Flying Down to Rio
Režie:
Thornton FreelandKamera:
J. Roy HuntHrají:
Dolores del Rio, Gene Raymond, Raul Roulien, Ginger Rogers, Fred Astaire, Blanche Friderici, Walter Walker, Roy D'Arcy, Maurice Black, Armand Kaliz (více)Obsahy(1)
Snímek Letíme do Ria je prvním z osmi titulů, které divákům připomenou mistrovství nazapomenutelného herce, zpěváka a tanečníka Freda Astaira (vl. jménem Frederick Austerlitz, 1899-1987). Byl natočen v roce 1933 a znamenal počátek spolupráce s americkým studiem RKO, pro které Astaire natočil celkem deset filmů, tedy zhruba čtvrtinu z jeho celkové filmografie. Zatím si zde po boku své příští slavné partnerky, mladičké Ginger Rogersové, zahrál pouze vedlejší roli, i když dobré jméno jako tanečník měl i ze svých tanečních vystoupení na Broadwayi se svou starší sestrou Adélou. Producenti si ho všimli především po úspěchu předchozího snímku Tančící Venuše z téhož roku, ještě však nebyl hvězdou, na které by si troufali postavit úspěch snímku. Přihrával zde zkušenějším kolegům - brazilské krásce Dolores del Rio a Genovi Raymondovi. Ve snímku o letci a muzikantovi, který podlehl kráse svůdné brazilské krásky a značně tím zkomplikoval život sobě i své kapele, nechybí romantická láska zakončená happyendem, exotické prostředí Ria de Janeira či dívky vlnící se v jihoamerickém rytmu. Největším přínosem je ovšem osudové setkání páru Astaira a Rogersové. S křehkou partnerkou je spojil producent snímku Lou Brock a vytvořil tím nesmrtelnou muzikálovou dvojici, která zbourala předchozí navyklá klišé. Líbivou kostýmní přebujelost nahradila komorní střídmostí, šarmem a taneční virtuozitou obou. Astairův novátorský styl a legendární stepařské kreace vycházely nejen z jeho geniální schopnosti tanečního vyjadřování, ale i z obrovského pracovního nasazení. Astaire nebyl typem hollywoodského milovníka, ale přitahoval svou noblesní elegancí. Od roku 1933 slavili s Ginger Rogersovou jeden úspěch za druhým. I když spolu protančili jen šest let, stali se legendou. Veřejnost zaskočil jejich umělecký rozchod poté, co se Ginger rozhodla věnovat pouze herectví. Bylo to v roce 1939 a Ginger svůj herecký talent hned potvrdila následným Oscarem za "Slečnu Kitty" v roce 1940. Brilantní lehké komedie Páni v cylindrech, Svět valčíků, Smím prosit, Veselý rozvod či Námořníci jdou neztrácejí ani po letech na svých kvalitách. Česká televize chce tímto cyklem připomenout jejich skvělá taneční čísla i v souvislosti s dalším kolem soutěže StarDance, která znovu objevuje "národu" krásu elegantního pohybu na parketu. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (19)
Chvíli jsem váhal, zda dvě nebo tři hvězdičky, zůstane u dvou. Roztomilá naivita nepřehluší hloupě nezajímavou zápletku a dosti podstatný nedostatek povedených tanečních čísel a písniček. Carioca stála za to, jen když tančili Astaire s Rogersovou a černošští tanečníci, scéna na letadlech trpěla zmatečností a humoru bylo jen pomálu. Také Dolores del Rio nebyla zrovna talent roku. ()
Mě teda po tom poklidném průběhu překvapil ten "casablancovský" závěr. To jsem opravdu nečekal. Jinak dobrá hudba (Fred Astaire v rytmu cariocy – de facto ve své premiéře – naznačuje, že má před sebou velkou kariéru), neuvěřitelná akrobacie na letadlech (i když ve skutečnosti by z ní diváci na zemi asi moc neměli), na rok '33 rozhodně nadprůměr. ()
Přiznejme si, že dnes nebudeme tak okouzleni tak jako tehdejší diváci. Nicméně optikou tehdejšího diváka to byla krásná vizuální podívaná umocněná perfektní hudbou. Příběh se zdá současnému diváku slabý a naivní, ale představte si, jak tehdy nadzvedl cenzuru ze židle (plus odvážná taneční čísla, texty písní). Nicméně i dnes to je příjemný snímek a radost pohledět na ty překrásné ženy. A přiznávám, že mě píseň Carioca rozhoupala v bocích a zvedla z křesla i v roce 2009. Velmi zajímavé se mi zdá srovnání české a americké produkce v komentáři od Sportovce. ()
Dle mého názoru jeden z lepších filmů s Fredem a Ginger (i když zde tvoří pouze vedlejší role), kteří fungují převážně jako komický prvek a tak nějak to mezi nimi funguje, tanec jim spolu sluší. Nedivím se, že se studio po tomhle rozhodlo využít je do dalších deseti filmů. Zápletka je hloupoučká, ale hezky hloupoučká. Hezká hudba a skvělý tanec jsou zde důležitější. Navíc vše v krásných art-deco kulisách. O závěrečném čísle na letadlech nelze říct nic špatného (taky jste se tak lekli, když jedna ze slečen spadla?). Doporučuji všem fanouškům Ginger a Freda, dobrého tance, hudby a příjemného kýče. ()
Nemůžu napsat, že bych z tohoto filmu byl nějak unešený, ale závěrečné taneční scény na letadlech byly úžasné, včetně hudebního doprovodu. Jinak ústřední milostná linie byla, včetně jejich protagonistů, poměrně tragická... nedivím se, že hvězdami se posléze stali zde pouze ve vedlejších rolích působící Ginger a Fred. Je radost na ně pohledět. ()
Galerie (55)
Zajímavosti (6)
- V originálnej kópii filmu bolo číslo "Orchids in the Moonlight" farebne tónované. (Michal74)
- Vo filme sa objavili lietadlá Waco Sport, Fairchild 71, Buhl Pup a Stinson Detroiter. (Michal74)
- Ve scéně, kde herci tančí na křídle letícího aeroplánu, bylo vůbec poprvé použito modré plátno, v té době papírové. (Seabeast)
Reklama