslávnej viery uzná, že režisér verne zachytil jej podstatu prostredníctvom Anatolijovej duše a jeho chovania. Keď sa to tak vezme, trpel celý život zbytočne. (25.12.2013)

Dal jsem hned pět hvězd, protože po komentáři bych stejně jednu přidal... A proč? Protože tu opět máme nejfrekventovanější ruské téma "osud člověka", ne již pod tímto titulem ani válečným tématem (i když přece je zasazeno alespoň do úvodu... Dialektické řešení tézí a antitézí: hrdina - zbabělec, zločin - trest, svatost - svévole (používáno v českých titulcích). Syntézou je pochopitelně smrt (a likvidace mrtvoly, u nás vzněšeně pohřeb). A je jedno či v bedně s rybářskými sítěmi nebo v nádherně sroubené rakvi nebo prostě v ničem - záleží na době, která nazrála k rozhodnutí, že "rakev je už důležitější než kredenc". (15.06.2019)

Nádherne stvárnená hĺbka celoživotnej modlitby osoby, ktorá sa nepovyšuje nad ostatných. Nie žeby šlo o nejakú falošnú pokoru sebaponižovania či nedôveru v Božie odpustenie, ale muž si je vedomý svojej slabosti a úbohosti a zostáva v stave "previnilosti", pretože stojí pred tvárou Dokonaléh. Práve preto vidí svoju nespravodlivosť a vie, že cez neho Boh chce a môže konať pre dobro ľudí, a tak sa nebojí stať duchovným otcom pre každého, kto za ním príde a je otvorený počúvať. Definícia svätosti. Toto dielo je spojením citlivo-drsného filmového ruského umenia so silou "duchovného života" či skôr vzťahu "žitého" z túžby po Tom, ktorý túto túžbu naplňuje tým, že ju neustále nanovo povzbudzuje. (23.07.2012)

Po delší době opět kvalitní ruský film, které stojí za to shlédnout. Přiblíží divákovi duši člověka, kterého mučí dávný hřích z mládí, teprve krátce před smrtí dojde jeho duše klidu. Nepopsatelnou atmosféru filmu dodává nádherná příroda, rovněž také tajemné prostředí pravoslavných kněží. I ten největší asketa a postevník, žijící téměř svatě, nemůže dojít klidu, pokud mu nebude odpoštěno. Protože odpuštění má na světě největší moc, ať už to Boží, nebo to lidské. Pokud mám hodnotit technickou stránku filmu, musím vyzdvihnout především vynikající kameru, která nabízí divákovi překrásné scenérie, zachycené perfektním kameramanem. (27.02.2013)