Ashes and Snow

Ojedinělý počin fotografa Gregory Colbertyho musí svými podmanivými obrazy zapůsobit snad na každého. Film se nesnaží nic vyprávět, ale jen sbírat kouzelné záběry lidí a zvířat... Ovšem i toho nejvybranějšího jídla se člověk musí přejíst. Jakkoliv je film obrazově dokonalý a jakkoli respektuji i jeho netradiční pojetí v potlačení narace, musím ubrat jednu hvězdičku. To kvůli tomu, jak nepřirozeně aranžovaně některé scény působí a jak je celý film až moc přestylizovaný. V některých částích bych více ubral a netlačil bych za každou cenu na to, aby to byly všechno záběry, které se asi nikde jinde neuvidí... Méně je někdy více. Nepopírám však, že takováhle smršť obrazů, které by se daly hned zarámovat (a taky, že některé z nich zarámovány byly) je po fotografické stránce tím nejlepším, co lze na plátně snad vidět... (27.04.2008)

Balzám na uštvanou duši moderního člověka... Už dlouho mě nic tak nepohltilo. Téměř každý okamžik filmu je nádherná fotografie... Navíc v pohybu (i když většinou velmi pomalém, což je jedině dobře) a za doprovodu krásné hudby... Kromě toho se jedná o naléhavou připomínku, čím jsme a co v sobě v dnešním světě systematicky zabíjíme (tak to aspoň cítím já, protože tento film žádné soudy nevynáší). Čistokrevná filmová meditace. (30.06.2009)

Nežné, krehké, meditatívne a nápadité prepojenie všemožných výrazových prostriedkov - od možností ľudského pohybu cez tanečné kreácie, ukážka fotografických snímkov partnerstva človeka a zvieraťa vo filmovom prevedení, dominujúca meditatívna hudba, sugestívny slovný doprovod... všetko nakombinované veľmi jemnocitne. Krásne syntetické umelecké dielko. (12.03.2010)

Umělecké dílo. Film mě tak nestutečně vtáhl, ale tím, co většina filmů nemá, a to vlastně u filmů tak hledám. Je to nesmírně hluboká duše filmu a poselství, které předává. Poselství jednoty všeho a všech. A je jedno, jestli jsem člověk, slon, strom, nebo i písek... Uvnitř v duchu jsem se se zvířaty objímal, tančil, mlčel, cítil hluboký vděk. A film je pomocník k tomu si vzpomenout, že toto někde hluboko uvnitř nás je. V každém. (01.03.2016)

Súhlasím s používateľom Dudekom, ale snímku hodnotím ako lepší priemer, pretože pohyb na hranici fotografie a filmu mi pripadal zaujímavý, okrem toho, téma symbiotického vzťahu človeka a prírody je v dnešnej spoločnosti naliehavá. Gregorymu Colbertovi sa podarilo pekne zachytiť napríklad stádo slonov, zábery možno nie sú dych berúce, avšak vyvolávajú reflexiu. Jednoduchosť neznamená hneď povrchnosť, neoriginalia nie je vždy gýčom. Celý film je taká lyrická básnička, neurazí, neotrasie, ale zanechá jemný dotyk. (11.10.2013)