(Ne)cenzurované rozhovory
-
Uncensored Dialogues
Dokumentární / Krátkometrážní
Česko, 2005, 26 min
Režie:
Olga ŠpátováHrají:
Olga Sommerová, Olga ŠpátováObsah
-
Přátelský souboj dvou generací, dvou žen, matky a dcery. Matka - známá režisérka Olga Sommerová, dcera - začínající slibná režisérka Olga Špátová. Kdo vyhraje? Nikdo.
Rozhovory intimní, bezprostřední, láskyplné, rozhovory vzrušené, dramatické, konfrontační. Tématem rozhovorů je tápání a hledání sebe sama,touha po lásce a uznání, mezilidské vztahy, postavení mužů a žen ve společnosti, dohady o uchopení dokumentárního a hraného filmu. Mluví se ale i o neumytém nádobí, nenaplněných touhách, stárnutí a strachu. Dvě Olgy, dvě režisérky, dva pohledy na svět. (oficiální text distributora)
Přátelský souboj dvou generací, dvou žen, matky a dcery. Matka - známá režisérka Olga Sommerová, dcera - začínající slibná režisérka Olga Špátová. Kdo vyhraje? Nikdo.Komentáře uživatelů k filmu (16)
-
AngelAngie
Uživatel sportovec k tomuhle dílu napsal velmi výstižný komentář. Jako by mi vzal slova. Tenhle "dokument" mapující rozhovor dcery s matkou je sice místy velmi zajímavý a člověk se na to vydrží dívat, ale z mého pohledu mi přišel opravdu zbytečný. Paní Olgu Sommerovou velmi obdivuji za to, co natočila, ale v tomhle dokumentu mi přišlo, že neměla být tou profesionálkou, kterou bezesporu je, ale měla ukázat tu druhou tvář, tvář matky, která se profesně brát prostě nemůže, pak to vyzní tak, jako tenhle dokument sám o sobě - protivně a člověk kroutí hlavou. A to především nad tím, jak Olga Špátová ráda a často kouká do kamery.(6.1.2010)
-
sportovec
Cenzurovat lze - když je co. V tomto případě vzniklo dost materiálu pro běžný důvěrný rodinný rozhovor. Na to určitě ano. Potíž je však v tom, že na nic víc. Název filmu evokuje vůli po myšlenkové hloubce, potřebu pátrání po i ve vlastní životní cestě, žíznění po moudrosti a nadhledu. Vůle je jedno, výsledek druhé. Olga Sommerová je bezpochyby úctyhodná a poctivá žena. Pro její tvorbu je to důležité a zásadní, ale pro případ tohoto filmu viditelně nedostatečné. Sommerové je nutné přiznat, že i tady dokázala dodržet svůj profesionální standard a současně vytknout - věcně a stroze - , že ho nedokázala dále rozvinout a překlenout. Po ženě jejího nesporného osobnostního formátu to nejen můžeme, ale přímo musíme vyžadovat. V jejím nejvlastnějším tvůrčím zájmu. Jak jsem již napsal, cenzurovat lze, když je co. Ale rodinná intimita vzácná pro své členy a zaměnitelná ve svých obecnostech pro lidi z vnějšku cenzuru nepotřebuje. Prostě proto, že trivialitu nemá smysl cenzurovat. Ale ani zatracovat. Vždyť je triviální. Z povahy věci.(17.8.2009)
-
petaspur
Olga Sommerová se opět prezentovala jako životem zahořklá žena, která není schopna svou dceru alespoň chvíli nesmyslně nepoučovat o svých vykonstruovaných pravdách. Být na místě Olgy Špátové, tak po deseti minutách ukončím tento projekt a natočím osobní zpověď na téma: "Moje matka je totálně mimo, ale přesto ji mám ráda". Jenže Špátová sebe samu prezentuje jako naivní osobu, které sice vadí matčiny výčitky, ale která stále věří tomu, že matka ji má ráda, i když si s ní v dětství odmítala hrát.(31.7.2009)
-
LiVentura
Dvě zajímavé Olgy, které umí "tvořit hodnoty".(29.7.2009)
-
triatlet
Zajímavé, to ano. Ale režírovat sebe samu + vlastní matku, to chce trošku lepší scénář. Mně ty civilní rozhovory přišly místy trochu přehrávané...(29.7.2009)
-
Skip
Mně se tyhle rozhovory mezi matkou a dcerou docela líbily. Má to vtip i jisté drama a přes veškeré konflikty a názorové rozdíly se stejně mají rády. I po formální stránce to bylo celkem dobře natočené.(15.11.2009)
-
Zbyisek
Zajímavé nahlédnutí do života matky a dcery podané originálním způsobem. Právě ta nevšední originalita a také humor dělá z tohoto dokumentu neobvyklou podívanou. Nejvíc jsem se zasmál v části, kde probíhá pes - když běží okolo táboráku pod opékajícíma se buřtama.(17.8.2008)
-
kinderman
Nejdojemnějšími na tomto projektu shledávám chvíle, kdy O.Sommerová potáhne z cigarety a dlouho dopředu avizuje, že teď přijde nějaké těžkotonážní životní moudro.(30.7.2009)
-
kisha
Sommerová je jenom buranka, která si myslí, že snědla moudrost světa. Pokud mam hodnotit dokument, tak si myslim, že hlavnim kamenem úrazu je to, že režisérkou snímku je "naprosto nezaujatá" špátová.(29.12.2010)
-
noctambule
Paní Olgu nijak nemusim, neztotožňuji se s jejími názory, hlavně těmi feministickými, ale je to strašně zajímavý člověk a hlavně osobnost. Rozhovory mezi matkou a dcerou krásně ukazují rozpory mezi generacemi, jak vnímaní věci jinak. Milý dokument.(15.3.2011)
-
sator
Umět dokumenty je jedna věc, ale druhá je umět formulovat své myšlenky, a to tedy dámy neumí ani jedna .Nebo je to tím že nemají co sdělit ? Více méně zbytečný dokument......Aspoň že Špátová je kočka :)(24.3.2010)
-
smeidler
Tak to dopadne, když dáte kameru do ruky někomu, kdo si myslí, že to s ní umí. Jako domácí video dobrý. Nevím, celé to bylo tak nějak toporné, umělé a amatérské.(30.7.2009)
-
Ronee
Nevedela som síce presne, kto sú tie dve ženy v dokumente, ale teraz to už viem. No, prečítala som si o nich niečo tu na csfd:-) Ale ich dokument ma zaujal, páčili sa mi zostrihy so psom, ako beží cez záber a on jediný tam vytvára pohyb. Strih bol super a je to dosť ťažké, nastrihať niečo tak, aby to aj dávalo zmysel a určite je ťažké natáčať dokumenty a vyberať z množstva natočeného to, čo by najlepšie vyjadrilo tému. Ale ak by z toho vzniklo niečo, čo by ľudí zaujalo aspoň tak, ako mňa zaujalo toto, dala by som si tú námahu. ;)(2.8.2011)
-
Kolssteyn
Slabý dokument se sondáží do soukromí jedné z našich významných dokumentaristek. Jelikož celý, téměř debutní počin, stanul v rukách její dcery, nutí k otázce, kdy se z mladé, vitální a radostné Olgy s krásně usměvavýma očima stane bytost podobná svojí matce O.Sommerové, která působí tak negativně, sklesle, vyhasle, depresivně, zklamaně životem, kritisující, bez naděje a bez lásky jako by chtěla všechnu krásu květin udusit černým popelem, z kterého možná vyrostla ona skvoucí se růže plná života. Bylo by to při opaku jinak? blablablablablabla:::::::::::::::::::...................................(1.8.2011)
-
jon_xo
odpad!Dokument Olgy Špátové ukazuje (nejspíš nechtěně) několik zajímavých věcí. Je vidět, že v případě matky a dcery padlo jablko daleko od stromu - Olga Sommerová se profiluje jako osobnost, zatímco její dcera je, a vždy nejspíš bude, ve stínu své matky a svého (bohužel již zesnulého) otce Jana Špáty. Není se ovšem čemu divit, celý dokument na mě vrhl dojem, že ve vztahu obou Oleg je cosi patologického. A to touha matky mít dceru podle své představy - emancipovanou (a cynickou) ženu, a touha dcery, která chce, aby její matka byla ta hodná, pečující, ta, pro kterou by byla na prvním místě ONA, Olga Špátová, a ne, jak na to poukazuje dokument, Olga Sommerová. Celým dokumentem kontrastuje tato dvojice - naivní, mladá, ale nepříliš talentovaná režisérka, která se dle mého názoru na dokumentaristiku vrhla ne proto, že by chtěla, ale proto, že byla do onoho světa uměle vtáhnuta svými rodiči. Olga Špátová, jak to dokazuje tento půlhodinový dokument, ovšem postrádá nadhled své matky i invenci a hloubku svého otce. Na druhé straně je zde cynická, arogantní, starší a cílevědomá žena - prosím, aby jediná věc z tohoto výčtu nebyla brána negativně! -, která se mermomocí snaží své ideály a své rady předat své dceři, která o ně ovšem nestojí, ale přistupuje na ně, protože nechce odporovat své matce, a je jími, ač nerada, ovládána. Tyto dvě ženy si povídají o životě, o vztazích, o svým problémech. Právě v tom ale tkví kámen úrazu celého dokumentu. Za prvé celý film trpí nekomplexností výpovědí. A za druhé ani není o čem si povídat, respektive každý rozhovor ztroskotá na neochotě přistoupit na to poslouchat toho druhého, a tak se diskuse po dvou větách ocitá v mrtvém bodě "kdo s koho". A pokud už se snad obě protagonistky k něčemu doberou, omílají již tisíckrát vyřčené a předvídatelné pravdy. Každý se ubírá nějakou cestou, která je charakterizována jeho osobností, jeho způsobem života a jeho okolím. Olga Sommerová jde po té své, ovšem je to ta, se kterou se nedokážu (a nejspíš ani nechci) ztotožnit. A je vidět, že to nechce ani Olga Špátová - nechce žít jako její matka, ovšem je její osobností a její výchovou tak citově otupělá, že jí nezbylo nic jiného, než na svoje ideály a svůj život rezignovat.(30.1.2010)
-
Andre.w
Dost krátký, za to 100x autentičtější než nejrůznější reality show co se tady vysílali. Ale ta délka fakt mohla bejt větší...(30.7.2009)
