Umění plakat

Nevím, jak to "ti na Severu" dělají, ale jejich výplody mají nezaměnitelnou atmosféru. Témata, která si pro zpracování vybírají, by jiní evropští filmaři převedli na plátno v ponuré (mnohdy až depresivní) náladě, ovšem je-li v popisku uvedeno Dánsko, Island, Finsko či jiná skandinávská země, je to pro mě zárukou neobvyklé (snad i kontroverzní) podívané. Umění plakat není výjimkou - drsné téma "utěšování" pláčícího otce je zde zobrazeno z naivního pohledu jedenáctiletého Allana, který události doma vnímá svým "čistým" pohledem. Nechápe, proč matka nereaguje na otcův usedavý pláč a s pomocí prášků na spaní ulehá do postele. Nechápe, proč jeho starší sestra Sanne odmítá jít dolů na gauč utěšit otce, jak bývalo zvykem. Nechápe, proč je nejstarší bratr vůči otci odměřený a domů zavítá jen výjimečně. Vše kolem vnímá jako běžné události a chce svého otce zbavit pláče... za každou cenu. Stejně tak, jako si neuvědomuje následky "utěšování otce", neuvědomuje si ani následky svých činů, kdy se snaží "odstranit" všechny ty, kteří způsobují otci trápení. ___ Peter Schønau Fog připravil zajímavou podívanou na rodinné tabu skrze malého chlapce, takže i když je téma drsné, díky netradičnímu podání divák nepodléhá depresi, ale fascinovaně sleduje krutý svět nevinnýma očima. Rozhodně působivý snímek, na který jen tak nezapomenu. (26.01.2009)

Už dlouho se mi nestalo, abych při sledování filmu cítil takovou nenávist k jedné z postav. A přitom to může vypadat jako film s poněkud drsnějším humorem (komentáře malého kluka). Jenže ono jde o mnohem víc. Měl jsem toho až po krk, a přesto jsem pořád koukal se skřípajícími zuby a chutí zabíjet. Velmi dobře natočené a zahrané. (26.02.2010)

Umění plakat je hodně bolestivý film. Mrazivý portrét psychopata, citového vyděrače, autokrata, manipulátora, lidské zrůdy...ale zároveň i života na rigorózní a tradičně patriarchální vesnici, kde dané modelové schéma dobře ilustruje achillovu patu každé autokraticky řízené společnosti i sociální skupiny - problém nastává, když je neomezený vládce profilově špatným člověkem. A to tedy Allanův psychopatický otec věru je. A Dánsko počátkem 70. let 20. století nepůsobí o nic lépe - oč je jednodušší určit, kdo je v tomhle příběhu hlavní původce zla, o to těžší je pojmenovat všechny spoluviníky - ,,nevšímavou?" matku, staršího syna, který utekl z pekla a tak přece musel ,,vědět!", babičku, která kdysi zavírala oči asi nad ještě větší zrůdou, hypochondrickou tetu, která je spíše též ,,obětí?", rodinného lékaře, který ,,nerozpoznal?" pohlavní zneužívání od psychické lability, policistu, který ,,paradoxně?" zatýká nepravého, sousedy, kteří ,,nic?" netuší... A pak je tu ještě ono ,,pragmatické?" umění plakat, které slouží k té nejhanebnější manipulaci, jaké může být člověk schopen...,,když se setká s tvrdou skutečností života.", jak paradoxně říká vypravěč, tedy malý Allan, oběť tohoto eufemismu... Umění plakat...dokonale strohá, průzračná forma...skandinávská kinematografie ve své nejsilnější podobě... Podobné filmy: Hon, Prolomit vlny, Rodinná oslava (25.01.2009)

To byla síla...Jaké pokřivené vztahy můžou ovládat jednu "běžnou spořádanou rodinku" .A jak jednoduše lze udělat z oběti sexuálního zneužívání blázna. Nakonec maminky jsou většinou svaté, vždyť ony "nikdy nic netuší ", jinak by musely řešit (a nakonec se špatné svědomí dá přebít alkoholem). Syn, který byl taky obětí, mě nejdřív připadal jak malá tatínkova zrůdná karikatura. Chtít ale na dětech jeho věku nějaký jejich vlastní názor a natož potom činy, je nereálné. Škoda, že trošku víc nerozvedli i tatínkovo dětství a rodinné vztahy, třeba byl taky obětí a kopíroval chování svého "tatínka". Naprosto šokující pro mě ale bylo předání zneužívané dcery do pěstounské péče ( tak to jí skutečně pomohli!). Nevím, v jaké míře dětem v současné době pomáhá, že se přeci jen téma zneužívání tak nedrží pod pokličkou jako to bylo dřív. (30.12.2008)

Takovouhle koncentraci citovýho vydírání, to jsem teda snad ještě neviděla - a že už jsem toho viděla... Tatík Johanssen rozhodně aspiruje za jednoho z nejodpudivějších šmejdů v historii filmu, o toho bych si fakt ani to kolo neopřela. A mimochodem, neřekla bych, že cílem filmu je diváka rozplakat (mě teda spíš permanentně rozčiloval), takže není divu, že to na Malarkeyho nezafungovalo. Možná by spíš někdy stálo za to se zamyslet, jestli ten milej mlíkař od sousedů náhodou není tak trochu svině, která si vynucuje pozornost okolí tím, že neustále staví na odiv, jak to má těžký - a ony výčitky svědomí a soucit (no a tatínkovy ručičky) udělají zbytek. Je to neskutečná soda - to, jak matka o všem ví, ale nechce to řešit, jak to dcera nenávidí, ale nemůže utýct, a jak malej brácha, kterej působí jako malá bestie ve zločinným společní s otcem, je ve skutečnosti jenom loutka, která nechápe, co se děje, ale udělá cokoli, jen aby byl tatíček spokojenej. Jak celý okolí nic nevidí a policajt pak taťku plácá po rameni, že je chudák, když ho někdo obviňuje z prznění vlastní dcery. Bože, jak mě to vytáčelo! Konec mě pramálo uspokojil, ráda bych tu lidskou svini viděla viset za uši v průvanu. Ale to jsou holt seveřani, přece nám neposkytnou pocit útěchy! Jestli máte aspoň trochu rádi severskou psychologickou masáž a nebojíte se vidět i to hnusný ve světě ve zdejším, chutě do toho! (14.11.2011)