Music Within

Problémy jsem měl dva - za prvé mě tenhle film prostě nudil. Celé se to vleče a vleče, stále čekáte gradaci, pointu, zvrat ... a ono nic, najednou jsou tady závěrečné titulky a vy jste skoro vděční. Pak je tady ale další věc - hlavní postava mi od začátku byla hodně nesympatická. Chlapík mi připadal jako dost namyšlený egocentrik - film byl natočen podle autobiografie, takže když si ještě přičtu určitou míru sebeidealizace, pak mám opravdu podezření, že hlavní hrdina mohl být pěkný hajzlík, který si na svém handicapu vystavěl kariéru. Ale abych nebyl považován za grobiána, tak za to, že je to dojemný film o postižených, klidně ještě jednu hvězdičku přidám. Ze dvou na tři. (21.07.2008)

richard mal nelahke detstvo, nelahku buducnost, ale velku volu a nadej zmenit svet postihnutych...citlivy snimok, ktory nuti nas obycajnych ludi neodrvracat sa, ale vidiet tych skutocnych ludi v poskodenej schranke. jednym velkym plusom filmu je, ze dej ide pekne chronologicky v kratkom case, takze nema hluche miesta, ale ide rovno na povrch s myslienkou a koniec koncov doprevadza ho k tomu krasny dobovy hudobny doprovod... a nakoniec specialne treba pochvalit michaela sheena za arta trpiaceho obrnou, pretoze bol uplne autenticky...odporucam velmi... (04.05.2008)

A všichni postižení si byli s těmi nepostiženými rovni a žili v míru a pohodě až do skonání věků… Asi není snadné vyjádřit svou úctu k nějaké osobě bez sklouznutí k tomu nejlacinějšímu kýči. Richard Pimentel je bezpochyby dobrým člověkem, jeho práce pro handicapované přínosná, jeho život fascinující, ale musíme se to vše dozvídat tou nejvíc klišé cestou? Většině filmu zoufale chybí nadsázka a sebereflexe prvních minut, které sice působí hodně „forrestgumpovsky“, ale dokázaly udržet mou pozornost, ba co víc, nedat ani trochu najevo, jak špatný bude zbytek (zhruba od Vietnamu). Nezvládnutá dramaturgie (hlavní děj se začne odvíjet cca po čtyřiceti minutách) je korunována grandiózně trapnou scénou v Pancake House. Něco podobného bych čekal nanejvýš v nějakém Děsném dojáku. Zamýšlená procházka slzavým údolím byla v mém případě pouhým přeletem nad ním. Music Within je jedním z těch povrchních filmů, kde vystupují pouze lidé hodní, anebo hloupí. Toho nejhodnějšího zde ztvárnil bezvýrazný Ron Livingston, jenž navíc neprochází v průběhu let výraznými fyziognomickými proměnami, takže ve třiceti vypadá takřka totožně jako v padesáti. Kdybych šel ještě víc k jádru věci, selhává samotný nápad zfilmovat život tak silně ovlivněný Vietnamem, neboť, co si budeme nalhávat, Vietnam je pasé. A jako jednomu z mála amerických dramat posledních let tomuto vážně nevěřím, že měl současně reflektovat situaci v Iráku a Bushovu politiku (nebylo by totiž vůbec jasné, jestli „Bush ano“, nebo „Bush ne“). Bez poskvrny nakonec zůstane asi jenom ta hudba, sice nevhodně využívána, resp. nadužívána, ale valí. Valí a všechno ostatní nechává daleko za sebou. 40% (14.03.2010)

Docela silný snímek, který řeší nejednoduché téma. S některými věcmi jsem zde zcela souhlasila s některými ne. Ono je to složité, rozhodně si taky myslím, že postižení by měli mít stejná práva jako každý jiný, ale občas to tak prostě nejde. Příklad z tohoto filmu Mike bych popravdě taky nezaměstnala v žádné práci, ne proto že byl postižený ale vzhledem k jeho povaze, která tím byla způsobena a spousta dalších podobných příkladů. Zas na druhou stranu, kvůli tomu, že má někdo obrnu a tím pádem prostě vypadá a chová se než jiní, ho neobsloužit v restauraci je pěkná hnusárna. Jak jsem řekla nejednoduchý problém, ale film byl skvělý. A teda Michael Sheen to sehrál naprosto fantasticky. Například po roli lycana v Underworld značný rozdíl:) (23.04.2012)

Jediné, co jsem si z filmu odnesl je poznatek, že Michael Sheen je chameleon a určitě o něm v budoucnu uslyšíme čím dál tím víc. Jinak mě nesmírně iritovaly ty jeho sympatické hlášky typu "nemám v tom vozíku velký zadek?". Film je až vlezle korektní a opravdu mě kromě Sheena nic nepřekvapilo (Ron Livingston je v kontrastu s Sheenem pouze nezajímavý přicmrndávač). (22.03.2009)