Lovec nestvůr

Dylan Dog, soukromý detektiv zaseknutý v devadesátých letech zatímco doba okolo něj se už pohnula trochu jinam. Neplatí to však jen o hlavním hrdinovi ale o celém snímku. V celku nudný mix komedie a hororu v komiksovém balení totiž míchá koktejl s prošlou lhůtou trvanlivosti, který je nestravitelný snad i pro zapřísáhlé příznivce předlohy. Známé tváře se tak snaží jen odvrátit pozornost od toho, že tohle se zkrátka nepovedlo. (19.07.2011)

Hrdina jako z Constantina, svět jako z Hellboye. Adaptace legendárního italského hororového komiksu se ohání nadpřirozenou zápletkou a bývalým Supermanem Brandonem Routhem, kterému postava detektiva Dylana Doga dobře sedne. Nudný scénář by ale zasloužil znovu projít a na mixu nadpřirozen i akce s humornou nadsázkou je vidět, že tolik peněz na něho zase nebylo. (05.09.2011)

Zase jedno z těch zajímavě vyhlížejích béček, které se nepovedlo. Brandoun Routh je tady sice celkem fajn, ale jinak se to celý bere až moc vážně. Navíc je příšerně utahaný, akční scény jsou jedna velká nuda a ten rádoby vtipkující hrdinův sidekick mi lezl na nervy. Buffy by si s touhle verbeží poradila lépe. (08.09.2011)

Kdysi v dobách mého dospívání existovala počítačová hra Dylan Dog na počítač Commodore Amiga. A byla to dobrá, zajímavá hororová chodička, s dobrou temnou atmosférou ... No mluví ze mě vyloženě nostalgie, byla to krásná léta a začínaly se vyrábět první temné, hororové hry. A tak mám pocit, že tento film vychází z této předlohy. Je to v podstatě taky "chodička", nevýrazný hrdina chodí pořád sem a tam, vždycky někde něco vyřeší, dozví se nějaké informace, popere se s nějakými příšerami (jsou zde upíři, vlkodlaci, zombie, ghoulové atd. ...) a furt tak dokola. Byl by to docela ok film, nebýt ovšem zbytečně přemrštěné stopáže, kdy na konci jsou opravdu strašné trapné masky a efekty. Tam film již dosahuje trapnosti a z kvalitních 3* spadá ihned na 2*... Ale je to dobrý film,takový nenáročný... oddechovka... (28.02.2012)

Tak si, J*A*K*U*B*E, představ, že ač jsem s příčetností mnohdy na štíru, docela mě to v tom ojedinělém momentu chvilkového prozření zaujalo a skvěle jsem se ve své slaboduchosti pobavil. V době, kdy se sotva zletilí pubescenti (těší mě, verbal) tak skvěle starají o blahobyt grafomanských padesátek, paní Majerové a paní Rohlíkové, a i když to stojí za starou Bellu, hýčkají si své Bradavice a z vyteplených MTV krvesajů, homodlaků a nedomrlých Čarodějových učňů dělají kult, my dříve narození nadšeně odvracíme zrak k příjemným, jednoduchým, devadesátkovým reminiscencím. Reminiscencím, kdy upíři ještě "sáli" krev, vlkodlaci nesoutěžili o nejvyrýsovanější pupík v Miss Kelvina Kleina, čarodějové čarovali, nemačkali si beďary a nehráli famfrbál. Jedinou výraznou vadou této hravé nadsázky je, že do hlavní role, kdo ví proč, obsadili figurínu, kterou vytáhli z výkladu obchodu s Gucciho spodním prádlem a namalovali ji ten nejdrsnější obličej, který je k vidění pouze, když na ultimativní travestishow "holky" zpívají Tinu Turner. Tu pak přemísťovali po place a předstírali, že je to Marlowe. Pro zbytek postav naštěstí najali herce, a tak si troufám predikovat, že tohle osolím o něco víc, než tolik "epické" finále Heryho Potrata. PS.: Doufám, že mu Voldemord urve hlavu a rozemele jej na masokostní moučku, aby už víckrát nemohl povstat!! (18.07.2011)