Na druhé straně

Zatím podle mě nejslabší film Fatiha Akina. Přitom tak skvělé téma. Uvodní trojice otec, syn a prostitutka - příběh i provedení nemá chybu. Následné rozvíjení soběžného příběhu dcery prostitutky (turecké teroristky), její německé přítelkyně a její matky už mi přišlo hodně přitažené za vlasy. Když se Turkyně, která den předtím byla ještě bezdomovkyní začně sebevědomě rozcapovat v domě matky kamarádky a drze si v kuchyni před ní zapálí cigáro, tak jsem měla chuť ji dát do huby. Matka na taky působila hodně rozporuplně a vůbec jsem jí její údajnou "hipísáckou" minulost nevěřila. Sice je asi záměrem ono neuchopitelné životní míjení, ale přeci jen mi tu něco chybělo. I "svatý" a dokonalý syn, bez vlastního soukromého života, který jediný oba příběhy sjednocuje by mohl být trošku reálnější.... (13.11.2008)

Čekala jsem , že tou konfrontací mezi otcem, synem a prostitutkou, kterou si tatínek zakoupil natrvalo a přivedl do společného bytu se budu bavit trochu déle, to bohužel ne a film se začal ubírat trochu jiným směrem a s jinými postavami. I když se mi pak pokračování líbilo už trochu méně a tak úplně jsem nevěřila motivaci a činům všech zúčastněných, přesto jsem byla i nadále napjatá a zaujatá, kam to nakonec všechno dospěje. Samotný závěr sice vyzněl jaksi do ztracena, o to víc mě však nutí nad vším přemýšlet. (09.04.2014)

Ještě jsem neviděla autorův legendární snímek Proti zdi, ale tuším dle kvality tohoto filmu, že se mám na co těšit:-) Mé kosmopolitní srdce vždy zaplesá nad filmy tohoto typu... Pořád je čemu se z nich přiučit, dozvědět, pochopit, ale i nechápat a tápat a stále si klást otázky... Filmy, v nichž kulturní rozdíly a z nich vyvěrající nepochopení a na druhou stranu lidské sblížení srdcí navzdory kulturním odlišnostem, to je přesně to, co člověka nutí se zamyslet. Proto film Na druhé straně vřele doporučuju. (12.09.2010)

Jsou lidské mozaiky, kde se jejich aktéři musí propojit, i kdyby u toho měly praskat scénáristovi klouby. Jsou taky nitky, co se v uzlíku nezasnoubí a místo vytrvale ale beznadějně kroužícího korálku se na ně navlékne něco jiného a je z toho zase jeden z Akinovo nehledaných krásných objevů, tentokrát o odpuštění. (08.11.2009)

Fatiha Akina mám rád - příjemně oddychovou letní komedii "V červenci", syrové drama "Proti zdi"... Ovšem letní kino je tvrdá zkouška pro každý film - zvláště když je zima, lehce mrholí a opodál posedává tlupa opilých buřičů. To pak musí snímek bojovat o každé smítko divákovy pozornosti. Ze syrovosti svého předchozího filmu Akin neslevil nic, možná naopak. Osudy dobře promíchá a nešťastnými náhodami a míjením postav je uvrhne do nejtemnějších koutů. A možná to je důvodem, proč se zdá být příběh Na druhé straně tak nepravděpodobný a nereálný. Otázka života tureckých přistěhovalců připepřená dramatem sexuální orientace a vyrovnávání se s ním ze strany matky se stává nudnou, protivnou a těžkou kostrou příběhu. Finální čekání na pláži je proto už jen vyprázdněná nadutá fráze skomírajícího artefaktu jednoho z nejnadanějších mladých evropských režisérů.Co třeba příště více originality? Ztěžklé mozaiky osudů už začínají nudit... (09.07.2008)