Lidé v hotelu

I přes značné stáří filmu a nebezpečně dlouhou stopáž, jsem se k mému údivu solidně bavil. Všichni obsazení si své role odkroutili velice dobře a děj byl chytlavý. Úplně jsem nepochopil, čím si tento snímek vysloužil to, že byl ve svém roce shledán tím nejlepším, zřejmě konkurence stála úplně za hovno. Zkrátka partička tak rozličných lidí, jak to jen bylo možné seskládat, se sejde v hotelu a za tento krátký pobyt rozjíždějí mezi sebou různé mezilidské vztahy a vzájemně se ovlivňují. Autor tak trošku laškuje s behaviorální psychologií, což se mi líbilo. Velice sympatické jsou mi v těchto starších snímcích jednotlivé milostné taškařice v silně gentlemanském stylu. Něco takového, už se dá mimo svět starších filmů zažít snad jen se mnou. A vůbec, vše bylo takové gentlemanské, dokonce i loupení. Lepší 3 kousky. (06.11.2019)

Lidé v hotelu jsou zvědavě hravou sondou do pomíjivosti hotelového ruchu, kde význam má ve svém celku pouze ten malý a předem daný okamžik času. Pohled do života nabízí úplně vše, od zrození jde přes touhy až k radosti, ze světa smutku si to míří přes hříchy přímo k nevinnosti, z bolesti kráčí přes naději a lásku až ke smrti. Kamerový obraz každý vhodný mžik dokládá svůj smysl pro estetiku, všímá si detailů, hravost si zavdává s konstrukcí a posloupností. Výraz má lehké ironické odlehčení, plynulost je osvěžující a stupňující v míře nadšení. Edmund Goulding vdechl do filmového přepisu divadelní hry, adaptované z literární předlohy, rozvernou radost ze života, vychutnává si každý jednotlivý konflikt, je schopen pochopení, přesto je každý jednotlivec osudem škádlen, sváděn a často i neomaleně vydírán. Hvězdou filmu je Grusinskaja (zajímavá Greta Garbo), slavná ruská tanečnice na sklonku své zářivě úspěšné kariéry. Osamělost je nejsvíravější úzkostí, osud ve svém cynickém předurčení nabízí špetku lákavé naděje. Hlavní mužskou postavou je baron Felix von Geigern (sympatický John Barrymore), způsobně zdvořilý a oblíbený společník. Hýření v lehkomyslném opojení kouzlem zábavy musí prokázat přizpůsobivost měnícím se podmínkám. Ušlechtilost se dostává do úzkých. Ženským šarmem oplývá slečna Flaemmchen (velmi příjemná Joan Crawford), stenografka a příležitostná modelka. Je vždy připravena uchopit se nabídnuté příležitosti k vylepšení životní úrovně a koketně nabízí celou svoji nevinnost. Důležitou postavou je Preysing (příjemný Wallace Beery), povýšený a společensky ctnostný generální ředitel textilní továrny. Tíže existenční závislosti na firmě a budoucí prosperitě je drážděna smyslností a rozmařile provokována veselou bodrostí. Výraznou postavou je Otto Kringelein (příjemný Lionel Barrymore), na smrt nemocný účetní textilky s naspořeným jměním. Poslední chvilky života touží po dotyku společenského přepychu a velmi důrazně se hlásí o své právo na život. Z dalších rolí: laskavý stálý hotelový host a válkou poznamenaný Dr. Otternschlag (Lewis Stone), z očekávání těkavě nervózní a v práci vždy precizní vedoucí hotelové recepce Senf (Jean Hersholt), výbušně netrpělivý manažer primabaleríny Meierheim (Robert McWade), Preysingův loajální společník Zinnowitz (Purnell Pratt), starostlivý sekretář primabaleríny Pimenov (Ferdinand Gottschalk), stále spolehlivá služka nervově labilní tanečnice Suzette (Rafaela Ottiano), či baronův šofér a komplic zároveň (Morgan Wallace). Lidé v hotelu nabízejí pestrou škálu emocí, nevydírají, udržují si lehký a čerstvě ironický nadhled, hrají si s obrazem i vzájemně propletým společenským kontaktem. Osvěžující a zábavné to dílko! (28.09.2019)

I když má film skoro dvě hodiny, tak nenudí, jen někdy překvapí, jak jsou herecké výkony takové skoro až moci divadelní, ale to lze v podání Grety Garbo a Johna Barrymora celkem snadno přetrpět. Jsou totiž jinak skvělí, a i když je film prezentován jako drama, je to drama příjemné, kde tito herci okouzlí. (24.07.2017)

Grand Hotel. Lidé přicházejí a odcházejí a nikdy se nic nestane. V luxusním Grand Hotelu se proplétají osudy několika lidí, kteří tu přebývají - nešťastné primabaleríny, životem protřelé stenografky, zkrachovalého barona, snobského továrníka a umírajícího chudáka který si chce naposledy užít. Je to vtipné, romantické a nakonec i tragické (tu vraždu si tvůrci mohli odpustit), hraje zde herecká špička té doby a dá se říct, že na rok 1932 je to velice moderní. Taková ta směsice osudů, odehrávajících se na jednom místě - to se točí dodnes. Musím uznat, že jsem příjemně překvapen, drama roku 1932 a Oscar za nejlepší film... proč ne. (08.05.2016)

Je to zvláštní film, když se nad tím zpětně zamyslím, nemá v podstatě žádnou dějovou linku. Jen okrajově vykresluje dva dny pár momentálních hostů Grand Hotelu v Berlíně, jejichž životy se proplétají, aby se posléze opět rozmotaly v úplně jiném seskupení, než v jakém do hotelu přišli.. Film z ničeho nezačíná a s ničím novým nekončí. Člověk, který nemá vztah ke starým filmům, Grand Hotel nejspíš nijak neosloví. (24.04.2004)