Planina v ohni

Promarněná šance.. Žádná z postav si diváka vyloženě nezíská, což se dříve u filmů scénáristy Guillerma Arriagy nestávalo. Opět se nám prolínají osudy několika postav, jenže tentokrát to není taková jízda. Mnohdy se jede na neutrál, chybí náboj a jakékoliv překvapení, zvrat, které by byly omluvou pro tak pomalu plynoucí film. Potěší několik málo momentů, herci odvádějící standard a Jennifer Lawrence přinášející velmi slušné emoce a potvrzující oscarovou nominaci za Winter's Bone. Pointa je odtajněna poměrně brzy a to, co jsem vytýkal na začátku, tedy absenci zvratu, pokračuje dál. Jen s onou odhalenou pointou. Což asi není to pravé ořechové. Navíc usmíření Sylvie, která se utápí v sexu bez lásky, s vlastní dcerou je poměrně zkratkovité, odosobněné. A to přitom mělo být asi tím, co mělo diváka dostat do kolen. Podobným příběhům by mělo na čas asi odzvonit, protože s nimi v posledních letech vyrukoval kdekdo. Ostuda to není, ale mírný nadprůměr taky díru do světa neudělá. Víc bych příště zamakal na příběhu.. (20.03.2011)

Prenášať neveru z rodičov na deti nie je najbežnejší druh romantiky. A ani najšťastnejší, keďže vedie do záhuby citov. Príbeh je tak veľmi depresívny, sledovať pár žien, ktoré od začiatku do konca nevedia, čo chcú. Spojenie dvoch (troch) období je celkom jednoduché, nie je to žiadny Babel, pre Charlize vybrali ozaj schopnú mladšiu verziu. Záverečné zhrnutie a precitnutie je pekné, ale nevynahradí málo výdatný zvyšok filmu. (08.01.2015)

Zdaleka, zdaleka není tenhle příběh tak jednoznačný a jasný jako tady někteří píšou. Viděl jsem ho několikrát a pokaždé mě okouzlil v něčem jiném, možná právě v tom tví to kouzlo "mozaikových filmů". Abych pravdu řekl, poprvé jsem stačil jakž takž stíhat a chápat děj, podruhé se mi zdálo že koukám na jiný film a potřetí jsem byl unešen... Prázdnotou Charlize Theron, rozervaností a zoufalstvím Kim Basinger a dívčím sobectvím a nerozvážností Jennifer Lawrence. Všechni tři herečky skvěle obsazené, své postavy zahrály nenásilně a zdálo by se jako by snad ani moc nehrály, ale to herectví vynikne právě až tehdy, kdy se nesoutředíte na souvislosti a ostatní (to důležité), ale úpěnlivě se zahledíte do jejich tváří. Také se mi líbilo, že žádná z hereček se nesnažila strhnout pozornost vyloženě na sebe, i když by k tomu některé vypjatěší pasáže sváděly. Například role Kim Basinger by se dala označit jako vedlejší, přesto jí vnímám díky tomu jak ji zahrála jako hlavní, a jako jednu z nejlepších v její kariéře. Vidět tento film jedinkrát je prostě žalostně málo a hodnocení pak zákonitě není objektivní. Do karet samozřejmě hraje i krásná hudba, světlo, střih a citlivá režie. Dalo by se pokračovat dlouze a při psaní mám hned chuť se na to vrhnout znovu, takže tudíž jasných 5*! Jen si vzpomenu na tu záverečnou sekvenci, ve které sledujeme tři hlavní ženské postavy za doprovodu té nádherné ústřední hudby mistra Zimmera a naskakuje mi husí kůže... (09.03.2015)

Hans Zimmer už zvládl složit lepší hudbu a Charlize Theron s Kim Basinger zahráli daleko, ale daleko lepší postavy než to, co jsem mohl vidět tady. Kromě toho samotný režisér si připravil směsici příběhů, které měli splynout v jeden tak, jako se povedlo například ve filmu Babel. Všechno, co tenhle film obsahoval už jsem v jiném podání viděl a vyznělo to daleko líp. Nápad by špatný nebyl, ale tak nějak to všem, co se ve filmu objevili, nesedlo. (27.07.2011)

Doteraz dvorny scenarista Inarrituovych Amores Perros, 21 gramov a Babel sa vydal na svoju prvu rezijnu put, pricom znova siahol po drame s prvkami nahody. Zial oproti svojim predchadzajucim scenaristickym pocinom nepridal nic nove. Prave naopak, dost tu toho chyba, ci je nadbytocne. Uz v Babel bolo citit coraz silnejucu vykonstruovanost nahodneho vyvoja udalosti a zasahov osudu ako i hru na efekt "umenia". Burning Plain ide v tomto smere este dalej. Paradoxne sme ako divaci tak svedkami, ze film splietajuci osudy roznych ludi sa odvija v presne vybehanych cestickach dramatickych kriviek, tak dobre znamych z predchadzajucej tvorby. Vysledok posobi umelo, silene a zubami-nechtami sa snaziac vyzerat ako vazne "umenie". Navyse, Arriagovi chyba Innarituov zmysel pre cit v kompozicii zaberov so silnymi,casto intimnymi okamihami, ktore s uzitim hudby vytvaraju presvedcivu atmosferu smutnej skaly emocii - od beznadeje, smutku, az k zufalstvu a sebatryzneniu. Herecke obsadenie nie je zle, ovsem pod Arriagovym vedenim ich kreacia vyznieva skrz-naskrz ako standartny vykon, a nie vytvaranie takmer svojich zivotnych uloch. Od Amores Perros tak mexicky import silnych dram derivoval v uhladeny hollywoodsky gyc - pekne pozlatko s minimalnym obsahom. Skoda. 4-5/10. [Venezia, 2008] (29.08.2008)