Ďáblova dílna

Základem diváckého úspěchu je silný příběh vycházející ze skutečnosti. Ani se nechce věřit, že ho filmaři nevyužili dřív. Symbolika rulety hazardéra Salmona Sorwitsche je využita i v úvodním a závěrečném zarámování příběhu do poválečného vzpomínání. Kladem je přiměřená délka, autentičnost - davové koncentráčnické scény jsou hodně působivé. Zajímavá scéna je při osvobození lágru, kdy proti sobě stojí dvě skupiny Židů. I když se navenek zdá, že Sorwitschova skupina využívala ze své pozice určitá privilegia, tak zásah nacistů (střílení při hře stoního tenisu, " rádobyhumánní ochrana" před nákazou TBC) vždy připomene, že Sorwitsch a spol. byli pouze loutkami. (21.05.2010)

Ďáblova dílna jako součást jedné z ďáblových továren, jejichž síť řídil zrůdný pan Továrník ze své berlínské kanceláře, v níž nakonec kvůli tlaku konkurence a špatným výsledkům svého konsorcia rezignoval jedem a kulkou na všechny posty v řídících orgánech.. Na jedné misce vah postavena lidská čest, důstojnost a odvaha a na druhé ta nejzákladnější lidská vlastnost - touha přežít a možná taky trochu té penězokazecké profesní ctižádosti. Z tepla domova a s odstupem času lze tato fatální rozhodnutí těžko hodnotit, natož soudit. Komorní film bez příkras, autentický a nesklouzávající k patosu, leč přesto všechno s omezenou schopností člověka hlouběji zasáhnout. (20.05.2010)

Ďalší z rady sci-fi filmov o hrôzach koncentračných táborov, tentokrát v b-čkovom rakúsko-nemeckom podaní. Režisér si vystačí s malým počtom záporných postáv, ktoré napokon ani nie sú vykreslené až tak kruto. Viac-menej ani nie sú podstatné. Odhliadnuc od scén „pred tým“ a „po tom“, sa miesto deja nemení. S celkom slušným napätím sledujete životy ľudí, ktorí sa boria s tým, že za múrmi dielne (akejsi prvej triedy v pekle) umierajú ľudia ako oni, ktorí nemali to šťastie, aby im ich povolanie mohlo zachrániť život. Vo filme nenájdete žiadne emocionálne výlevy či dramatické zvraty a neviem posúdiť, či je to dobre alebo na škodu. Záverom treba ešte pochváliť dobrý herecký výkon "komisára Rexa" Karla Markovicsa. (05.03.2019)

Operace Bernard spočívala ve vyrobení miliónů falešných bankovek libry a dolaru. Účelem bylo rozvrátit ekonomiku nepřítele a nakoupit další zbraně. Velmi smělý plán. Další přírůstek do škatulky válečných filmů. Najdou se zde i silné emotivní momenty, při kterých mě zachvátil smutek a úzkost. Ukázka toho čeho byli za války naši němečtí sousedé schopni. Oni se vůbec pouštěli do zajímavých i šílených projektů. Někdy nad tím zůstává až rozum stát. Na filmech podle skutečné události může režisér ukázat své umění nebo naopak film potopit. Tady se mu povedlo velmi dobře převézt příběh na filmové plátno. Oprávněně získal Oscara. (23.09.2008)

Námět tohoto filmu nebyl pro mě nic nového. Věděla jsem, že se to stalo na základě skutečné události, věděla jsem to od tatínka ke konci války. Bůhví, odkud měl on tak přesné zprávy, ale byla to senzace a vědělo se to. K filmu bych chtěla říci, že musel být naprosto přesně zfilmován, protože se filmování zúčastnil Adolf Burger, přímý účastník v této padělatelské dílně koncentráku Sachsenhausen. Ale více jak celý film vám na DVD napoví "bonus", kde hovoří Adolf Burger s režisérem osobně, ukazuje padělky (i anglické známky), vše mělo nabourat anglickou ekonomiku, jenže byl konec války a už se toho stihlo velmi málo, neřku-li NIC. Důstojníci v táborech už mysleli na to, jak si zachránit vlastní kůži, likvidovali kompromitující materiály a tiskařské stroje, no a nechali vězně už napospas svému osudu. Ti židé, kteří se vrátili, vyprávěli věci, které byste možná marně v některých knihách hledali. Proto dávám filmu 5*, protože nafilmovat všechny hrůzy do jednoho filmu by nedokázal ani sám Mengele. P.S. Jak může někdo napsat, že se u tohoto filmu nudil, no to už jde mimo moje chápání ! (03.03.2009)