Pan Osamělý

U Pana Osamělého se mi potvrdilo to, čeho jsem si všiml - Harmony Korine má dobré nápady, dost zajímavé myšlenky, ale to jeho provedení je neskutečně nudné. U Spring Breakers to je vlastně to úplně samé a ten film se mi líbil víc jen proto, že má víc silných scén, než Pan Osamělý. Tady je fakt dobrá jen ta scéna v domově důchodců a pak s těmi vejci + celková myšlenka filmu, kterou se mi ale povedlo odhadnout, protože od Spring Breakers mi došlo, že Korine servíruje celou dobu jeden příběh, který se nezdá nic moc, aby divákům nakonec vrazil ránu mezi oči, odhalil svoji pointu a všem řekl: "Tohle jsem vám chtěl celou dobu říct." Bohužel, cesta k té finální myšlence je plná strastiplné nudy a nezachrání to ani tenhle slibný námět. A co nám vůbec film chce říct? SPOILER Je to o tom, že spousta lidí chce být lepšími, než jsou, chce být někým jiným a žít jako někdo jiný - jenže jde o to jenom přijmout sebe samého takového, jaký jsem, se všemi vlastnostmi, co má. KONEC SPOILERU. Nevím, jestli budu mít náladu v Korineho filmech pokračovat, možná bych se na něco podíval jenom proto, že u filmů Gummo a Vojížděčí vodpadků nemám z obsahu nejmenší tušení, jakou myšlenku nakonec budou skrývat, ale možná ani jeden nemá myšlenku žádnou a jenom jsem u Korineho měl štěstí na výběr. Fakt nevím, asi se k němu jen tak nevrátím. 2* (08.03.2019)

Dvojníci známých osobností se setkají kdesi na nějakém hradě a tam se snaží uspořádat představení pro obyvatele blízké vesnice. Skrz kostýmy a líčidla se sem tam proderou skutečné osobnosti, které se svůj zpackaný život snaží ukrýt za masku Michaela Jacksona, Marylin Monroe, Chaplina atp. Postupně se tedy pod idylickým make-upem objeví první trhliny. A tím celým se ještě prolína vskutku vtipná (bez ironie) rovina o jepiškách, které skáčou z letadla bez padáku. Jak to souvisí s výše popsaným dějem netuším. Celkem zajímavý příběh je hlavně v druhé polovině dost zdlouhavý a v touze působit jako zajímavý experiment dost chaotický. (18.07.2007)

Jestli si nějaký režisér může dovolit natočit film, ve kterém je imitátor Michaela Jacksona nejosamělejším člověkem na světě, je to Harmony Korine. "Jak je možné, že jeptiška dokáže létat?" ptá se Werner Herzog. Nevysmívám se zázrakům a Mister Lonely považuju za jeden z nejmelancholičtějších filmů, co jsem poslední dobou viděl. (13.01.2015)

Harmony Korine by byl nejraději dokumentarista, kdyby mu v tom formátu nechyběla ta míra kontroly, kterou poskytuje režie hraného filmu. Jak já ho chápu! Do úplného docenění mi chybělo jen silnější finále. Ale jinak je v tom (skoro) všechno. Anti-teze snů o stávání se celebritou, která je mnohem aktuálnější teď, kdy každý může aspoň na chvíli být v záři reflektorů, než v době vydání. Obdiv je samozřejmě lidský a určitá posedlost změnou sebe sama vlastně taky. Ale kde kreslime hranici, za kterou už nezdravě mažeme vlastní individualitu? Film o tom, jak nás filmy nutí chtít být jinými. Literally me snímek naopak a Ryan Gosling vlastně vůbec nechybí. „Sometimes when I look at you, you seem more like Adolf Hitler than Charlie Chaplin.“ (29.08.2023)

Režisér, prevažne, nezávislých filmov Harmony Korine si ma absolútne získal snímkami ako Gummo (1997) a Last Days (2005) a keďže ho dlho nepoznám, tak rovnako ako aj pri ostatných tvorcoch ktorých nemám napozeraných, raz za čas si pozriem nejaký film náhodným výberom. Takto isto som natrafil aj na snímku Mister Lonely. A poviem vám, je to dosť bizarné a čudné. Čo tomuto tvorcovi hanbu nerobí. Grom toho celého je, až nemožná, sociálna skupina imitátorov, ktorí sídlia na malom opustenom ostrovčeku a tam prežívajú svoje životy. Avšak dalo by sa povedať, že rozhodne nie úplne svoje. Ústrednou postavou je imitátor Michaela Jakcsona ktorý síce tanečné kreácie svojho životného vzoru ovláda perfektne, uživiť sa s nimi mu však robí ťažkosti. Ďalšie charaktery ako sú utláčaná Marylin Monroe a jej záporný manžel Chaplin, tiež zohrávajú dôležitú úlohu. Celú tú nereálnosť, to snové podhubie som si užíval na 100%. Neskutočne ma bavil aj side príbeh mníšok, ktoré zoskakovali z lietadla bez padákov a svojou vierou sa im podarilo pristáť na zemi bez jediného škrabanca. Ide o také tragikomické podobenstvo hľadania samého seba. (27.04.2016)