Nesahejte na sekeru (Vévodkyně z Langeais)

Další (tuším třetí) Rivettova adaptace Balzaca nás zavádí do Paříže časů Restaurace (Francie už má Napoleona plné zuby a k moci se dostávají opět Bourbonové). V rámci své Lidské komedie se Balzac tentokrát zaměřil na podivný souboj mezi hrdinným generálem Montriveauem a vdanou pařížskou paničkou - vévodkyní z Langeais, přičemž Rivette tímto příběhem oživil plátno způsobem, který je vlastní pouze velkým režisérům. Ve vizuálně působivém a do nejmenších detailů propracovaném historickém dramatu Rivette skvěle zprostředkoval atmosféru první poloviny 19. století a život tehdejší pařížské smetánky, znuděnost aristokracie, bezohlednost maskovanou rouškou společenských konvencí, pokrytectví i tragiku nenaplněné lásky. Celý příběh je rámován rokem 1823 a generálovým hledáním své lásky na jakémsi ostrově, kam odešla do vyhnanství jako jeptiška. Film se poté odvíjí retrospektivně ve zdánlivě jednoduchém schématu - vévodkyně sbalí zajímavého muže, ale vinou svého chování, jež vykazuje typické neurotické znaky, se vztah komplikuje a mění se na doslovný zápas mezi dvěma naprosto odlišnými postavami, které se nestanou milenci, ale spíše soupeři... Víc se mluví, než jedná, a není divu, že generálovi dojde trpělivost... Film se odvíjí ve velmi pomalém tempu, kamera je spíše statická, zajímavý je efekt občasných mezititulků, které oddělují některé scény. Síla snímku je podtrhnuta skvělými výkony Jeanne Balibar a Guillauma Depardieu, jehož amputovaná noha i zřetelné jizvy zvýrazňují zkušenosti a útrapy jím hraného generála. Pro mě je tento film nejlepší, ve kterém se Guillaume Depardieu objevil od Všech jiter světa (12.06.2008)

Balzacův román, pojatý veskrze rivettovsky aneb jak podle tohoto režiséra s nezaměnitelným rukopisem může vypadat kostýmní romantika typu "ona ho přiláká k sobě a pak dělá, že o něj nestojí - jeho trpělivost přeteče a naopak je to on, kdo si začne hrát na netykavku a ona se souží žalem - aby se pak nakonec soužili oba dva" (mimochodem - skvěle trefný přenesený význam věty "Na tu sekyru nesahejte." pochopí každý aspoň trochu vnímavý divák)... V Rivettových filmech bývá obvykle přítomno "něco", co divákovi říká, že ten který snímek je svým způsobem výjimečný, aniž člověk pořádně ví, čím by to vlastně mohlo být - a to je zde bohužel tentokrát jen v minimální míře. Rivette je zde sice dobře rozpoznatelný a Guillaume Depardieu je naprosto neodolatelný (ta nešťastná amputovaná noha na síle jeho hereckého projevu nic neubírá, možná naopak), avšak tentokrát to prostě nějak nestačí. Ovšem je pravda, že v samotném závěru si režisér zahraje na totálního sviňáka a diváka si se škodolibým úšklebkem dokonale vychutná - takže za to, za autorovu opětovnou názornou ukázku "umění nenudit" a za výborně ztvárněnou hlavní roli ty 3,5* nakonec zaokrouhluji nahoru. Nic to však nemění na faktu, že na jindy velmi intenzivního Rivetta je toto přeci jen trochu slabší kousek... (24.11.2007)

Ve své podstatě je film jen romancí, ale zároveň výbornou studií destruktivního vztahu. Ona si jej nabrnkne, aby vypadala zajímavě ve společnosti, udržuje si však od něj odstup, protože jej považuje za pouhé povyražení, ale nic víc. Jenže generál je typ romanticky rozervané postavy a nechce být hraběnčinou hračkou, chce opravdový vztah bez přetvářek. Člověk by se až divil, jak romantický námět lze z předlohy "realisty" Balzaca vytěžit. Postava generála de Montriveau je typickým zástupcem vášní zmítaného jedince, vévodkyně oproti němu zastupuje urozenou dámu, která upřednostňuje společenský kredit před citem. Najít si milence je pro ni společensky únosné, oddat se mu už však ne. Jistěže takovýchto příběhů je v literatuře i kinematografii na tucty, ovšem přiznejme si, kolik z nich jde opravdu do hloubky? Kolik z nich přesně sleduje rozklad vztahu až do trpkého konce? Většina filmových romancí ulpívá na povrchu a ve výsledku nejde o nic jiného, než kdo s kým spí. Rivette však ukazuje, co se děje v duši každého člověka, a to na jeho filmech oceňuji. (22.01.2009)

Motivace vidět tenhle film ve mně vzklíčila po té co Gerard Depardieu v jedné své knížce mluvil moc krásně a otevřeně o svém vztahu k Guillaumovi. Říkal jsem si, že bych rád viděl nějaký filmek, kde Guillaume hraje hlavní roli abych věděl. No nechal jsem si poradit od lidí co maj ve filmu dost dobrej přehled, tím samozřejmě nemyslím zdejší přechytralý ptakopysky, ale skutečný filmfrajery a po větší diskuzi mně byl doporučen tenhle Balzcacův románek. Samotnej děj já mám přetnut na dvě půlky, u první jsem si říkal, no jasně takhle to chodí a u druhý, no jasně, takhle to nechodí, ale mělo by. Filmu tedy hlavně dialogům je potřeba věnovat pozornost, protože pak divácký zážitek hodně povyroste. Posuzovat herecký výkon Guillaume, bylo dost těžké neb zejména v počátku jsem si v jeho roli představoval jeho tátu a měl jsme dojem, že on by do své postavy dal víc emocí, víc sebe jak je u něj zvykem, jenže postupem času mě mně Guillaumovo herectví doslova ohromovalo a mám pro něj jen dvě slova, absolutní špica. Ovšem Jeanne Balibar byla ještě o flus lepší. Čili herecky je tenhle film majstryštyk, ovšem celkově si pan film ve své stopáži umí vybírat i oddechový čas a to je docela škoda. (13.12.2012)

Osobitá adaptace Balzacovy povídky. Dvojice protagonistů (výborní Jeanne Balibar a Guillaume Depardieu) tu hraje své drsné hry s láskou, ostatní k nim tvoří jen pozadí. Film vtipně glosují mezititulky jak z éry němých filmů a vůbec je celý odlehčen humornou nadsázkou. O to víc pak diváka dostane konec. (14.07.2008)