Hon

Severská schopnost oprostit film od všeho zbytečného a naplnit ho přesně tím podstatným a potřebným. Silný film, u kterého je divák svědkem toho, jak může naivní dětská lež pronesená ve zlosti zničit život slušného člověka. Svět, který tvoří naši jistotu, přátelé, práce, obyčejná samoobsluha, kam člověk chodí nakupovat a nemá důvod myslet si, že by tak nemohl učinit i zítra, to všechno, co člověku přijde samozřejné, se může změnit v hon na čarodějnice, pokud stačí jedno obvinění, které ani není třeba dokázat, stačí, že bylo vyřčeno. Ta tam je presumpce neviny, ta tam je možnost testovatelnosti obvinění, samotným jeho vyslovením se člověk stává vinným bez možnosti prokázat svou nevinu. Hlavní hrdina je neuvěřitelně sympatický a výtečně zahraný, jeho boj o to se nezhroutit a dát věci do pořádku, zachovat si důstojnost, dokáže naprosto strhnout. Stejně tak zoufalá snaha jeho syna obhájit otce. Celkově se mi líbí, že film ukáže, že ne úplně všichni lidé podlehnou davovému šílenství, takže Lucasovi zůstanou přátelé ochotni se ho zastat bez ohledu na následky. Filmu to dle mého přidává na reálnosti. Ale snad nejzajímavější a svým způsobem tragičtější je postava přítele hlavního hrdiny Thea, který se najednou ocitne mezi kladivem a kovadlinou. Věřit nejlepšímu příteli nebo své dceři. Scéna v kostele je pak opravdu zdrcující a sám přiznávám, že mě při ní pálilo v krku jako málokdy. Vynikající po všech stránkách, v neposlední řadě po té, která se týká chlapství a chlapského přátelství. P. S.: Pro ty, kdo myslí, že v reálu by se to nemohlo stát.... A dokonce i u nás... (27.01.2013)

To by mě zajímalo, v jaké pohádce se lidé dozvěděli, že děti mluví jen pravdu? Mám malou sestru a jedno vím jistě - děti mají obrovskou představivost a dokonce umí být i kruté, v některých případech mstivé a prolhané. Film je jedna velká deprese, protože se musí sám sebe člověk ptát, kolik lidí by v podobné situaci stálo na jeho straně ? Můžeme si nalhávat, že nikdo z našich blízkých by takovému svinstvu nevěřil, ale film potvrzuje heslo "v nouzi poznáš přítele". A ano, lidé jsou sice ovce, ale těžko říct, zda-li je v takovém případě můžeme vinit. Pravdou ale zůstává, že mnohdy většina lidí dělá soudy a má jasno o věcech, o kteréch ví leda ho.. kulové :-) Snad každý z nás to zažil na vlastní kůži, ačkoliv třeba v únosné míře. Jagten právě na to, že se člověk vyžívá v kolektivní štvanici poukazuje dost silným způsobem. O hereckých výkonech netřeba mluvit, protože byly vážně dokonalé, ačkoliv mi ta malá ukecaná popotahující holka brnkala na nervy. Zase jednou film, kde obsah vítězí nad formou, bravo! (04.05.2013)

Ať si každý říká, kdo chce, co chce, ale Mads Mikkelsen je nejzajímavější a nejlepší herec Evropy současnosti. Každá jeho postava na plátně absolutně žije. Co žije, ona skrz to plátno dýchá. Hon je pro mě další jeho zářez na pažbě, kterým si musí získat všechny. Chápu, že využil situace aktuální dánské kinematografie, která je aktuálně plna těch nejlepších scénáristů a režiséru, ale prostě mu bylo dáno, aby se do této doby narodil a on to svojí osobností maximálně využil. Hon samotný je hodně těžce stravitelný film. Je vlastně o tématu, o kterém se těžce mluví a stejně tak těžce se musel i filmovat. Je to takové tabu, které v tomto filmu rozkrylo karty. Úžasné na tom všem je, že scénárista zřejmě za život přečetl povahu lidskou a přesně ukázal, co jsme, jakožto lidská bytost, schopná udělat a co naopak schopní udělat nejsme. Mads se tu proměňuje každou sekundou po absurdním zjištění a divák se topí v depresi, která nikomu nemůže dát spát. Přesně o tom jsou filmy. O emocích a o pocitech, nad kterými by se každý z nás měl pravidelně zamýšlet. Hon něco takového dokázal a musím říct, že je jeden z mála, co se nebál rozkrýt pravdu ukrytou někde v koutě každého z nás. (01.11.2013)

Film, který mě poprvé oslovil. S odstupem skoro tří let mám pocit, jakobych se dívala na něco úplně jiného. Před lety jsem se dívala na severský film, u kterého jsem nevěděla, o čem je, prožila jsem si velice silné emoce. Na některé filmy nemám odvahu dívat se znovu, navíc na ty, které nějakým způsobem ukazují násilí nebo bezpráví. Nebýt rozpoutané diskuze na téma Hon, asi bych se na film znovu nepodívala. Svým způsobem chápu poměrně zdejší vysoké hodnocení, ale při dalším sledování film bohužel svojí působivost hodně rychle ztrácí. Falešného obvinění se týká i tuzemská televizní Klukovina (z cyklu Nevinné lži), která ovšem neměla ambice dosáhnout na Oskara, ale připadá mi uvěřitelnější. (17.03.2015)

Aneb jak se prosté drama může v rukou zkušeného tvůrce proměnit v silnou látku, která chytne od prvních minut, a my už nemůžeme a ani nechceme odvrátit zrak. V pospolitém malém městečku se všichni znají, mámy od plotny, družní tatíkovští nimrodi i dítka tu a tam musejíc si vyslechnout ostřejší hádku svých rodičů. Mezi takové patří i Klara, holčička s andělským pohledem a jednou pomstou, které ani nerozumí. Obětí se stává čtyřicetiletá pomocná síla v mateřské škole Lucas, který si prošel rozvodem a který na vlastní kůži pocítí trest za neopětovanou „náklonnost“ v podobě rychle se šířící sousedské nákazy. Štvanice je to účinná, protože děti přece nelžou (jasně, že lžou) a navíc ty traumatizované se pokouší nepříjemné zážitky vytěsnit (tak si rodiče obhajují, když dívenka všechno uvádí na pravou míru). Nikdo už neřeší, že šlo o oblíbeného souseda, se škodnou se prostě musí pořádně zatočit. Díky bohu, že hlavní úlohu svěřil dánský provokatér Thomas Vinterberg charismatickému Madsi Mikkelsenovi (vyhledávám ho od dob působivého dramatu Po svatbě). V narušených rodinných vztazích Vinterberg znovu odkrývá skutečný stav společnosti, což dokonale ukázal v syrové Rodinné oslavě, kterou se hrdě hlásil k manifestu Dogma. Od té doby ušel kus cesty, a ač mi jeho další výlety moc nesedly, popasoval se i díky nim s vypravěčstvím hollywoodského typu. A ať se to někomu líbí nebo ne, přetahuje si tím diváky na svoji stranu. Mikkelsen, jeden z nejzajímavějších evropských herců posledních let, pod tlakem chybuje, provokuje, ničí svůj milostný život, přesto bojuje (v kostele, v marketu – skvělé scény). Žánrově nesmírně čisté.. (06.04.2013)