Antikrist

Tenhle film je asi stejně hororem jako Bergmanův Čas vlků. Ohromující metafora rozkladu muže a ženy využívá satanských propriet jen k podtržení tradičního konceptu zla, jehož zdroj Lars von Trier provokativně umisťuje do duše ženy. V čase korektnosti je jeho téměř inkviziční rétorika zjevením z pekel, jenže, marná sláva, je podepřena naprosto dokonalou filmovou formou. Po suše divadelních inscenacích je tu zase Trier-estét, který se vyžívá v syrových obrazech "Ráje", v syrových studiích dokonale autentických herců. Nevím, co se odehrálo, že Trier zaměnil ženu obětavou za ženu satanskou, ale výsledné filmové dílo řadím jednoznačně mezi nejvíce strhující intimní dramata. Být pohoršen znamená jediné – nechápat. Antikrist není přízemní, přízemní je publikum, které se mu směje a odsuzuje ho. (23.11.2009)

Chaos vládne... s výjimkou Prologu a závěrečného dějiství (plus Epilog) však výhradně v Larsově hlavě. Sledovat rozklad osobnosti kukátkem ohraných psychologických fint už totiž vychází z módy, což při troše vlastní důmyslnosti snadno způsobí, že prokouknete zásadní zvrat daleko před tím, než se ho Trier rozhodne naservírovat, aby vykročil do nařachlého a (soudě ze znechucených a odcházejících diváků) psychicky drásavého finále, v němž je stříhání ošemetných partií jen slabý čajíček. Poznámka pod čarou: Rád bych viděl Antikrista v režii béčkaře z Platinum Dunes. Takový blábol bychom rozdýchavali asi těžko. (24.11.2009)

V Cannes na premiéře se rozmazlení diváci smáli, přičemž kulminace dle mého mínění "obranného" smíchu přišla při závěrečném věnování Andreji Tarkovskému. Ale nemyslím si, že by se musel nutně "obracet v hrobě", jak se občas píše. Trier nám předložil po všech stránkách velmi intimní film, který opravdu může obrazem připomínat Stalkera a duchem Zrcadlo - ve skutečnosti je to ale bytostný a nezaměnitelný Trier, který je polichocen, když při sledování filmu je divák trýzněn duchovními otázkami. Přirovnání k Zrcadlu je však myslím na místě, přestože je Antikrist navíc provázán silným příběhem. Jenže toto spojení bude asi pro mnoho lidí neakceptovatelné, protože zatímco Tarkovskij byl slušný člověk, Trier je prasák... a neváhá své vnitřní démony vyobrazit na plátně těmi nejbizarnějšími obrazy, neváhá odhalit Charlotte Gainsbourg v těch nejodvážnějších situacích, neváhá provrtat Willemu Defoeovi kotník nebozezem a přišroubovat k němu těžký brusný kotouč - jenže to je zkratkovitý, povrchní, senzacechtivý a mediálně vděčný výčet nejkontroverznějších okamžiků filmu. Pointu bude v Antikristovi hledat ten, kdo by ji hledal i v Zrcadle - co na tom, že ji tam nenajde, protože žádná pointa není? Slovy LvT: je nutné nehledat v tom filmu logiku, ale soustředit se na samotné obrazy... a být okouzlen... vizuální krásou, i krutostí zobrazovaného (aniž by člověk musel být sadista). (15.10.2009)

Po všech těch řečích o kontroverzi Antichrista je pro mě skutečná podoba filmu celkem překvapivá. Respektive ne podoba, ale obsah. Filmařsky jsem Antichristem naprosto uchvácen, Prolog jsem si pustil už pětkrát a myslím, že nic geniálnějšího už letos neuvidím, ale co se týče toho, co film zobrazuje, tam to trochu skřípalo. Nezdál se mi ten přechod do poslední třetiny, některé scény příliš samoúčelné, jindy bych si i dokázal představit, aby se na pilu tlačilo víc. Dopad na mne prostě nebyl tak silný, jak jsem si přál, ani jak jsem očekával. Psychicky hůř se občas cítím i po prachobyčejném exploitation hororu. (16.10.2009)

Nechám si v zime, keď sa idem milovať, otvorené okno? Alebo, nechám v zime otvorené okno malému dieťaťu spiacemu v postieľke? To dieťa sa dostane z postieľky, vyštverá sa do okna a vypadne von... ok. V tom momente som to bral... to je asi najlepší moment filmu i keď v ďalšom nudnom utrpení sledovať Antichrista mi neostalo nič iné ako hľadať si podobné blbosti aby som si film čo najviac zhnusil. Trierov Dogville som považoval za zaujímavý experiment, ale prečo by som mal byť nadšený z filmu kde si žena odstrihne klitoris a mužovi rozdrví gule? A ak si Trier myslí, že by niekto dokázal s prevŕtanou nohou a na nej upevneným brúsnym kotúčom sa motať po lesa a pri tom vzdychať od únavy, nech si to vyskúša na sebe. To ako sa k nemu prekopala do nory ktorá bola 2 metre pod kopcom je tiež nonsens. Pochopil som čo tým chcel autor povedať? Nie! Proste to nepodal pre mňa dostačujúco zrozumiteľne. Mám rád severskú kinematografiu ale Trier tam rozhodne nepatrí. A keď totálne psycho tak radšej niečo ako http://www.csfd.cz/film/20563-possession/ . (13.09.2009)