Antikrist
-
Antichrist
Drama / Horor / Mysteriózní
Dánsko / Německo / Francie / Švédsko, 2009, 100 min (Director's cut: 109 min)
Režie:
Lars von TrierHrají:
Willem Dafoe, Charlotte GainsbourgObsah
-
Muž (Willem Dafoe) a Žena (Charlotte Gainsbourgová) se vášnivě milují. Černobílé záběry klouzavé kamery si vychutnávají jejich zaujetí sexem. Zároveň sledujeme krůčky dítěte, které se s nadšením blíží směrem k padajícím sněhovým vločkám za otevřeným oknem. Divák již tuší, jak tato scéna dopadne, a tragédie, která se dala snadno odvrátit, samozřejmě navždy změní životy Muže a Ženy. Žena zcela zkolabuje, Muž se snaží zachránit jejich manželství a ulehčit jejich utrpení. Navrhuje společnou terapii v odlehlém dřevěném srubu uprostřed lesů, které, k divákovu překvapení, jako by vystoupily z té nejhorší noční můry. V tu se mění i pobyt manželů a to, co mělo být jejich „rájem“, se stává tím nejhorším peklem. Oživlá příroda a zvrácená psychologie hrají velkou roli v tomto podivném experimentu – vrátí se Muž a Žena jako dvojice, nebo každý sám? Vrátí se vůbec? Jeden z nejkontroverzněji přijatých filmů letošního MFF v Cannes vynesl Charlotte Gainsbourgové Cenu za nejlepší ženský herecký výkon. [44. MFFKV 2009] [FFF 2009] (oficiální text distributora) -
Další mysteriózní snímek režiséra filmů DOGVILLE či TANEC V TEMNOTÁCH, tentokrát s nádechem hororu. Mladý pár se v něm uchýlí do chaty v lesích, kde truchlí ze ztráty svého dítěte. Brzy jsou však oba vyrušeni podivnými událostmi, které jim nedopřejí pokoje. Má to něco společného s jejich zármutkem anebo s místem, kam se uchýlili? Nebo s obojím? (Davies182)
Komentáře uživatelů k filmu (875)
-
POMO
Ťažký film. A zaujímavý, odvážny, dráždivý, vizuálne nesmierne podmanivý. Ale emocionálne sa naň napojiť je azda väčším umením, než akým je on sám. Miesto nekonečného rozpytvávania JEJ rozpoloženia by pomohlo zamerať sa viacej čisto na vzťah dvojice v danej životnej etape, prípadne zájsť i do minulosti. Ak teda bolo cieľom nakrútiť film pre divákov...(6.12.2009)
-
Cival
Psychothriller o pohlcující moci přírody, slabosti rozumu a ďáblovi v těle ženy. Trier intenzivně rozvádí starou známou pravdy, že mít v rodině cvokaře se rovná vstupence do blázince. Radši se v tom tolik nehnípat... Na Antikristovi mě nudila určitá jednostrunnost. Mrzí mě i fakt, že Triera po posledních, bez výjimky výtečných filmech už nedokážu brát moc vážně. Už úvodní scéna vypadala spíš jako cynické varovné video ve stylu "Pozor! Souložením ohrožujete život svého dítětě!" (aneb Everytime you fuck, god kills a baby), co teprve pak, když se začalo mlátit polenem do koulí a jiná zvěrstva.(27.11.2009)
-
Houdini
Zlatá Palma - výběr(7.6.2009)
-
Tosim
90?% Snad. Tohle je můj první film od Triera. Ze začátku jsem si vzpomněl na Tarkovského a na konci mu byl film věnován. Tohle je další případ obrazových cvičení, které mě vtáhnou, bizarností, které mě vylekají a šokujících scén, které mě nešokují. Jinotaje jsem skoro neodhalil, už nechci psát nic o fascinaci, prostě mě to bavilo. Přesto to podruhý nedám. Nejspíš.(20.1.2010)
-
Isherwood
Od momentu špalku v koulích samoúčelný extrém, do té doby geniální herecké psycho. Nezapomenutelné, ale podruhé už nikdy.(19.7.2010)
-
Matty
Nejkrásnější film o těch nejhnusnějších věcech. Nebo naopak? 80% Zajímavé komentáře: Marigold, niethustra, Exkvizitor, type_B, Dubro, marvan(26.11.2009)
-
Djkoma
Těžké těžké, Larsi. Mám tě rád, často tě chápu, často tě chápat nechci a chci jen cítit, co říkáš obrazy, ale tentokrát... Kdyby si natočil krátký film ve formě epilogu, byl bych šťastný a zase bych tě pár let uctíval. Bohužel tys to natahoval jako gumového hada, který se po půl hodině stál sám sebe opakující ódou na deprese, noční můry, pohled na chápaní ženy mužem i na své obavy. To vše je skvělé, vizuálně krásné a chvílemi opravdu silné. Ve třetí části však upadáš do vod, z kterých ses nedokázal už do konce filmu dostatečně zvednout a ukázat mi důvod, proč neobdivovat jen tu první část... a tak to asi i zůstane. Přitom to mohlo být tak silné a působivé, ale zůstane to pouze autorské a osobní. A ti dva vynikající herci, jsou už jen ozdobou na vánočním stromě z loňských Vánoc. Nemůžu se ještě zbavit dojmu, že žena, která by skrze své sexuální prožitky přišla při tamto aktu o dítě by se pak neustále milovat nechtěla:). Larse to vidí jinak. PS: nečekejte horor, ale ani něco nechutného. Larse je prostě svůj... V dobrém i ve zlém, stejně jako manželství. PPS: Trhl Larse počtem zpomalených záběrů Gibsonovo Umučení Krista?:)(8.1.2010)
-
Renton
44. MFF KV .. Scénář: Lars von Trier .. Dva výborní herci a Larsovo očistné depresivní divadlo o třech dějstvích, krvácejících orgánech, mluvících zvířatech, šumícím lese. ___ Lars si opět nebere ohledy. Jenže tentokrát tak maximálně na neznalého diváka, kterého pár lekaček a řezání do údů či pohlavních orgánů dokáže ještě rozhodit. Podmanivý byl prolog, jenž je excelentně nasnímaný a ohudebněný. Zbylá dějství jsou pak studií rozkladu osobnosti a prací s bolestí nad těžkou ztrátou. Epilog pak nastiňuje o čem, že měl Antikrist původně a spíše být. Forma intimního manželského dramatu s hororovým vyústěním i jeho obvyklými žánrovými efekty a nejasnostmi mne ze sedačky nezvedá.(9.7.2009)
-
Malarkey
Což o to, natočené je to skutečně hezky. Některé záběry zamrazí, u některých čumím s otevřenou hubou (tím nemyslím scény, kde mám skutečně důvod mít otevřenou hubu, ale pohledy na přírodu okolo), a některé mě na konec mají šokovat. Šokují, ale mně se to nelíbí. Proč mám na takový film koukat? Co z toho mám? von Trierovi to řeknu rovnou, velký hovno, ale jeho to stejně zajímat nebude. Originalita se vždycky počítá a tady jí je nepočítatelně. Herci se výborně shodli. Chápu že si vybral Willema Dafoe, protože chvíli na to jsem viděl film, kde hraje Ježíše a pochopil, že pro film se přetrhne, klidně vejpůl, i když v tomhle filmu vyzkouší daleko větší hnusy. 18+ jen dokazuje, že tenhle film pro otrlého diváka je. K čemu mi ale bude, když mě režisér zaujme především hnusem? Přitom pár opravdu dobrých scén tam je. Minimálně začátek a konec. Antikrist ale i přes to všecko budu chtít spálit, smazat z mozku, protože tohle už nehraje na depku, tadyto jde daleko dál, do vyššího levelu, a já jsem si jistý, že tohle ve filmu vidět v budoucnu určitě nechci.(10.12.2009)
-
larelay
Pan reziser Trier nam dal zase vsetkym taku sajbu cez drzku, ze ju budeme citit nie len fyzicky, ale i psychicky pekne dlho. Bez najmensieho zavahania chapem, preco je tento film pre vacsinu populacie absolutne nestravitelny. Poslednych 20 minut filmu sa da veselo prirovnat k nejakemu brutalnemu exploitation horroru, pretoze to, co uvidite tu, len tak niekde neuvidite. A bez cenzury uz vobec nie. Musim sa priznat, ze som scenu s noznickami nezvladla a vopred som sa otocila, aby som toho nemusela byt svedkom... Ale to nic nemeni na tom, ze nieco tak neuveritelne brilantne natocene som nevidela uz snad... Je to tak dlho, ze si na to uz ani nespominam. Kazdy, kto ma skusenost s dvoma zakladnymi premisami, ktore nam Lars nastoluje, a to smrt a pocit viny, MUSI pochopit, co tym chcel vlastne reziser povedat. Ano, niekomu sa to bude zdat absurdne, niekomu prehnane, niekomu genialne, niekomu zase prizemne, zbytocne prehnane, brutalne a nelogicke. Ale kdeze, tolko cynizmu, logiky, smutku, pravd a bolesti, stelesnych v dokonalych hereckych vykonoch hlavnych postav, najdete naozaj len vo filmoch Larsa von Triera. PS: Prolog Antichrista je pre mna umelecky zazitok roka. Kto videl, pochopi. A este jedna dobra rada na zaver, tento film naozaj nie je pre slabe natury, ludi so samovrazednymi sklonmi, s chronickou depresiou, pruderne stvorenia a hlavne, ludia, ktori ste Trierove dielo nepochopili z jeho predchadzajucich filmov doteraz, pre tych z vas zostane nepochopeny aj nadalej.(27.8.2009)
-
Marigold
Tenhle film je asi stejně hororem jako Bergmanův Čas vlků. Ohromující metafora rozkladu muže a ženy využívá satanských propriet jen k podtržení tradičního konceptu zla, jehož zdroj Lars von Trier provokativně umisťuje do duše ženy. V čase korektnosti je jeho téměř inkviziční rétorika zjevením z pekel, jenže, marná sláva, je podepřena naprosto dokonalou filmovou formou. Po suše divadelních inscenacích je tu zase Trier-estét, který se vyžívá v syrových obrazech "Ráje", v syrových studiích dokonale autentických herců. Nevím, co se odehrálo, že Trier zaměnil ženu obětavou za ženu satanskou, ale výsledné filmové dílo řadím jednoznačně mezi nejvíce strhující intimní dramata. Být pohoršen znamená jediné – nechápat. Antikrist není přízemní, přízemní je publikum, které se mu směje a odsuzuje ho.(23.11.2009)
-
AngelAngie
Jediná věc, u které jsem se za celé ponoření se do filmu zasmála, byly komentáře některých uživatelů (bylo mi totiž řečeno, že film je vtipný). Hodně mě baví, že jsou mnozí tolik šokováni a nebo naopak, že jsou unuděni. Vždyť tohle je Trier, boha jeho. Tenhle film je přesně jeho rukopis jak vyšitej. Vždycky si vybírá niterno člověka, tímhle to nebylo ničím nové, tak nechápu to pobouření. Že se chopil "násilí" (uvozovky, protože při ocitnutí se na samém dně si neumím představit, že je člověk "milý") a sexu? To už jsme viděli tolikrát. Sex a násilí je v každém druhém filmu a to, že on to vzal z pohledu psychicky naprosto zničené ženy ještě neznamená, že to musí být kontroverze, která bude odsuzována. Pro mě nijaké překvapení, je to přesně ten Trier, kterého znám a miluji. Nejvíce si tenhle film pojím s jeho seriálovým počinem Riget, i když na první pohled nemají nic společného. Ale ta atmosféra... // Když si představím alespoň vzdáleně, jak asi se žena musí cítit, to naprosté úplné dno a čím více se do něj dostává i když se jí nabízí pomoc, tenhle film je pro mě přesně tím zobrazením. Takhle já si představuji "sexuálně čilou a spokojenou ženu, která už nemá kudy kam, její cesta z prožívání orgasmu je na samém vrcholu možností fyzických / psychických a přesně jsem si uměla představit, že tohle je realita... jediná věc, kterou je schopna příjimat, je ta sexuální rozkoš... o tom, že se o ni chce připravit, už nemluvím... tohle bylo hodně silné kafe.(7.9.2009)
-
verbal
odpad!Já teda viděl celý film ozlomkrk píchat dva lidi a až se z toho šukání pomátli, šmikli si genitálie a dvojka snad bohudík nebude... Aby to nebylo jen o tom, proložil to "pan umělec" úmornými záběry chcípajících lesních zvířátek, bandy žaludů a hnijícího mechu, které, jak jsem se zde od pětihvězdičkářů dozvěděl, symbolizují rozervaný vztah muže a ženy, utrpení, metafyzickou polarizaci lidského nitra, Adama, Evu, jablko, konflikt emocí a logiky, Nietzscheho kritiku křesťanství, smysl života, peklo, ráj, komplexnost lidské duše, odpoutávání ženy od muže, odpoutávání muže od muže, odpoutávání ženy od ženy, odpoutávání ženy od srny a muže od lišky anebo "dvě ženy, které jsem v životě miloval, či snad věk mého jediného syna :o))". HMMMMMMM. WOW. Jednou jsem hulil CRACK, čuměl u toho na monoskop a viděl jsem Kanta klátit Hegela a přitom kouřil Freudovi, heč ... To mi symbolizovalo, že můj intelekt překročil měřitelnou hodnotu a že MUSÍM (hele, Kategorický imperativ !!!!!!) přejít zpět na TRÁVU ... Nicméně poselství jsem si z toho vzal. Od té doby, když se chystám souložit, zamykám děcka do komory bez oken, aby mi pak u nás na chatě nehráblo ************** XBLITÍ, Královna všech peachovin, odpad odpadů, nic pro nás příčetné horníky... Pro pokračování viz komentář Tři oříšky pro Popelku!!!(26.1.2010)
-
Radek99
Výsostně intelektuální zážitek, přes všechny ty mediálně avizované nechutnosti a detailní záběry zvrácených scén. Lars von Trier ve své proklamované kontroverzi postoupil na samu hranu snesitelnosti. Opět vyprávění členěné do kapitol, opět snímek plný náznaků, symbolů a metafor, opět silný ženský úděl, tentokrát ovšem významově převrácený do výrazně kontroverzního antifeministického naprogramování. Vyznění Antikrista je skutečně velmi odvážný a pozoruhodný kalkul, kterým chce Lars po svém přispět do tématické polemiky, a je to příspěvek skutečně osobitý. Rozpad tradičního svazku muže a ženy Trier vnímá jako zásadní hodnotu, kterou ztrácí západní civilizace, jedním dechem nutno dodat, že z pohledu tvůrce filmu vinou ženy, v jejímž nitru dříme onen Antikrist. Takový pohled jde přesně proti dnešnímu úzu politické korektnosti a také proto vzbuzuje kontroverze. Zaostření na psychologickou rovinu příběhu (především v první půli filmu) dělá ovšem z Antikrista skutečně hluboký snímek, nutno ale jedním dechem říci, že snímek navýsost obtížný a neprvoplánový. O estetických kvalitách minimálně Prologu nemluvě. Bez debat filmová událost tohoto roku... ,,Freud je mrtev"(29.10.2009)
-
T2
║Rozpočet $11miliónov║Tržby USA $404,122║Tržby Celosvetovo $6,970,000║(18.7.2010)
-
J*A*S*M
Po všech těch řečech o kontroverzi Antichrista je pro mě skutečná podoba filmu celkem překvapivá. Respektive ne podoba, ale obsah. Filmařsky jsem Antichristem naprosto uchvácen, Prolog jsem si pustil už pětkrát a myslím, že nic geniálnějšího už letos neuvidím, ale co se týče toho, co film zobrazuje, tam to trochu skřípalo. Nezdál se mi ten přechod do poslední třetiny, některé scény příliš samoúčelné, jindy bych si i dokázal představit, aby se na pilu tlačilo víc. Dopad na mne prostě nebyl tak silný, jak jsem si přál, ani jak jsem očekával. Psychicky hůř se občas cítím i po prachobyčejném exploitation hororu.(16.10.2009)
-
hirnlego
Úvodní scéna, liška, les, zvuky, kamera. Herci. Larsovi démoni a jeho rozkošně zvrácený smysl pro humor. Ženy vždycky byly, jsou a budou největší zlo a špína světa. Jestli Trier už nikdy nic nenatočí, zbudou mi jen ty nůžky...(10.7.2009)
-
Bluntman
Interpretačně otevřený film, který se dá číst jednak jako feministický (Adam řekl Evě: "Utrhni mi to jablko, mám hlad."), jednak jako misogynní (z Ráje jsme byli vyhnáni, protože žena nemá nikdy dost a je nenažraná), přičemž oba závěry jsou zcela legitimní a záleží na zvolené optice pohledu. Nemyslím ale, že by byl interpretačně znásilnitelný (i přes teologickou, strindbergovskou, nietzscheovskou, šamanskou a jinou symboliku); i přes prohlášení o auto-terapeutickém účinku na samotného tvůrce a jeho depresích se totiž nabourává psychoanalytický a auteurský přístup, když padají věty jako "Freud je mrtev" a okázale se staví na odiv psychoanalytické motivy. Pro koho je ale důležitá osoba tvůrce a jeho styl napříč celou její filmografií, toho jistě potěší, že ANTICHRIST je souhrnem a přehlídkou postupů Trierových předchozích děl. Vysoce stylizovaný prolog a epilog upomene na evropskou trilogii; ostatní kapitoly jsou natočeny na digitální kameru a obsahují explicitní obrazy násilí a sexu, pohrává se se žánrovými konvencemi a diváckým očekáváním jako v trilogii o Zlatosrdečce; pracuje se s omezeným prostorem, klasická hudba je v kontrastu s tím, co se odehrává na obrazovce/plátně, divák je pohroužen do fikce a vzápětí je z ní zcizovacím prvkem vytrhnut, žena není pouhou trpitelkou, ale přebírá aktivitu jako v nedokončené (proti)americké trilogii. Ostatní by měli zapomenout na pověst, která šokantní novince na základě projekcí v Cannes a v Karových Varech předchází, protože znepokojivé obrazy nejsou samoúčelnou provokací, ale mají svůj význam v kontextu snímku. Poté zbývá již jen přistoupit na koncept, který je založen na juxtapozici (stylizovaný prolog a epilog vs. "dogmatický" styl ostatních kapitol, muž vs. žena - souboj pohlaví, racionalita vs. iracionalita, rozum vs. chtíč - nemohou být v opozici natrvalo, feminismus vs. misogynie, psychologické drama první poloviny vs. exploitation druhé, realismus vs. snovost, sex vs. smrt, řád přírody vs. chaos světa, nature kolem nás vs. nature v nás...), a nechat si rozjebat podvědomí v nejpůsobivějším Trierově filmu.(28.8.2009)
-
tron
„Strach nie je nebezpečný.“ Snažím sa vyznávať heslo „ži a nechaj žiť“, ale diváci, hľadajúci vo filmoch metafory, mi vždy pripadali smiešni. Že Willem Dafoe v lese uvidí srnu podľa nich znamená, že práve videl komplikované vzťahy medzi matkou a synom. Podľa mňa to znamená iba to, že v lese videl srnu. Takýchto dvojzmyselných scén (KRAVÍN... chcelo by sa povedať) je film plný. Odmietam nad nimi premýšľať. Som ale rád, že som ANTIKRISTA videl. S hororom to veľa spoločného nemá, ale kamera je miestami nádherná, výprava lesa sa mi páčila a po dlhom čase som mal z Dafoea pocit, že to nie je znudený hollywoodsky herec zo SPIDER-MANOV, ale ten kedysi uznávaný šialenec, hrajúci vo filmoch ako ČATA a ANGLICKÝ PACIENT. Zaujali ma tiež niektoré hypnoticky atmosférické scény (začiatok, koniec) a pornografické detaily predovšetkým pred kamerou natvrdo masturbujúcej Gainsbourgovej. Inak o ničom.(27.5.2011)
-
Subjektiv
Antikrist - někdo ho vidí jako misogynní, jiný jako feministický, další jako alegorii poznání, poslední jako blábol - i já se nutně cítím povinen přispět se svojí troškou do mlýna. Bylo by mi však trapné přivézt něco, co už tu bylo. Zanechali mi však vykladači "antipísma" skulinku, do které bych se vetřel, kterou bych proklouzl mezi vyvolené? Jistě, vždyť umím kroutit slova jako se kroutí tasemnice ve střevech, vstřebám a přivlastním si již jednou snědené a nakonec mi vyjde úplně nový, originální článek. Neberte jej vážně, ale zcela vážně nad ním přemýšlejte, moji žáci. Vždyť i já jsem se co chvíli pod vousky pochechtával: "Hehe, to je psina, ti budou čumět na drát... ale, do háje, dyť já mám možná pravdu." Můj výklad samozřejmě není úplný a konečný a je to tak dobře, neboť napasovat beze zbytku jeden výklad na dílo, které s úmyslem býti vykládáno nejspíš ani nebylo stvořeno, nezdá se býti možné. Být beze zbytku úspěšný znamenalo by pro mě neúspěch, který jsem neodhalil. Vniřní slabost, již neznám. Ale dosti zdlouhavého úvodu a přejděme k věci, již nazval jsem "pohled evoluční psychologie", což čtenáře, podobně jako Antikrist diváka, nepochybně zaujme a zároveň svede na zcestí. Jedinými postavami jsou Muž, Žena a jejich dítě. Víme o nich pramálo, jsou svoji, ona je studentka, on psychoterapeut. Dovolím si Ho prezentovat jako představitele všech mužů a Ji všech žen. Z dalšího vyplyne hluboká konzistence tohoto mého rozhodnutí. Muž a žena nejsou v mém výkladu osobnostmi v pravém slova smyslu, nejsou ani jinotajnými zástupci nemateriálních fenoménů - jde o pouhé vehikly sobeckého genu. Vehikly, které sobecký gen potřebuje k přestupu do vehiklů dalších - gen, jenž toto dokáže, je úspěšný a pokud získá vhodné "kolegy" a zároveň prodělá změnu, přežije do dalších generací a má naději postoupit do dalších pater na koruně stromu evoluce. Nezbytným předpokladem je ovšem rozmnožování. Pokud se nerozmnožíte, vaše geny zůstanou mrtvě ležet u kořenů, ač sebechtivěji natahují ruce svých vehiklů vzhůru. Chápu, že konzervativní čtenář nedouk nyní odkládá můj komentář nedůvěřivě kroutíc hlavou, zda-li právě takto chápu onu scénu soulože pod temným stromem. Mohu. Evoluční proces v sobě obsahuje faktory deterministické i stochastické - chaos. Chaos, který spolurozhoduje, zda-li budete žít či zemřete. Zda vaše střeva bude pevně vězet v dutině břišní či válet se bez užitku pro vás na trávě. Chaos vládne. Některé geny jsou však natolik úspěšné, že se rozlezly do tolika vehiklů, že šance na jejich vymření v blízké době je nulová. Zabíjejte vehikly, třebas vrány, ony však vždy znovu povstanou ze svých genů jako fénix z popela. Ostatně, vrána je takový fénix pošmourného světa. A náš svět, byť se jeví jako ráj (ostatně i v naší hymně pěje se "zemský ráj to napohled"), představuje právě takové pošmourné místo, v níž jeden musí zabít a sežrat druhého, aby sám žil. Tisíce, miliony žaludů zmírají, aby se mohl zrodit jeden dub - nadřazený dub s největším štěstím či nejdokonalejšími geny. Nefér loterie přírodního výběru nakonec ony pouhé šťastlivce v dalších generacích stejně zahubí. Není to žádný ráj, jak ho zveme, je to peklo přírody. Nedivím se, že Ona z ní má strach a ztotožňuje ji se samým Satanem. Sobecké geny však nejsou hloupé, pomocí pocitů štěstí, lásky, zoufalství, bolesti, smutku či strachu řídí své vehikly po trnité cestě k rozmnožení. Ano, dostávám se tu k tomu, proč jsou lidé spolu a pak spolu zase nejsou. Genům nejde o naše, ale jejich štěstí - nustále šťastni bychom jim špatně sloužili. Muž musí ženě dokazovat svou sílu tím, že ji přemůže (zde ji "přeneseně" bije). Muž musí dokazovat ženě svou moc zplodit potomka, který zplodí hodně potomků tím, že sám hodně plodí. Nevyhnutelně ji podvádí. Obojí ženu přitahuje. Zároveň ho však k sobě potřebuje připoutat (v této scéně navíc vystupuje vrták = dvojitá šroubovice DNA), aby jí pomohl potomka vychovat a zůstat zdravá. Nutně tedy Mužovou nevěrou a bitím trpí. Žena není zlo, misogynní pohled je mylný. Žena je obětí evoluce, obětí sobeckého genu, který ji upřel právo na štěstí jen proto, aby se zachoval, a to i přesto, že nemá žádné vědomí a vůli. Muž na tom není o mnoho lépe. Může si sice rozsévat bez utrpení, ale je neustále zavalen pochybnostmi, zda žena, do jejíhož dobývání investoval nemalé množství času a úsilí, neopustí jej náhodou kvůli jinému, o kterém se domnívá (jak již víme, tak mylně), že jí zajistí větší štěstí. Nikdy, narozdíl od ženy, nemá jistotu, že zplodil a vychovává svého potomka. Od strašlivé paní evoluce-satana-přírody byl vybaven mozkem, který mu umožňuje velmi dobře řešit praktické problému lovu, zemědělství a obstarávání potravy vůbec. Tím však ztrácí určitý sociální cit a nahradit ho rozumovou analýzou nepomáhá, protože ta je příliš komplikovaná a neumožňuje řešení interakčních problémů v reálném čase, případně vůbec - ani v případě, že je v takovém umění-vědě cvičen od útlého věku. Muž ani žena nejsou viníci bolesti, kterou si působí - jsou obětmi sobeckého genu! Ani "Zahrada rajská milostného vztahu" není pravým rájem. Nakonec, pokud usoudí (nevědomě), že geny milovaného vehiklu nejsou dost dobré, opouští se, zmrzačeni na duši. Vztah umírá. Zde je to zmrzačený, vysvobozený muž, který odchází pryč - vstříc dalším ženám, dalším vztahům a další neodvratitelné bolesti. Docela dobře to však mohla být i žena. Žena, připravená o svou ženskou přitažlivost, o korunu svého ženství, o klitoris, umírá v mužově srdci. To ona přeci, myslí si zřejmě muž, trápila, mučila a zahubila jeho syna. Je v jeho očích zajisté defektní. Není to vzácné. Statistika nám říká, že vztahy, v nichž zemřou všechny děti, jsou povětšinou odsouzeny k záhubě. Jaké si vzít ponaučení z tak temné vize? Snad jen to, že až se budeme příště vzájemně odkopávat, můžeme tak činit navzdory svým emocím s větším citem, ale pevnou rozhodností, neboť odpor ke kdysi milovanému, jenž se v nás zrodil, je klam sobeckého genu. Zde svůj výklad končím s vědomím, že zbývá rozkrýt další symboly i další významy již vysvětlených symbolů. Nacházím se však na okraji svého evolučně-psychologického výkladového rámce, ke kterému se přimykají rámce další, na jejichž území se neodvážím pro nedostatek času. Je jen správné, že jako zástupce přírodních věd zhostil jsem se výkladu přírodovědeckého a ne jiného. Můj výklad mě však přivádí k výtce. Je znamením kvality při přemýšlení o filmu babrání se v bizarních detailech? Je symbol hoden obdivu? Mohou symboly vůbec dávat dílu váhu, když je rozprskávají do tisíců vzájemně se vylučujících, téměř libovolných výkladů? Je můj komentář tento film či jsem to jen já sám? Jak se vůbec dívat na filmy? Otevřel ve mně Antikrist, krom schopnosti zdvihnout nohy ze země, něco nového? Snad chci raději být nohama na zemi, i když to znamená zůstat při zemi a nepohlédnout v oblaka. Chci být přízemní. Slabé ****.(2.12.2009)
