Antikrist

Není tajemstvím, že Lars von Trier po natočení „lehčího“ filmu Kdo je tady ředitel? upadl do depresí a na dva roky se uzavřel do svého nitra. Co se v něm odehrávalo se můžeme jen domnívat, avšak on sám prohlásil, že během tohoto temného období se mu zjevily obrazy, které prostě „musel“ převést na plátno (výmluva, nebo snad omluva?). Jeho autoterapie dostala podobu jednoho z nejkontroverznějších snímků posledních let – Antichrista. Film je rozdělen do tří kapitol (Žal, Bolest – Chaos vládne, Zoufalství – Gynocida), je uvozen Prologem a Epilogem (za podmanivého hlasu Kariny Gauvin) a vedle dvou hlavních postav vstupují do děje také symboličtí Tři žebráci (srna, liška, vrána). Relativně jednoduchý příběh, kdy manželský pár tragickou nehodou přichází o dítě, je podán mnohovrstevnatým způsobem. Bezejmenná Žena se po tragédii psychicky zhroutí a utápí se v bolesti, žalu a beznaději. Bezejmenný Muž své utrpení potlačí ve snaze pomoci své ženě. Uchýlí se do chaty nacházející se v lesích Eden, kde „zahájí léčbu“. Vztah muže a ženy se mění na vztah terapeuta a pacienta. Ony tolik diskutované "obsesní" záběry, stejně jako netradiční „léčebný proces“ v zapomenutých lesích, kdy muž svou ženu vystavuje jejím nejhlubším strachům a gradující napětí mezi nimi vybíjí agresivní souloží (Freud je mrtev!), vyvolaly vlnu nevole u publika a na Trierovu hlavu se sesypaly ostré kritiky. Nechápu proč. Místo Buñuelova rozříznutého oka je po osmdesáti letech ustřižený klitoris. Ano, Antichrist je deprimující podívanou. Temnota duše, kdy žena podléhá depresivním úzkostným stavům (zlo uvnitř) se rozprostírá do mlžné a stinné krajiny v neméně temných lesích (zlo vně). A dějí se "nelíbivé" kousky. No a co. To, co lidi tak pobouřilo, nebyla trocha krvavé ejakulace nebo mrtvé mládě v rodidlech srny, ale spíš otevřenost jednotlivých reálií, kdy Trier vedle sebe postavil rozkoš a smrt, posedlost a mateřství, přírodu a peklo, zlo a ženu. A navíc v naturalistickém (avšak vysoce uměleckém) provedení. A že je film necelistvý, charaktery nedotažené? Je zřejmé, že mu nešlo o vytvoření vztahu postava-divák, vždyť jim nedal ani jména. Zachytil rozpadající se manželskou (a psychickou) jednotu a vyblil to na plátno, no a divák ať se s tím popere sám. (A musí se nechat, že se teda perou - účinky Antichrista na diváky jsou mnohdy velmi zajímavé.) // Co tím chtěl mistr vlastně říct? Neptejme se. Nabízí nám své expresivní obrazy, které se zakousnou do hloubky a pěkně tam hnijí. Prostě jedné Ženě se v hlavě rozbourala skládanka a ani tomu nejbližšímu se nepodaří ji poskládat zpět. A jsou to holt věci, které nestačí vtěsnat do pyramidy hodnot (nebo strachu?) a snažit se je pojmenovat. - Asi tak, jako nestačí vytáhnou kdovíjaké slovníky a interpretace a snažit se odhalit, co tímto filmem ten bláznivý Trier chtěl říct (a kdo že je to vůbec ten Antikrist). // Jak už jsem jednou někde zmínila, Lars von Trier je prase, avšak geniální. Protože to, co on dokáže udělat s divákem, je vyloženě emotivní znásilnění, po kterém následuje katarze. A to je pro mě důvod, proč jeho filmy vyhledávám. I když jsem po jejich zhlédnutí citově vyprázdněná, potřebuji je. (08.11.2009) (méně) (více)

Polemiky ohledně kontroverznosti Antikrista mě svého času míjely, ale už první informace o snímku mě ubezpečily, že film jde mimo rámec toho, co mě zajímá, a rozhodl jsem se mu tedy vyhnout. Když jsem ale před pár dny vyplnil jakousi zákaznickou anketu v Levných knihách, obdržel jsem jako dárek DVD a darovanému koni, jak známo, na zuby nehleď. Nemám s Larsem von Trierem jako ostatně s drtivou většinou tvůrců nějaký problém, ale stejně tak nemám žádnu potíž s tím svého oblíbeného režiséra nebo herce bez milosti poslat do horoucích pekel, pokud mi jeho kousek nesedne. Triera jsem si oblíbil už při zhlédnutí jeho kultovního seriálu Království a vysoko jsem si po obsahové stránce cenil i obou jeho "divadelních" filmů. Ale už před časem mi nemohlo uniknout, že základním rysem Trierovy tvorby je manipulace s divákem a s fakty, které si upravuje podle svých uměleckých představ. Navíc je u něj problém, že se stal od dob, kdy opilý sepisoval Dogma 95, v pravém smyslu slova módním režisérem, který naplňuje představy intelektuálních snobů o pravém umění ve filmu, a hýčkanou celebritou festivalového publika. A to se bohužel stalo nedílnou součástí jeho osobnosti a jeho filmové tvorby. Vychází vstříc svým snobům spoustou věcí od rádoby zašifrovaných poselství pomocí symbolů přes provokativní a žánrový snímek slibující název až po nezbytný odkaz na Tarkovského v závěrečných titulcích. Potíž je v tom, že mezi jeho Antikristem a dílem Tarkovského je v myšlenkových východiscích naprostý antagonismus, nehledě na to, že Tarkovskij si mohl dovolit ignorovat diváky, protože filmový průmysl v Sovětském svazu neexistoval a rozhodující pro natočení a povolení distribuce filmu nebyly ohlasy diváků a záměry producentů, ale povolovací řízení, kdy bylo nutné překonat několik úředníků na příslušném ministerstvu. Tarkovskij proto mohl všechno podřídit svéi umělecké výpovědi a svým uměleckým představám. Lars tvoří v reálném kapitalismu a kalkuluje jak s kontroverzností obsahu svých filmů, tak i se skandály, které jeho nevymáchaná huba a chování v pravidelných intervalech vyvolávají. Moc dobře ví, že stačí jeden dva neúspěchy a jeho hvězda ztratí lesk. Antikrist by neměl být při více než pěti tisících hodnotících na CSFD v červeném poli jednoduše proto, že to v žádném ohledu není divácký film, který by odpovídal masovému vkusu filmových diváků. Je to film, který vychází vstříc festivalovému a klubovému publiku, takže spousta alibistických tří nebo čtyř hvězdiček a komentářů ve stylu "nějak jsem si s tím nevěděl rady, ale je to úžasné dílo..." svědčí spíš o uživatelském konformismu než o reálných kvalitách Antikrista. Žánrová identifikace s hororem je matoucí, jedná se spíš o surrealistickou dramaticko-mysteriózní hříčku na téma rozkladu partnerského vztahu. Bohužel pozérskou, utahanou a neukočírovanou. Samozřejmě Trier filmařinu nezapomněl a dá se rozplývat nad kamerou nebo jinými složkami filmového jazyka, ale ty by měly tvořit nějaký filmový celek. Antikrist je prostě nezáživný film, který chce provokovat svým kontroverzním obsahem a násilnými nebo pornografickými scénami. Takovým filmům obvykle dávám jednu hvězdičku aspoň za řemeslo, ale v tomhle případě rád udělám výjimku, kterou je možno brát jako protiváhu spoustě nekritických uživatelů. Jednou jsem se lekl, třikrát ošil znechucením, ale většinové pocity spadaly do kategorie nezájmu a tenhle snímek patří spíš mezi ty, které mě pobaví komentáři mnohých fanoušků, kolik významů je možné najít, když o to stojíte. Osobně mi tam chyběl příběh, dialogy, zajímavé postavy a katarze, protože závěrečná třetina filmu už je naprosto zbytečná. Přitom prolog vypadal tak zajímavě... Celkový dojem: 5 %. (14.06.2011) (méně) (více)