Tiché světlo

Reygadasovou prioritou je vytvoriť z každého záberu šetrič obrazovky, vykradnúť Dreyera a stať sa plnohodnotným predchodcom Stromu života... a tým ašpiruje na zaradenie do idiotskej škatuľky s názvom Parametrická narácia. Ale tento raz film skutočne zodpovedá Bordwellovej definícii, pretože za ním nemožno objaviť nič duchovné...To, čo diváka naozaj v snímke zaujme je samozrejme rutina a rytmus života menonitov. Plot by bol celkom zaujímavý, akurát že Reygadas dokáže sploštiť kdečo... Ostatné je vata. (V podstate však ide o veľmi škodlivý film, ktorý iluzórnou "hĺbavosťou" nahlodáva filmový vkus verejnosti.) (04.02.2013)

Oproti předchozímu kontroverzně přijímanému filmu Souboj s nebem si Carlos Reygadas zvolil pro svůj nejnovější kousek formu o dost uhlazenější a akademičtější... Tentokrát jde z velké většiny o kompozice dlouhých, statických záběrů, které na sebe berou jak subjektivní tak i zcela distancované pohledy. Prázdnost prostředí (holé interiéry místností, rozsáhlé pusté krajiny s nekonečným horizontem...) umocňuje i jednoduchost stylu, který si zvolil, a definuje i vztahy mezi hlavními hrdiny - vždy jim nedává šanci kontaktu vzájemné interakce a spíše má tendenci je separovat. Když už se však rozhodne pustit herce k sobě, vždy se snaží diváka dostat co nejdále od samotného významu scény a nechat ho tak emocionálně nezainteresovaného (používá k tomu jak pohledů herců, kteří sem tam koukají či mrkají do kamery, tak i ruchů, kompozice a hereckého minimalismu). Geniální je, jak dokáže kamera v jednom záběru naznačit co se bude dít v dalším nebo jak efektně a nenásilně dokáže vytvořit působivé metafory (sklízení úrody na poli, východ-západ slunce atd.), jejichž vyznění však není pro Reygadase prioritou... (21.12.2008)

Celý film pôsobí ako keby sa vôbec neodohrával v Mexiku. Nebyť dvoch vodičov kamiónu, tak neviem určiť, kde sa to celé nachádza. Každopádne Reygadas prešiel vývinom. Hlavný hrdina tu nie je tulácky gerontofil ako v Japón ani sebadeštruktívny tučko z Battle in Heaven. Hlavný hrdina Jacob sa zamiluje do druhej ženy pričom má rodinu. Tým, že sú členovia kresťanskej komunity, ktorá funguje ak tomu správne rozumiem, vzťahovo medzi sebou, je to niečo o čom sa vie a čo je dôležitejšie vedia o sebe aj všetci z milostného trojuholníka. Jacob sa snaží zachovať správne, ale priznajme si to...nejde mu to. Teraz. Jedná sa o vyprázdnení naratív. Film až na poslednú vsuvku, ktorú by som počastoval prívlastkom magicko realistický si drží líniu poetiky a pomalosti. Je to ten typ filmov aké mám rád. Možno že zmena kameramana je trochu cítiť, ale film plynie, má špecifickú atmosféru a má niekoľko presahov. Určite niečo čo odporúčam. Má to pekné momenty. Hoci sa decká, sem tam kuknú do kamery. (12.04.2020)

ocenenia : MFF Cannes 2007 - Cena poroty (spolu s filmom "Persepolis") ◘◘◘◘ Dlho som váhal medzi 3 a 4. Príliš často som počas filmu pozrel na časomieru. Nie je pre mňa ľahké vydržať sedieť cez 2 hodiny pri ca. 15 scénach. V ich rámci sa odohraje príbeh lásky, rodiny, komunity a 'vyššej moci'. Malickovská kamera a celkový štýl prestupujú celým spracovaním, aj keď dlhé zábery sú pridlhé aj na Malicka. Výbornou autorskou voľbou bolo prostredie a jazyk, ktoré nás stavajú (možno aj symbolicky) na pomedzie dvoch svetov - jazyk je niečo medzi nemčinou a holandčinou, prostredie je niečo medzi USA a Mexikom. A postavy sa pohybujú vo svete čisto reálnom, no z dlhých záberov a zvolenej filmovej reči cítiť snahu vyzdvihnúť ich ukotvenie vo svete 'nadreálnom'. Príbeh je určite zaujímavý aj náboženskou komunitou, v ktorej sa odohráva, chvíľami sa mi nevdojak pripomenul Olmiho Strom na dreváky a jeho tichá religiozita. Tak či tak však film nedokázel (mne) sprostredkovať tak silný zážitok, ako chcel, a bol najmä zoskupením krásnych aj priemerných scén nasnímaných s veľkým citom pre obraz, s veľkou túžbou byť autentický, pravdivý, čo žiaľ, niekedy pôsobilo až rušivo ... pre štvrtú hviezdičku som sa rozhodol až pri záverečnej scéne, ktorá bola naozaj originálna a krásne podivná (15.05.2011)

Beru zpátky to, co jsem si o Reygadasovi myslel po Japonsku - ten chlap fakt umí natočit dlouhý záběr tak, aby nenudil. Tiché světlo je toho dobrým důkazem, protože i přes dlouze natažené záběry (pravda, někdy je to zbytečně dlouhé, ale většinou to nevadí) a jednoduchý děj to dokáže chytnout. Původně jsem se obával, že to zajímavé mi tak vydrží do půl hodiny nebo hodiny, no a po hodině to bylo ještě zajímavější než předtím. Filmů o milostném trojúhelníku je dost, ale v životě jsem neslyšel o žádném z uzavřené náboženské skupiny. Tohle z toho dělá ještě zajímavější podívanou, dokonce i naprostí neherci, co tady hrají, přesto hrají celkem dobře (v závěru to teda ale emotivnější být mohlo, i když to schéma postav - uzavřená komunita, emoce uzavřené v sobě - tam sedí, takže ok). Spousta obrazů krásně nasnímaná, dokonce Reygadas měl i štěstí na mraky a ten poslední záběr - nádhera. Fakt, nádhera, se skvělým laděním barev přírody. Pro mě osobně jeden z nejlepších filmových záběrů, co jsem kdy viděl. Je ale třeba říct, že to rozhodně není film pro každého. Několik věcí mi tu vadí, ono to fakt občas je moc zdlouhavé, ale naštěstí málokdy. Silné 4* a myslím, že to nebude poslední film, co jsem od Reygadase viděl. (19.01.2019)