Jan Saudek - V pekle svých vášní, ráj v nedohlednu

Výborné zachycení umělcova života, který vůbec nebyl jednoduchý. Dokument je to mírně nadprůměrný. Velice se mi zamlouvala práce s filmovou kamerou, hloubkou ostrosti a v neposlední řadě také kompozičně. Autoři pojali dokument o umělci umělecky, což je jejich veliké plus. Na druhou stranu se Adolf Zika ptá na můj vkus příliš neosobitě. "Co bylo nejtěžší?" Jan Saudek ale vždy odpoví srozumitelně a jasně. Jde o energického a ulítlého muže v letech, který se s životem umí poprat. Exoti, kteří se tomuto světoznámému umělci těžko někdy vyrovnaní a hodnotí dokument odpadem, tak bysi měli uvědomit, že hodnotí audiovizuální dílo a nikoli subjektivní pohled na Jana Saudka. (06.01.2008)

Saudkova extrémní otevřenost, jakkoliv je míněna upřímně - v pochybování o sobě samém, přiznání chyb a zároveň jejich zlehčování, které je ale jen pro divákovo oko - jeho srdce mu musí napovědět, že milý Jan je na sračky a trpí úplně jako každý z nás když trpíme a on netrpí za to co si v životě pokurvil asi zrovna málo. Ale to jsem odbočil. Zkrátka tato upřímnost se nenosí, protože pochopitelně ztrácí na pietě, na tajuplnosti, smývá se ten fakt, že každej si to musí vytrpět tak nějak pro sebe a bejt chlap. Ono říct o sobě, že jsem strašný hovno a myslet to upřímně je totiž docela slabošství a nasere to hlavně ty, kterým asi přijde, že na takovou stěžovačku nemá mistr tak docela právo vzhledem k úspěchu kterejch dosáhl. Takovýto: "Ty mi budeš říkat, že jsi sračka když já nikdy to co ty nedokážu? To jako chceš říct že jsem větší sračka než ty jo? :(" Ano woody, jsi větší sračka než Jan Saudek a tolik žen jako on nikdy nepomiluješ. A co se týče kvalit Saudkových fotografií (kdy se tady někdo odkazuje na Sudka, který fotil úplně něco jiného, a Drtikola, který fotil úplně někdy jindy) - jsou nepochybně technicky dokonalé a tematicky intenzivní. Kýč to je (takový ten přiznaný, čili jestli se jedná o kýč je trochu sporné), moc se mi to nelíbí ale jedná se o takovou deformaci reality, která mnoha lidem vyhovuje a dá se na to koukat aniž by vám to přivodilo bolehlav. (05.06.2009)

Tak tenhle dokument si ode mne rozhodně 4* zaslouží. Panu režisérovi tleskám, lépe to udělat asi ani nešlo, velice objektivní a široký záběr této rozporuplné avšak nepochybně zajímavé osobnosti. Jan Saudek vyobrazen jako jeden z posledních bláznivých a přitom duchem stále mladých pábitelů. Jinak holky a ženy radši se mu obloukem vyhněte, ještě stále by vás tenhle "dědek" mohl okouzlit a dobře víte, jak by to pak dopadlo. Obdiv za jeho odvážné odpovědi, které jsou skutečně často daleko za hranicemi dobrého vkusu a zavedených norem. Jeho vášeň pro obskurní a většinou nechutně tlusté ženy je až fascinující. Každopádně tento dokument rozhodně není nudný a přitom nabízí spoustu témat na zamyšlení. Blázni hýbou světem. (24.08.2008)

Saudek je takový komediant, že to snad ani není možné. Doporučuji všem milovníkům jeho fotek, z "dokumentu" tryskají emoce, vášně a je stejně kýčový jako jeho fotky. Čekala jsem například pohled do fotografovi "kuchyně", Zika (který v 90tých letech udělal jednu sérii dobrých ženských aktů a od té doby jede pořád to samé) se navíc projevil (po těch pár pronesených větách) jako naprostý dutohlav a namyšlený floutek, ale je to přesně ten typ člověka, který může Saudka skoro nekriticky obdivovat a sedí mi to k němu, Saudkovi role bohemskeho rádoby génia sedí a hrozně se v ní vyžívá, ale nevěřím mu, že takový skutečně je. Všichni kdo máte Saudka rádi pro jeho fotky se proberte a půjčte si knížku o Sudkovi nebo Drtikolovi. Jeden drtikolův akt vám toho dá mnohem víc než všechny ty Saudkovi nabubřelé nevkusy. (LFŠ 2008) (02.08.2008)

Vcelku ucházející dokument o prapodivném člověku se smutným dětstvím, ale ještě smutnějším vnímáním světa. Nikdy se mi extra nelíbily jeho fotografie a ani po tomto dokumentu nezměním názor. Někdo krásu vnímá jinak a hlavně kýč, který u jeho tvorby dominuje nemusí být až tak zřetelný. Nepatřím mezi znalce umění neumím říct co je a co není "krásné". Mluvím pouze o mém subjektivním názoru. Celkově se mi nelíbil už začátek, ve kterém mluví malé dítě (jako Saudek). Nejsem totiž zastáncem až takového vtahování do děje a přišlo mi to příliš zcestné. Ještě taková poznámka na závěr - nikdy nepochopím, jak se může Saudek s úsměvem dívat do tváře Sáry Saudkové, která (ač žila kousek od našeho města ve Velké Bystřici) mu v podstatě ukradla veškerou tvorbu nejen v negativech a disponováním s nimi, ale také svou tvorbou, kterou "mistra" napodobuje. (26.01.2015)