Kurz negativního myšlení

Jedna z nejorgininálnějších černých komedií, kterou jsem kdy viděl. Film stojí hlavně na skvělém nápadu. Je jen škoda, že když už někdo vymyslel takovouto partičku postav nevyždímal z toho o pár minut stopáže navíc. Protože ta necelá hodina a dvacet minut stojí za to. Je to totiž hodně zábavná záležitost, plná sympaticky politicky nekorektního humoru. Každopádně klobouk dolů. Natočit film, který se odehrává v jednom domě a je jen o postavách a působí tolik svižně chce talent. I když možná ne až tak moc, když máte tak dobrý scénář. (22.04.2011)

Hraje tam supr hudba, ale jinak mě to zas tak nevzalo. Uznávám, že to není nějakej prvoplánovej doják a má to, alespoň pro mě, docela nečekaný vývoj postav. Jenže mi to přišlo moc divadelní. Moc věcí se stalo v podstatě za chvilku v jedný lokaci, to mi přišlo divný. Ale hlavně mi tam vůbec neseděl ten happyend. A nejlepší moment byla rozhodně pěsťovka tý terapeutce. (28.12.2011)

Severská revolta proti naučeným úsmevom a pokryteckému pozitivizmu. Film zo začiaku len pomaly a neškodne plynie, oživenie a rozpumpovanie skupinovej dynamiky prináša nový líder - Geirr, pri ktorom sa Tori stáva len bezduchou neúčelnou figúrkou. Ide na to svojsky a hlavne cez skutočné emócie. Mrazilo ma celú dobu. (24.05.2010)

Neskutečný mix komických a naprosto vážných situací, tak jak to dokáží namíchat jen Skandinávci. K tak fungujícímu poměru mezi oběma složkami se české filmy snad nikdy nepřiblížily. Ale jedna podobnost s českými filmy tu je: ne úplně dotažený konec. Natáčení blízké modelu Dogmatu 95 je mi každopádně sympatické, herecké výkony byly... přirozené:) Těm nejde nic vytknout. (12.05.2010)

Čím ďalej tým viac začínam uznávať severskú kinematografiu. Je až k neuvereniu kam títo borci dokážu zájsť a jak to dokážu podať. Ako som už spomínal pri "Adamových Jablkách", zostávate v tranze, telo zvláštne reaguje, smiech, smútok? Je na výber, stačí si len vybrať, alebo nechať pôsobiť oboje. Tuším čo asi príde, ale vôbec mi to nevadí, úprimnosti nie je snáď nikdy nazbyt a preto tento "negatívny" pohľad na svet beriem okolo ramien a kráčam do "neznáma". Tam, kde sa dostane len málokto. Tam, kde veľa ľudí zbrane skladá, presne do miest kam nie je každý pozvaný a je tomu vlastne rád, pretože si je vedomí toho utrpenia, ktoré by ho čakalo. Je úžasné sledovať ľudské bytosti, ktoré nedostávajú na výber, osud im ukazuje prostredník a predsa sa dokážu smiať a hľadať cestu. Takáto skutočnosť mi je aj spolu s Johnym Cashom viac než blízka. (17.06.2009)