Herráček

Co říct k pohádce, která si ještě ke své krásné ponuré pohádkovosti dělá srandu snad ze všeho, co potká? Úžasně poetický příběh o tom, že nic není neomylné a i láska se může sakra seknout. I když... vždyť v záhrobí to vypadalo snad líp, než tady nahoře. Všichni se měli rádi a pomáhali si. Myslíte si, že byste fandili živým? Já na začátku taky. Mé první setkání s Timem Burtonem a dodneška si toto setkání kdykoliv rád zopakuji. A jak nesnáším přeslazené konce, tady musím uznat, že taková spousta motýlů je naprosto vynikající tah.

Já nemám slov. Do doby, než jsem se jakousi náhodou dostal do kina na tohle, tak jsem si myslel, že takové ty povídačky, že někdo pak seděl a ještě drahnou chvíli zíral na prázdné plátno, jsou jen pro podtržení dojmu a že si lidé vymýšlí... Prostě další z trapných klišé. Leč po tomto filmu jsem byl zaražen do sedadla ještě hodně dlouho. Opět to motání krutého světa reality a útěku do svého pohádkového světa. Tady to ale nebyl útěk... O život šlo všude. Uf... Pane del Toro, děkuji!

Asi zkusím drogy. Jestli je to po nich stejný jako po shlédnutí Happy Endu, tak se mi to bude líbit. Víte jaké to je chodit ještě hodinu po světě s tím, že vidíte důsledek a čekáte na příčinu? A až pak vám dojde, že příčina vlastně už byla a že ten film už bohužel skončil?

Jako zarytý ateista, co pohrdá církví (pozor, ne vírou...) jsem se bavil vskutku královsky...Vždyť co čekat od filmu, který Bibli upravuje po svém, Boha nebere vůbec vážně a kde se dva padlé anděly štve to, že oni, ač mnohdy ctnostnější než lidé neznají, jeho odpuštění... A nemá on nakonec pan Smith pravdu? Lidi se chovají jako mrchy... ať už proto, že nevěří v nikoho, kdo by je trestal a nebo proto, že věří v Boží odpuštění...

Tohle byla dokonalá hra kočky s myší... Jenže já jsem nebyl ani ta myš... Já jsem byl míček, se kterým si kočka hraje ještě po té myši (myš si aspoň občas může vybrat, kam poběží, míček moc ne...)... Myslím, že to byla dokonalá mystifikace, protože tolik závěrů jsem si během filmu ještě neutvořil... Ale mnohem víc mě udivilo, že na polovinu z nich opravdu došlo a stále to ještě nebyl ten opravdový závěr... Tleskám...