Nezvaný host

Nečekán, nezván, nenápadně přišel do mého pokoje, usídlil se v mém nitru a už tam zůstal. Ano, přesně takhle to s Walterem Veleym bylo. Zapůsobil hluboce a já na tom nic nezměním. Thomas McCarhty tichým a nenásilným způsobem promlouval tóny, na které já slyším. Co víc dodat? Výkon Richarda Jenkinse byl parádní, příběh mě zasáhl a atmosféra byla "jednoduše" dokonalá. (30.09.2009)

Film mě na jednu stranu oslovil (+ dojal), na druhou naštval. Oslovil citlivým a lidským příběhem, který ovlivnila všudypřítomná antiteroristická a antimuslimská hysterie. Naštval tím, že jsem starému profesorovi, žijícímu spoustu let stranou od lidí a bez přátel, jen těžko uvěřila, že se během pár dnů sbratřil s celou imigrantskou komunitou. Proto jen průměr. (08.08.2011)

Jak báječně dokáže být člověk překvapen obyčejným příběhem, když si předem ke snímku nepřečte obsah a nezjistí žádné podrobnější informace! Nezvaný host byl pro mne impulsem, který jsem si vyhledal v databázi jako jedno z nejlepších dramat roku 2007. Dlouho jsem nerozmýšlel, film si sehnal a ihned pustil. Již od prvních minut mne herecky nadchnul Richard Jenkins, a začal jsem se ZAJÍMAT, co se s jeho charakterem bude dít dále - tak bezchybný a uvěřitelný herecký talent jsem dlouho neviděl. Pak přišel na scénu sympatický Tarek se svou přítelkyní a jejich nepohodlně pohodlný život, a já se do děje doslova zamiloval. Hltal jsem každý okamžik, užíval si perfektních rytmů afrického beatu a samou radostí jsem ani nedýchal. The Visitor mi dokázal simulovat pocity nevýslovného štěstí z toho, že si v něm "všichni pomáhají a mají se dobře". Zlomový okamžik na sebe ale nenechá dlouho čekat, a film se stává postupně napínavějším... až do finále. Finále, které jsem rozhodně nečekal. Díky němu je celé story o duševně umírajícím melancholickém staříkovi, který hrál na bubínek, něčím, co zůstane v mém srdci navždy. (19.03.2010)

Walter (Richard Jenkins) ako starnúci univerzitný profesor ("ožiarený" klavírom) v zovretí nekompromisného stereotypu exceluje. A čo viac, pri náhodnom multikultúrnom zoznámení (Zainab, Tarek) preukazuje svoju distingvovanosť, dobrosrdečnosť, veľkorysosť - dnes tak málo prejavovanú empatiu. Môže sa aj rozkrájať, ale zabednenosti celosvetového (stavu) zmýšľania niet pomoci a preto cestou do metra pod pazuchou zviera djembe, sadá si na lavičku a razantne bubnuje na protest. Paradoxy, ohrozenia a nepokoj prisťahovaleckých presunov. Muzikálne očarenie ako aj novo nájdená chuť byť na povrchu zemskom. Materský inštinkt v službách lásky. Hurá, Amerika má McCarthy-ho ! Niekto z tejto samovražednej PREkomercializovanej ríše konečne pred oponu podsúva významovo nedoceniteľný a už desiatky rokov spoločensky trpký vzlyk. NEnarcistický, ľudský, kde tu milý a na kopu nespravodlivých skutočností vyhranený poklad, ktorý je možno zakopaný aj v samom vnútri tvojho ja. Ja už som "bohatší", teraz si na rade ty. (10.03.2010)

Visitor trochu až príliš kričí, aký chce byť síce posmutnelý, ale pozitívne naladený, chápajúci a ľudský. Zámer je tu jasný, niet čo riešiť, diváka nič nerozruší, neprekvapí. Veľmi jednoduchá záležitosť, ale chvíľami naozaj chápajúca a ľudská. Niečo ako pohladenie od starej mamy, ktorá o živote nikdy neklame, ale ktorej veríte, že bude dobre. Napriek nie vždy najšťastnejším koncom... bude dobre. (29.09.2012)