Tetro

Trýznivá a bolestná je někdy minulost, ale Bennie to nevzdává a chce o své rodině vědět co nejvíc, protože o ní téměř vůbec nic neví. Po delší době přijíždí za svým bratrem Tetrem, který na to má oproti Benniemu opačný pohled a nechce mít se svou rodinou, potažmo minulostí vůbec nic společného. Rozhodně nebude tenhle snímek každému sedět, protože je svým způsobem zpracování originální, ale já byla nadmíru spokojená. Současnost je v černobílém provedení a minulost je barevná, to už je samo o sobě zajímavé a navíc některé vzpomínky byly formou různých obrazů, dokonce i baletu, kde byla jedna baletní scéna u moře v té finální části opravdu nádherná. Coppolu až tak moc nakoukaného nemám, ale začíná se mně dostávat pod kůži, například představení Fausta, to by dokázal vymyslet málokdo:-) Nevím co od toho kdo čekal, ale já byla s Tetrem (tím myslím i Vincenta) moc spokojená. (07.02.2015)

Dílo člověka, který ví, že dívat se do světla přímo může být smrtící. V kombinaci divadelnosti, archaičnosti, aluzí, freudiánských schémat a stylizace nachází Coppola kýžené narativní bezpečí, bezčasí, dokonalou kontrolu nad tím, co vypráví. Zvláštní a velmi bohatá kombinace mnoha inspirací (od černobílých klasik let 40., 50. až po almodovarovskou expresi) tak vyhlíží monumentálně a petrifikovaně, jako ony patagonské ledovce. Emoce se tu hýbou pomalu jako ledový masiv, studí, nezasáhnou, film se bezpečně kuklí do promyšlených drah a schematizovaných obrazů rodinného rozkladu i tvůrčích muk. Coppola opravdu natočil svůj testament - tady už není prostor na drásavost a experiment, jen na pohyb v bezpečně ohraničeném prostoru mistrovsky nasvícené a nasnímané scény, která je z velké části coppolovským soukromým divadlem. Tetro jen těžko zasáhne, ale rozhodně patří k pozoruhodným počinům pro pár vyvolených. (12.05.2011)

No, tak tohle byla sračka jedna báseň. Nevim, co to na nás Coppola zkouší, ale tohle mu prostě nesežeru. Má to byt umělecky a vypadat to jak nějakej italsko-španělskej art film nebo co? Ta černobílost to možná někomu evokuje, ale mě né. Ten děj zasazenej do Argentiny, točící se kolem spisovatelů, divadla a nějaké smetánky, tomu taky odpovídá, ale kua, na to já nejsu zvědavej a můj mozek na to není stavěnej. Navíc do role Bennieho někde vyhrabali herce, kterej mi silně připomíná cápka Di Capria (zamlada) a to jako hodně. V podstatě jsem se na to dival jenom kvuli Coppolovi a Vincentu Gallovi, ale oba zklamali na plné čáře. Prostě film uplně o ničem, zbytečnější než papežovy prsteny... (20.07.2014)

Film, který mi připadal úžasný... v jakýchsi vlnách, mezi kterými prostě až tak skvělý nebyl. Francis Ford Coppola paradoxně v závěru své filmařské kariéry dospěl do sféry nezávislého filmu, kde většina režisérů začíná. Výrazné svícení si dokonale rozumí s černobílou kamerou, příběh sice v závěru vypadá jako něco z argentinské telenovely, ale má svá silná místa. Rozhodně pozoruhodný počin (70%). (14.06.2014)

Není to tetro - italsky pochmurný - film, příběh, je to latinská divadelnost říznutá italským a americkým filmem 50. let. Po Havlovi a Malickovi další živý mrtvý mistr se svým osobním testamentem. Kamil Fila to vystihl naprosto přesně: "Tetro představuje esenci tzv. stařeckého filmu - díla zasloužilého umělce, který z piedestalu chce šířit velká moudra o životě, má v malíku formální stránku, jen oslovuje stále menší publikum. Především úzkou skupinu cinefilů, která věří v koncept „autorského filmu" a hlavně „osobního zrání." (konec citátu). Totéž sděluje banner, který překročuje Bennie na začátku filmu: “The wind sweeps the road. You cannot go back”. Fotografičnosti filmu musím s velkou nespokojeností vytknout, že jediný dokonalý záběr na jakýsi mlýn se stromy byl totálně zmrvený řadou zaparkovaných aut. Pouhé duo. (10.10.2011)