Houpací křeslo (TV film)
Komedie
Česko, 1994, 70 min
Režie:
Rudolf TesáčekHrají:
Jiří Kodet, Miroslav DonutilObsah
-
K šéfovi velkého nakladatelství Oswaldovi přichází jeden z jeho nejlepších redaktorů Jerome, který chce jen pro pořádek oznámit, že si ze své kanceláře odkoupil oblíbené houpací křeslo, v němž se mu tak krásně četlo, přemýšlelo i snilo. Nesmělý a velmi distingovaný Jerome, jenž byl právě propuštěn v rámci komercionalizace knižního trhu, dokáže svým břitkým intelektem, který nepostrádá zlomyslnost, rozvrátit Oswaldův osobní život i jeho povýšenou vyrovnanost. Televizní inscenace Houpací křeslo francouzského dramatika J. C. Brisvilla je nostalgická komedie o tom, jak se lze také vypořádat s problematikou zboží tak originálního, jako jsou knihy. (oficiální text distributora)
K šéfovi velkého nakladatelství Oswaldovi přichází jeden z jeho nejlepších redaktorů Jerome, který chce jen pro pořádek oznámit, že si ze své kanceláře odkoupil oblíbené houpací křeslo, v němž se mu tak krásně četlo, přemýšlelo i snilo. Nesmělý a velmi distingovaný Jerome, jenž byl právě propuštěn v rámci komercionalizace knižního trhu, dokáže svým břitkým intelektem, který nepostrádá zlomyslnost, rozvrátit Oswaldův osobní život i jeho povýšenou vyrovnanost. Televizní inscenace Houpací křeslo francouzského dramatika J. C. Brisvilla je nostalgická komedie o tom, jak se lze také vypořádat s problematikou zboží tak originálního, jako jsou knihy. Komentáře uživatelů k filmu (2)
-
veronikav
Opět skvělý herecký výkon ... ale jinak ? Spíše na divadelní prkna ... v televizi to asi většina lidí vypne(20.4.2010)
-
Lish84
Popiska v televizním programu lákala na brilantní výkon Jiřího Kodeta v hlavní roli. A právě Kodet je důvodem, proč se jinak vesměs nezáživná televizní hra dá zhlédnout docela v pohodě. Je radost na něj koukat - třeba když nesměle, leč jasně prosí o další skleničku. Hra má být o slovním souboji literárního redaktora a jeho nadřízeného - Kodet (redaktor) nakonec stejně ale vyhraje jen díky přítomnosti třetí osoby, která je na jeho straně a spolu tedy mají početní převahu. Mluví se většinou o knihách a to ne zrovna dvakrát zajímavě, proto těžko tato diskuze nějak zvlášť zaujme, natož abychom si z ní případně vzali nějaké poučení do života, jak vycházet s takovými lidmi, jako byl ve filmu Kodetův nadřízený. Žádná strhující bitva argumentů se zkrátka bohužel nekoná. Navíc: když se začalo filozofovat o knihách, které se po určité době sami zničí, měl jsem spíše dojem, že sleduji jakési podivné sci-fi... Ale jak říkám, vydržet se to dá :)(9.12.2007)
