Pochyby

„Pochyby mohou být stejně mocným a vytrvalým poutem jako jistota“ Neochvějná víra v Boha by měla skýtat útočiště před pochybami ohledně nedokonalosti našeho smyslového poznání, může tedy věřit člověk, jež nikdy nepochyboval? Jsou pochyby spásou, prokletím, nebo jednoduše jsou a měli bychom je akceptovat jako nutnou daň za naše bytí? Podtitul těmi nejzvučnějšími cenami (Pulitzer, Tony) ověnčeného dramatu Johna Patricka Shanleyho nutí k prozíravosti: A Parable (Podobenství). Zasazení děje do Spojených států amerických počátku 60. let tím pádem není příliš podstatné, ač své opodstatnění má (rasová segregace). Důležitější jsou dobou nepodmíněné pochyby. Pochyby postav, posléze také naše, neboť precizně vybalancované herectví Streepové a především Hoffmana neumožňuje nabýt jakékoliv jistoty. Ďábelskými pařáty vyzbrojený otec Flynn se nebrání progresi, byť v některých ohledech je pokrokový až příliš, sestra Alojza, povoláním „stíračka“ a „shazovačka“, oproti němu symbolizuje sebedestruktivní zkostnatělost církve. Morální (třebaže pochybující) vítěz je nakonec jenom jeden, ale těžko říct, zda-li je zároveň vítězem celkovým, přesněji tím, kdo víc získal, než ztratil. Opět jsme vystaveni pochybám a to pochybám nevyvolávajícím zlost, nýbrž – alespoň v mém případě – znepokojující, ale svým způsobem příjemné mrazení v zádech. Slovy obtížně popsatelné vědomí nevědomí je u amerických filmů jevem poměrně nezvyklým, proto potěšujícím. Shanley využívá každé možnosti, jak své mistrně vystavěné drama oddivadelnit (vizualizace vyprávění o ženě a spoustě peří má navíc návaznost na listí a kapky deště, vyvolávající svou „nezachytitelností“ v člověku stejné zoufalství) a hodně mu pomáhá Roger Deakins. Jeho práce s kamerou si nenárokuje pozornost na úkor hlavního dění, ale dokáže jej příjemně osvěžit, ať znejišťujícím podhledem či naopak uklidňujícím božím nadhledem. Osvěžující je rovněž jemný, lehce načernalý humor („Jsem na sladké“), přítomný v množství nerušivém, ale dostačujícím. Nakonec mi to nedá, abych ještě jednou nepochválil největší chloubu Pochyb – herce. Všichni tři, Hoffman, Streepová i Adamsová, jsou dokonale přesní v každičkém gestu. Jednou z pár věcí, o kterých po zhlédnutí Pochyb nepochybuji, je právě kvalita jejich herectví. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Flipper, C.C.Baxter (26.02.2009)

Tak sáhl malý Donald otci Flynnovi na jeho dlouhé…nehty, nebo ne..? Pěkně divadelně a Deakinsovou precizní optikou nechat diváka na mučivých pochybách až do samého konce. Ne snad proto, abychom věděli, že pochyby mohou být stejně mocným a vytrvalým poutem jako jistota, ale proto, abychom poznali, že když už jednou na střeše rozříznete polštář naplněný peřím obvinění, vítr ho tak rozfouká, že jej už nikdy nesesbíráte a to je myslím i vzhledem k současné popularitě honů na všemožné čarodějnice velmi naléhavá myšlenka. Apropo, sice to není podstatou Shanleyho komorního dramatu, ale mám pocit, že k „poklesku“ došlo. Modus operandi s posunutím o obci dál a povýšením tomu napovídá.. (12.10.2018)

Losos pochybnosti. Tak tohle tedy určitě ne! Bohapustý výsměch diváctvu všech vyznání. Nechce se mi věřit, že tu neuvěřitelnou absurditu a prázdnotu vidí tak mizivé procento lidí. Já se musel po zatažení opony za závěrečným dialogem smát jako u vytržení. A nechtělo se mi přestat. (09.03.2009)

Americký dramatik írskeho pôvodu John Patrick Shanley, si pre filmovú verziu Pochýb sám napísal scenár a ujal sa aj réžie. Do hlavných úloh sa mu podarilo získať výkvet amerického herectva - Amy Adams a Philipa Seymoura Hoffmana. Vydarene im sekunduje Meryl Streep. Dráma, odohrávajúca sa v newyorskom Bronxe na jeseň 1964, sa dotýka závažných tém. Jednak zneužívanie maloletých chlapcov kňazmi, ktorých mnohé prípady sa po rokoch dostali na verejnosť, ale predovšetkým ľudskou toleranciou. Práve jej nedostatok vedie riaditeľku k presvedčeniu, že bolo spáchané niečo nepravého, aj keď o tom nemá ani najmenší dôkaz. Film získal rad ocenení, päť oscarových nominácií, za herecké výkony v hlavnej úlohe, napríklad aj pre Amy Adams. Komorná psychologická dráma Pochyby natočil dramatik, scenárista a režisér John Patrick Shanley podľa vlastnej rovnomennej hry. Ako filmár Shanley využil možnosť obohatiť dramatický text o rozšírenú vizuálnu stránku, pričom sa cielene zameral na postihnutie atmosféry nevľúdnej jesene roku 1964, aj života v malej komunite. Rozprávanie sa sústreďuje na postoje troch postáv. (21.10.2019)

Po skončení filmu na ovládli pochyby. Tento príbeh patrí do divadla, rovnako ako kvalitné no stále divadlom zaváňajúce herecké výkony trojice Hoffman/Streep/Adams. Ako filmová adaptácia totiž pôsobí mierne ťažkopádnym dojmom, čo umocňuje aj dej, v ktorom je skutočne silných momentov poskromne a dopredu sa posúva len veľmi pozvoľným spôsobom. Aj keď oň tu určite nejde v prvom rade, prvoradé su pochyby. To mi však ani zďaleka nestačí. (27.01.2009)