Bingos

Naprosto fantastické dílo. Doslova. Mrazivý a krutý příběh fašistického kapitána, jeho rodiny a partyzánského odboje v kontrastu z mrazivým a krutým labyrintem, který navrací pohádky k samotným kořenům. Díky tomu jsou útěky Ofélie z jednoho světa do druhého příběhem především poetickým a dojemným.

Hudba ve své ryzí podobě. Zvláště dechberoucí kreslené pasáže dodávají celému pětadevadesáti minutovému videoklipu kurevskou šťávu. Proklatě silný narativ, excelentní kamera a o muzice doufám, že snad ani nemusím mluvit. Floydy můžu a Floydy skloubené s pohyblivými obrázky, které vám v kombinaci celou melancholii tlačí do lebky dvěma vjemy, tak ty přímo musím!

Nejcitlivěji a nejcivilněji podaná Tarantinovka. Nejmíň orgastických parád, kulometných dialogů a krvavé řežby a nejvíc práce s postavami (The Delfonic řeknou víc než tisíce slov). Oproti dvoum předchozím snímkům je Jackie prokazatelný krok stranou, což je právě to, co jí nejvíc sluší. Miluju od Quenta bez výhrady cokoli, protože ze všeho co dělá, srší bezpodmínečná láska k tomu, co dělá, ale ukočírovat romantickou linkou dvou stárnoucích lidí jemně jak cigaretový papírek, ďábelské scénáristické veletoče nahradit svižným a svěžím tempem, vyladěným s nemenší péčí, prostě podat jasný důkaz, že já bych se i díval na vyspělejší formu audiovizuálu, než je South Park, kdyby to ale někdo uměl točit - tak za to mistře obrovský dík. Když po mě bude chtít holka, ať se s ní podívám na nějakou přesládlou mrdku a já budu mít chuť na něco od Sashi Barona Cohena, Jackie Brown nebo třeba druzí Clerks si myslím, že jsou ideální kompromis. Post Scriptum: Jo a vedlejší postavy jsem nechtěl opomenout, i když se tak nedopatřením stalo. Jsou skvělé, do jedné!

Jen když je člověk upřímný sám k sobě a sám sebe akceptuje, může pak místy nasadit nasraný škleb namísto nalajnované zubící se grimasy made in USA. A každý kdo popírá to, že je vlastně jen mrzký sebestředný zmrd, si akorát tak lže do kapsy! Negativní pocity se dají celkem potlačovat, ale ne na furt. A čím větší hráz, tím větší potopa, až rupne. On je to vlastně takový velice ošklivý film, u kterého se ale člověk musí pochechtávat (někdy až mlátit smíchy) od začátku až do konce. Jak tvrdší humor, tak až divadelně minimalistický styl sociální dramedie mi brutálně sednul. A stejně tak nakopávající muzika či vrcholné scény jako "ruská ruleta ala Deer Hunter" dělají z Kurzu ryze osobní srdcovou záležitost.

"A co abych tě tak, drahá, oběsil?" Mrazivé, brutální, groteskní, přízračné. Absolutně geniální Rudolf Hrušinský, velmi působivá kamera. Tohle je klenot na koruně českého filmu!

Kdyby mi někdo třeba ve třinácti letech řekl, že někdy v životě uvidím film s takovýma koulema, pošlu ho do prdele, stejně jak Jehovisty sedmého dne s celým tím jejich Santou, zárukou pasivního přijmu a zvětšením penisu na úroveň Petra Hapky. Ale rok se s rokem sešel a já byl svědky toho jak George Miller narval všechny mé klukovské sny do jednoho filmu, který nemá nejmenší hluché místo a je vypiplaný do maxima po všech stránkách. Nechce se mi vypíchávat jednotlivé aspekty, protože chci jít spát před pátou hodinou ranní, ale kdyby vám do rozkroku napálila lokomotiva je to oproti kinoprojekci nového Maxe neškodné zašimrání. Nekompromisní filmařina - vize vykoupená krví, potem a benzínem - samostojný kult.