Křižovatka osudu

Bezdětní manželé čelí těžké situaci - ženě byla zjištěna rakovina v pokročilém stadiu. Nehoda na železnici jim ale oběma změní život.   Manžel je totiž strojvůdcem. Jednoho dne však nestihne ubrzdit vlak, když na kolejích nechala auto zfetovaná žena, jejíž syn jen na poslední chvíli unikne. Oba bezdětní manželé se nakonec rozhodnou ujmout se ho... Tvůrci se snaží o syrovou atmosféru, skoro naturalistické pojetí, dokonce i Kevin Bacon v hlavní roli hraje velmi uvěřitelně. Film však doplácí na těžkou předvídatelnost děje, a to včetně slzopudného konce, takže se nadále ničím víc nevymyká tradiční hollywoodské šarži. Je to škoda, možná to chtělo více postav nebo zvratů, i když jde v podstatě o psychologický příběh. Mimochodem, kdo vymyslel český distribuční název, který se bude plést s minimálně dvěma jinými filmy, by měl přijít o prémie. Možná Koleje osudu by znělo tentokrát líp. Film má anamorfní širokoúhlý formát 2,35:1, zvuk původní i český dabing v DD 5.1 a navzdory množnému číslu v menu u položky Special Features obsahuje jen jeden bonus, a to (nepočítáme-li protipirát) vystřižené scény (8:10) s CZ titulky. (06.06.2022)

Přesto, že je hra na city sprostě prvoplánovitá a celý film nezadržitelně směřuje k prachsprostému ždímání emocí, tak jsem se dojetí na konci neubránil. Rails & Ties jsou povedeným dramatem s kvalitními herci. Už jen samotný Kevin Bacon je zárukou dobré podívané, navíc mu brilantně asistuje Marcia Gay Harden. Někomu může "příběh" připadat šíleně uslzený, někdo se může pozastavit nad mnoha děrami ve scénáři a nereálným chováním charakterů... Já jsem snímku vyčítal všechny tři věci, a přesto jsem po jeho skončení nelitoval příjemně strávené hodiny a půl. Bacon by se měl soustředit na dramata, ne se každý rok nepochopitelně zahazovat s průměrnými komediemi. (14.03.2010)

Dojemný a citlivě natočený příběh o bolesti, ztrátě a naději, o tom jak je život křehký a plný neobvyklostí. Díky výborným hereckým výkonům, zejména Kevina Bacona, dobře napsaným dialogům, a také díky citlivé režii, která se nesnažila vydírat ani exhibovat, ale spíš nenápadně vést emocemi jednotlivých postav, jsem se v každý moment dokázal nejen do kterékoli postavy vcítit, ale současně také o jejích pocitech s odstupem uvažovat. Když se vyšetřovatel ptá Toma: "Kdybyste to celé mohl udělat znovu, udělal byste to jinak?" a on po chvilce váhání odpoví "Znovu to udělat nemůžu." není to jen o kontrétní situaci na kolejích, je to o celém jeho životě, je to o životě nás všech, je to o tom, co mnozí pochopí až příliš pozdě. Pokud někdo tomuto filmu, plnému drobných a nenápadně roztroušených myšlenek nejen o životě, smrti a vztazích, vyčítá předvídatelnost nebo nedostatek překvapivých zvratů, pak je poněkud mimo a zjevně nepochopil co a proč se před ním odehrává. (09.03.2010)

"Křižovatka osudů" – tak nějak by se měl jmenovat tento smutný, ale citem naplněný film. Křižovatka, na které se setkává hned několik smutných osudů, ... křižovatka, která dá každému z nich jiný směr, ... a konečně i křižovatka, která všechny ty osudy spojí. Je to film, který normálního nebo citlivějšího diváka osloví a také film, který by nenormální předůležití studení cynikové vidět raději neměli, protože cynikovi "nic nevysvětlíš" (viz komentář Rosomak). Nemusí být všechny filmy dějově nepředvídatelné a naprosto uvěřitelné (viz komentář DavidS). Vždyť osudy lidí jsou někdy tak prazvláštní a něco podobného se přece klidně může stát i tomu nejcyničtějšímu cynikovi. Co je na tom neuvěřitelného? Rád jsem věnoval 101 min svého volného času sledování tohoto příběhu a rád se na něj po čase opět podívám. PS: zde na ČSFD příliš časté a zneužívané slůvko "klišé" v hodnocení filmů není na místě. Slovník cizích slov uvádí pod výrazem "klišé" tento význam: zautomatizovaný nebo otřelý slovní obrat. Použít slovo "klišé" lze tedy např. při hodnocení slovních vyjádření politiků, ale evidentně ne v těchto případech. Používat příliš často slůvko "klišé" znamená, že dotyčný nemá dostatek jiných slovních vyjadřovacích schopností v českém jazyce. Hlavně, že umí EN a dává to dostatečně na obdiv. (31.10.2008)

Připravte se na to, že ve filmu se hodně brečí. Každá z hlavních postav brečí hned několikrát a pár z nich občas předvede i slušný záchvat vzteku. Ve vážně pojatém filmu o smrti a umírání nejde čekat třeskutou komiku. Snímek je takový úhledný, emoce jsou sice vypjaté, ale umírání je podáno s melancholickou elegancí a od druhé půlky snímku se objeví i naděje. /můj komentář č. 5500/ (04.09.2015)