Mučedníci

Cca do poloviny jsou Martyrs svěží horor nakopávající zažitá klišé i konvence, s přesvědčivými herci a neotřelým dravým vizuálem. Pak se ale v honbě za jinakostí a za účelem explicitního zobrazení fyzického i duševního rozpadu lidské osobnosti film překlopí v jiný žánr, což probíhá za poměrně snesitelného přechodu, ale atmosféra samotného procesu na mě nezapůsobila ani trochu. Podobně jako hlavní, dle mého nepromyšlená, myšlenka, hrající si na něco víc, čímž podkopává předešlý pokus o "pouhou" stylovou žánrovku. Pokud však bylo režisérovým záměrem zbořit předpoklady u současných hororů a rozvířit zanícené diskuse, pokoušejíc se film rozšifrovat, pak je splněno na 100%. (31.03.2009)

Hranice mezi samoúčelností a efektivností je velmi tenká. Tady jsem se jen celou dobu ptal, na které straně se Mučednici nacházejí. Snad na té správné, rozhodl jsem se tomu věřit. Osobně mě ale mrzí, že motivy rozehrané v druhé polovině nešly do větší hloubky. Obvykle to u hororů nevyžaduju, ale Mučedníci si očividně věří a sami sebe vnímají jako "něco víc". Bohužel se jim to daří jen velmi částečně. Tenhle film je každopádně buď na spokojenost, nebo nespokojenost: kdybych nedal čtyřku, mohl bych dát maximálně dvojku, a to by bylo trochu málo. (04.05.2013)

Z technickej stránky výborne, dramaturgia /koncepcia príbehu/ veľmi presná, vždy keď prichádza nasýtenie určitým žánrom, prejde sa plynulo do ďalšieho, ktorý spätne v sfére logiky a rozumového myslenia opodstatňuje existenciu predchodzieho. Inšpiratívna je aj komplexnosť, akou film rekapituluje hororové subžánre a ich vývoj za posledné obdobie - od duchárskych tmavých dlhovlások z Ázie /často fyzicky zdeformované, ktoré do všeobecnej popularity prišli s japonským Ringu od H. Nakatu v 1998/ až po opačný protipól - snaha o realizmus - zaklieštená tak v príbehu ako i vyobrazení násilia a v neposlednom rade aj presvedčivý prerod diváckej zainteresovanosti - od počiatočného chladného pohľadu pozorovateľa zvonka až ku vnútornému spoluprežitiu s hrdinom /hrdinkou/. Problém a dosť podstatný mám so záverom - jeho nejednoznačnosťou. Nie preto, že by to bolo nepochopiteľné a ja by som pociťoval potrebu sa detinsky tvrdohlavo dožadovať jasného záveru s pozície dieťaťa, ktoré musí byť za ručicku vedené režisérom až ku koncu, ale preto, že režisér tou nejednoznačnosťou dáva určitej skupine "pozitívne naladených" divákov priestor naďalej snívať istý, takmer dvetisíc rokov starý a ľudstvom tak chcený "chlácholivý" blud... . (07.03.2009)

Po perfektním Inside je tady další francouzská super brutalita, na kterou jsem byl už hodně dlouho natěšenej a která je v první polovině absolutně skvělá, hlavně úvodní nástup s brokárnou nemá chybu a řek bych, že je typciky francouzsky realisticky brutální, ale už během první půlky se mi přestávalo líbit, jak si příběh upaluje neskutečnou rychlostí ke konci a jak za chvilku už nebude mít co nabídnout a taky že jo, zhruba v polovině bylo vše hotovo, umláceno, rozstříleno a zabito a najednou nebylo už co řešit a tak nastupujou nový postavy, příběh se stáčí trochu stranou, ustupuje napětí a film začíná, i přes hodně kvalitní a drsný mučící scény (stažení z kůže) a přes neskutečný utrpení hlavní postavy, mírně nudit a je cítit, že už se jaksi nemá pořádně kam pohnout a vrcholem je snaha o dokonalou závěrečnou myšlenku, proč se vše dělo, ale jaksi mě přišlo dost slabá a spíš sem měl zlost, že se film stočil takovým nudným směrem a že pointa je dost debilní a závěr jakbysmet (08.03.2009)

Tohle není ledajaká násilnost, ale fikce pro ty nejotrlejší. Po této stránce - brutality, násilí, syrovosti, kontroverze - si myslím v pohodě převálcuje filmy jako INSIDE, HAUTE TENSION nebo DEVIL'S REJECTS, či dokonce snímky typu ANGST. Naprosto nepředvídatelný děj, od začátku do konce odpudivý a beznadějný feeling, prakticky bez odlehčení. V první půlce sosněte krvavé psycho v jedné francouzské domácnosti, v druhé buďte svědky totálního, systematického rozkladu lidské osobnosti. Těžko vám z toho bude hej. Nějak na větvi tedy zase nejsem, konkrétní mínus ze sebe ale nejsem schopen dostat. Možná mi tam chyběl nějaký pravý náboj, něco, co by se mnou vážně hnulo (ne, ani závěrečná pointa), a chybí také malinko větší soulad obou, docela rozdílných polovin. MARTYRS není zázrakem, ale působivou, nekompromisní a zajímavou podívanou. Což bohatě stačí. (06.03.2009)