Na druhé straně

Ikdyž bych mohl film nařknout z čirého konstruktu, náhoda je blbec a nikdy nevíte, co všechno se může stát. Na druhé straně je jedním takovým osudovým příběhem, jehož aktéři se navzájem hledají a míjejí ve dvou státech. Film není filmařsky tak zajímavý jako Babel, i přesto je příběh velice pěkně odvyprávěn. (11.01.2008)

Fatiha Akina mám rád - příjemně oddychovou letní komedii "V červenci", syrové drama "Proti zdi"... Ovšem letní kino je tvrdá zkouška pro každý film - zvláště když je zima, lehce mrholí a opodál posedává tlupa opilých buřičů. To pak musí snímek bojovat o každé smítko divákovy pozornosti. Ze syrovosti svého předchozího filmu Akin neslevil nic, možná naopak. Osudy dobře promíchá a nešťastnými náhodami a míjením postav je uvrhne do nejtemnějších koutů. A možná to je důvodem, proč se zdá být příběh Na druhé straně tak nepravděpodobný a nereálný. Otázka života tureckých přistěhovalců připepřená dramatem sexuální orientace a vyrovnávání se s ním ze strany matky se stává nudnou, protivnou a těžkou kostrou příběhu. Finální čekání na pláži je proto už jen vyprázdněná nadutá fráze skomírajícího artefaktu jednoho z nejnadanějších mladých evropských režisérů.Co třeba příště více originality? Ztěžklé mozaiky osudů už začínají nudit... (09.07.2008)

Turecko-německá variace na Babel. Čirý konstrukt s místy mělkými charaktery, volně plujícími motivacemi a příliš mnoha nahodilostmi (způsoby smrti, nástěnka), přesto ve mně bloudění po trase Istanbul-Brémy zanechalo dojem, že Akin znovu dokázal o generačních propastech, pocitech odcizení a pohodlné letargie, o bezcílném nebo pošetilém bloumání životem natočit civilní a intenzivní výpověď, která přesahuje politicky korektní škatulku multikulti artu. 75%. (19.11.2007)

Na konci jsem zase zůstal jak opařenej, takže...já vím, mohlo to být proto, že ten konec přišel vlastně dost nečekaně, ale i to se počítá, jak to teď můžu vidět sám na sobě. Prostě jsem na to zůstal hledět s otevřenou pusou a po celé titulky jsem, možná stejně jako většina z Vás, vyhlížel jeho tátu na člunu. Neukázal se. Akin bere další a další body za překvapení. Je to BOREC. Jinak jestli Němci vrací i takovýhle případy, tak to jsme teď v EU s ochranou lidských práv hodně na štíru. Za komárů si tam byli ochotní nechat kdejakýho konfidenta, a teď vrátí holku, která může prokázat, že je v totálním průseru. (Tady jsem teď trochu hodil zpátečku - ona asi v Německu nic moc prokazovat nemohla, protože by to znamenalo naprášit kolegy i sebe sama a riskovat, že to na mě Němci ještě píchnou domů do Turecka. Ale takhle hovadsky se snad ještě pořád nechovají/nechováme??! Nebo snad jo?? (26.12.2013)

Akin boduje. O tom žádná. Evropský divák může děkovat, že tu nějaký Fatih Akin je. Jeho brilantní, osobitý a hlavně uvěřitelný vypravěčský styl už několikrát sklízel ovoce. Nenabízí triviální příběhy, kterými by se chtěl zalíbit všem. Upozorňuje na bolavá evropská místa. Své hrdiny (žádná postava tu není hlavní) vystavuje až frustračnímu míjení, dává jim čas, nikam se nehoní. Nejat Aksu patří ke druhé generaci tureckých přistěhovalců do Německa, neuvízl v zajetí vlastní kultury, je profesorem na německé univerzitě a je svědkem, jak si jeho otec domů nastěhuje prostitutku Yeter. Ta peníze shání hlavně na studia dcery Ayten, která se ale ztratila neznámo kde. Aktivistka Ayten se nakonec najde, stejně jako její nečekaný, za to velmi intenzivní vztah s „brzy zrozenou radikálkou“ Lotte. A divák? Ten se přílišných srdceryvných objetí nedočká. I když je Auf der anderen Seite bezpochyby cítit konstruktem a je v něm až příliš mnoho náhod, snímek jako celek působivý rozhodně je!! Těším se už teď na další turecko-německé setkání.. (21.08.2012)