Konec

tento snímek mi přiblížil život ... či živoření důchodců v Maďarsku (a určitě nejen tam) příjemnou nadsázkou. Řešení jejich tíživé finanční situace vzali do svých rukou a jejich roadmovie pobaví a možná i změní pohled na stáří. Herecky slušné, chvílemi naivní, ale výsledný dojem to nekazí. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (03.09.2012)

Sociální gangsterka, to je skutečně zajímavé žánrové skloubení. Gerontokinematografie se tak rozšiřuje o další zajímavý snímek, který těží z naračního modelu legendárního gangsterského příběhu o dvojici Bonnie a Clyde zhruba po čtyřiceti letech, ale možná spíše jde o variované ,,Takové normální lupiče", kteří si nesnesitelnou lehkost přepadávání pošt a benzinových stanic uvědomují až dlouho po své sedmdesátce... Režisér Gábor Rohonyi navíc poměrně často paroduje westernové postupy a schémata, takže v Konci jsou vlastně cosi jako východní ozvěny westernu, čili regulérní ,,easternparody". :-) Rozhodně nejzajímavějším je ale onen sociální aspekt celého režisérova vyprávění - poukázat na neutěšenou existenční i sociální situaci lidí postproduktivního věku (nejen v Maďarsku) takovýmto neotřelým způsobem, to je skutečně rána do černého, stejně jako exemplární vypořádání se s érou komunismu. Od poválečných časů drželi pevně moc v rukou právě jen staré kádry, s příchodem kapitalismu se tato pyramida moci zvrátila nohama vzhůru a absolutní zelenou dostalo mládí, přičemž starých lidí, kterých neustále přibývá, společnost příliš nevyužívá, spíše je vyčleňuje do oblasti nezájmu a přehlížení. Možná je načase, aby důchodci skutečně povstali, neboť jediným starým člověkem, kterého mládež nepřehlédne, je důchodce revoltující... :-) Tedy Bonnie a Clyde po maďarsku... :-) Jediným problémem tohoto osobitého snímku tak zůstává jeho místy velmi pomalé plynutí... Podobné filmy: Babí léto (12.01.2009)

„Vy jste zešíleli! Oba dva!“ - „Juane, to, co děláme, není legrace.“ - „Ani tenkrát to nebyla legrace, když jsme táhli v roce 59 s Fidelem a Che Guevarou na Havanu!“ - „Jo, ale člověk se za půl století přece jen opotřebuje.“ - „Opotřebuje?! Pojďte!“ Nepodceňujte zdánlivě vetché staříky, mohli by vás pořádně překvapit…Upřímně jsem se bavil. Nikoliv vtipnými hláškami, těch je tu ostatně jako šafránu, spíš humornými situacemi, vývojem příběhu a tím, jak se staříkům dařilo unikat zákonu. Výhodou zločinců je také to, že za nimi stojí nejen publikum, ale i veřejné mínění, navíc se manželský pár stane symbolem vzdoru i pro ostatní nespokojené důchodce. Většinu filmu jsem se musel usmívat a atmosféra byla převážně pohodová (a tematická „westernová“ hudba to navíc skvěle podpořila). Samozřejmě, vše vychází ze žánru a velké nadsázky, divákovi je jasné, že postup a schopnosti policie mají do autenticity poměrně daleko (vyniká hlavně impotence zásahovky), našly by se i další detaily, ale o to tu nejde. Za mě slušné 4*. (16.04.2023)

Lehce nadprůměrné krimi/road movie stojící a padající na velmi dobré ústřední dvojici důchodců a zajimavém nápadu. Rohonyi dávkuje průběh snímku pomalejším tempem, které se však k těmto postavám naprosto hodí. Cestou potkáme několik dalších (ne)zajímavých postav, které nedostávají jakýkoliv prostor, na úkor (a je to dobře) ústřední dvojice. Ta hraje naprosto parádně, uvěřitelně... Vážně dobrý. Někde mezi 3 a 4 hvězdy. Jak můžu teď pustit děti hrát si do parku? (18.08.2009)

Přestárlí Bonnie und Clyde ze země, kde papriky dávají dobrou noc. Jde v podstatě o film, který nedokazuje nic jiného, než že maďarská kinematografie trpí stejnými nemocemi jako ta česká. Autoři se rozhodli natočit ryze americkou zločineckou roadmovie, ale tak nějak „po našem“. Tedy tentokrát „po jejich“. To znamená uondaně, neakčně, nezábavně a bez vtipu. A já vám zvysoka kašlu na to, že jste tenhle film viděli v klubovém kině a připadali jste si u toho náležitě intelektuálně. Výsledek je prostě neuspokojivý. Příběh v podstatě vykrádá kdeco, neobratně opakuje tisíckrát omletá klišé – a to vše s důrazem na kritiku „post-socialistické-nyní-kapitalistické“ společnosti a na příklon ke starým dobrým časům. K časům kdy nás (tedy tím myslím bývalý východní blok) náš milovaný Sovětský svaz zásoboval nejkvalitnějšími auty značky Čajka. Jó, tehdá měly věci svou hodnotu, každý svoje místo ve společnosti, a všechno šlapalo tak nějak lépe. A jen tak mezi řečí nám autoři nezapomenou připomenout, že ideál revoluce žije na Kubě. Fujtajxl, to stačilo! Ještě chvíli a začnu blít rudý hvězdy. Když k tomu připočtu skutečnost, že Islanďan Fridriksson předvedl o šestnáct let dříve v „Dětech přírody“ totéž téma ovšem stokrát lepe zpracované, vychází mi hodnocení někde kolem 30% Tuhle čabajku nežrat, děcka. Je zabalená v kopíráku a taky trochu smrdí - zůstala ve špajzu ještě po Brežněvovi. (18.08.2009)